CzechFolks.com PLUS

Knihy jsou kompasy, dalekohledy, sextanty

a mapy, připravené jinými lidmi,

abychom mohli plout nebezpečnými oceány života

/Jese Lee Benett/

Ačkoliv v reálu – a navzdory úsilí meteorologa ve výslužbě doktora Vladimíra Vondráčka  - stále panuje zima, podle kalendáře je už dávno v poklusu měsíc březen a ten býval měsícem knihy. Býval a možná ještě je. Alespoň někde, v některých městech, v některých knihkupectvích a u některých čtenářů. Dobrá tradice se totiž nejen má, ale dokonce musí dodržovat. 

Možná si teď budu protiřečit, ale nepochopil jsem, proč byl (a patrně dosud je) měsícem knihy vyhlášen právě březen a ne třeba listopad, prosinec nebo leden – období, ve kterých je podle mého názoru nejlepší vyplnit volný čas a ve zdraví přežít tuhý mráz, vánici, inverzi, nákupní horečku a nekonečně dlouhé zimní večery doma ve společnosti s knihou. Naopak první jarní měsíce – březnem počínaje – jsem zvyklý pobývat venku. V přírodě, na čerstvém povětří, na sluníčku… Jen tak bez cíle nebo záměrně – třeba při sekání trávy na zahrádce.

Březen jako měsíc knihy se i bez oficiálního požehnání často se střídajících vlád a nestřídajících se zákonodárců ujal – a nejen u nás. Důkaz?  

Ve středu 17. března bude v Lipsku slavnostně zahájen knižní veletrh (Leipziger Buchmasse).  A věřte, že to bude v saské metropoli velká sláva, odehrávající se v desítkách výstavních pavilonech, na stovkách metrech čtverečních a při ohlášené účasti 1 500 spisovatelů z celého světa, včetně mnoha pozvaných píšících herců a hudebníků. Z ČR se této pocty dostalo „Zlatému hlasu z Prahy“ Karlu Gottovi.   

Kolik návštěvníků letos na lipský veletrh, který je druhý největší v Německu, zavítá, je těžké odhadnout. 100 000 jako na Zahradu Čech v Litoměřicích? 200 000 nebo dokonce půl miliónu? Víc než statistická čísla z minulé a prognózy o letošní návštěvnosti mne zaujala informace, že podstatnou část návštěvníků zde vždy tvoří děti v doprovodu svých rodičů a mládež. I proto je pro ně letos ve výstavním pavilonu 2 vyčleněna speciální plocha o rozloze 25 000 metrů čtverečných a nachystáno na 400 autorských čtení a besed, četné výstavy ilustrátorů, divadelní představení a další, stejně interesantní atrakce nepočítaje. Tohle vše jsou dobré zprávy, dávající naději, že knihy, myslím především knihy klasické, tištěné na papíře, přežijí.

Knižní velmoc

Je to k nevíře, ale co do rozlohy nevelké a počtem obyvatelstva jen o fous víc než desetimilionové Česko ve světě patří ke knižním velmocím. Tento hřejivý pocit uklidňuje a naplňuje každého vlastence pýchou a národní hrdostí. Dává na vědomí, že kromě T. G. Masaryka, Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka, Václava Havla, Václava Hudečka, Milana Kundery, Martiny Sáblíkové, českého skla a výtečných muzikantů si nás ve světě spojují i s něčím jiným. Posuďte sami: Podle údajů Svazu českých knihkupců a nakladatelů v roce 2009 u nás vyšlo 17 598 nových titulů!

Pravda, toto vysoké číslo se dá interpretovat a vysvětlit i tak, že nakladatelé sice vydávají stále více titulů, ale v nižších nákladech, aby předešli zbytečnému riziku nebo dokonce bankrotu. Pomáhají jim v tom nejen zkušenosti a dobrý nos na odhad výše nákladu, ale rovněž moderní a dostupná technika, umožňující rychlý a finančně neruinující dotisk titulů majících to štěstí, že u čtenářů „zabraly“ jako sumec na návnadu. Méně radostné je už zjištění, že u nově vydaných titulů se rok od roku stále více prosazuje překladová literatura (suverénně vede angličtina, v poslední době výrazně posílila slovenština a ruština). Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se tak nedělo na úkor původní české prózy.

Podle názoru knihkupců a nakladatelů, se kterým jsem měl možnost o této tématice hovořit, ekonomická krize, dopadající i na oblast knižní kultury a obchodu, potrvá v této rovině ještě nejméně dva roky.

Dva roky poté

Co bude po krizi? To nikdo neví. Někteří nakladatelé z trhu odejdou a někteří, zejména regionální knihkupci, dočasně nebo natrvalo stáhnou rolety svých obchodů. Náročnější projekty si vyžádají ještě osvícenější mecenáše (doufám, že se jím stane i stát a že neudělá tu hloupost a na tento druh zboží, jak již bylo kýmsi vyhrožováno, neuplatní zvýšenou sazbu DPH) nebo spoluúčast více nakladatelů. Do popředí se možná dostanou audio knihy, které se zatím neprosadily. A na scéně se určitě, a navíc pěkně s fanfárami ohlásí digitální knihy, které – vedle svých předností – mohou získat i tu nepříjemnou vlastnost, že se ke čtenářům budou dostávat i pokoutně – tedy načerno pomocí internetu stejně jako filmy a hudební produkce. A co čtenáři? Jak v tisku nedávno prozradil zkušený knihkupec Jan Kanzelsberger (majitel rozsáhlé sítě 40 prodejen situovaných ve více než 20 městech ČR), množství peněz, které jsou čtenáři ochotni vynaložit v průběhu roku za knížky, je už několik let v podstatě stejný. Jenom se jinak dělí. Prodeje často výrazně ovlivní poloha obchodu, dispozice a konkurence. Dlouhodobě špatný odbyt knih je podle jeho zkušeností v severních Čechách a na Vysočině. Dobře se naopak knihy prodávají v Karlových Varech, ve Zlíně, v Mladé Boleslavi a (kupodivu) v Ostravě.

Která kniha je nejoblíbenější?  Česká televize v dubnu minulého roku přišla se zajímavým projektem, respektive s diváckou anketou Kniha mého srdce. Celou show, mající několik pokračování, moderoval (podle mého názoru nikoli šťastně) herec Jaroslav Dušek. Výsledky celonárodní ankety byly pro mnohé, a přiznávám, že i pro mne, překvapením. První místo s vavříny vítěze získal Jirotkův Saturnin, druhou příčku obsadila Babička Boženy Němcové, třetí místo si podržel Exupéryho Malý princ.

Víc než výsledky této televizní knižní hitparády mne překvapila skutečnost, že se do první desítky nejoblíbenějších knih neprosadilo žádné dílo od Franze Kafky, Karla Čapka, Vladislava Vančury, Milana Kundery, Arnošta Lustiga, Josefa Škvoreckého, Bohumila Hrabala, Oty Pavla, Ivana Klímy nebo Miroslava Švandrlíka. Inu – proti (masovému televiznímu) gustu žádný dišputát!

Poučné žebříčky knižních „hitů“

Z výše uvedeného hlediska je zajímavé podívat se na „hitparádu“ nejprodávanějších titulů v ČR.

V prvním případě se seznamme s prodeji (za kalendářní rok 2009) v zavedeném internetovém knihkupectví Kosmas. cz.:

1. Ekonomie dobra a zla (Tomáš Sedláček);

2. Vítěz je sám (Paulo Coelho);

3. Muži, kteří nenávidí ženy (Stieg Larsson);

4. Smrt Zajdy Munroa (Nick Cave);

5. Povídky (Zdeněk Svěrák);

6. Čtyři dohody (Miguel Ruiz);

7. Koncept kontinua (Jean Liedloffová);

8. Dívka, která si hrála s ohněm (Stref Larsson);

9. Lunární kalendář Krásné paní 2010;

10. Alchymista (Paulo Coelho).

Největší poptávka po knihách je pochopitelně v prosinci. Vysoká poptávka souvisí s vánočními svátky a s dosud bohulibým zvykem mnoha lidí obdarovávat pod vánočním stromečkem své blízké dobrou knihou.

Z toho hlediska se podívejme, jaké tituly a od kterých autorů šly v prosinci 2009 (podle Svazu knihkupců a nakladatelů) na odbyt nejvíce:
 

1. Zdeněk Pohlreich vaří mezinárodní kuchyni;
2. A. Christie: Muž v hnědém obleku;    
3. Joy Fieldingová: V pavučině vztahů;
4. Rhonda Byrne: Tajemství;
5. Marie Poledňáková: Líbáš jako bůh;
6. Haruki Murakama: Sputnik, má láska;
7. Ch. Uhlenbroeková:  Život zvířat;
8. Mario Puzo: Sedm katů z Mnichova;
9. Jaroslava Pechová: První kroky v kuchyni;
10. Kolektiv autorů: Velká kniha bylinek.

Pro srovnání uveďme aktuální prodeje (podle téhož zdroje) v první polovině března 2010:

1. Dan Brown: Ztracený symbol;
2. Zlata Dvořáková – David Zápal: Iveto, sbohem…
3. John Grisham: Společník;
4. Miroslav Švandrlík: Doktor od Jezera hrochů;
5. Marcela Pecháčková: Livia Klausová – Smutkem neobtěžuji;
6. James Rolins: Klíč soudného dne;
7. Richelle Mead: Vampýrská akademie 2 -  Mrazivý polibek;
8. Candace Bushnellová: Džungle rtěnek;
9. Luba Skořepová: Tajnosti herecké a historky rozmarné;
10. Brigitte Riebeová: Čarodějnice a vévoda.

Můj názor na knihu

Tištěná kniha byla, je a doufám, že i napříště zůstane jedním z fenoménů naší doby. Aby obstála ve stále těžší konkurenci, musí…?

Lépe než já to vyjádřil Jiří Kutina, který v malé, roztomilé publikaci „Můj názor na knihu“ (z pera Vratislava Ebra, ilustrovanou Josefem Velčovským, AZ servis, Praha, 1993) poznamenal: „Dobrá kniha musí mít vlastnosti milované ženy – musí vás přitáhnout vnější krásou a vnitřními hodnotami. A čím častěji ji objímáme, tím více vynikají ty věčné, vnitřní hodnoty, které chutnají stále více.“ A Miloš Hlavica v téže knížce dodal: „Kniha, to je dlouhatánský most, spojující jednoho člověka s druhým, jedno století s jiným. Kniha – to je vlastně svým způsobem život věčný!“

   \

Březen byl, zůstal a – co já vím – snad i zůstane měsícem knihy. A to je dobře. Jaký bude její další vývoj? To možná napoví právě březnový mezinárodní knižní veletrh v Lipsku (pro návštěvníky: 18. – 21. března 2010). Věřím, že se stane oslavou knihy i jejím triumfem. Ale vraťme se v krátké reminiscenci na začátek článku.

V televizní anketě o nejoblíbenější knihu u diváků zvítězil Saturnin Zdeňka Jirotky. Můžeme se dohadoval, proč právě Saturnin a z jakého důvodu právě Jirotka? Bez ohledu na výsledek a na souhlas či nesouhlas s verdiktem přitom nenápadně dojdeme k poznání, že si můžeme svoji soukromou osobní nebo dokonce rodinnou anketu na téma Kniha mého srdce uspořádat doma. Není na tom nic složitého. Domácí anketa dokonce může náš obyčejný den povýšit na den sváteční.        

U nás v domácí anketě první tři příčky obsadily Slavnosti sněženek od Bohumila Hrabala, Malý princ Antoine de Saint –Exupéryho a Mannova Smrt v Benátkách.

Z básníků pak básnická sbírka Maminka od Jaroslava Seiferta a Elegie a sonety Rainera Maria Rilka. Přiznávám, že zde jsem poprvé stál v opozici. Na vavřínový věnec jsem místo Rilkeho prosazoval nevšední básnickou sbírku Vladimíra Vysockého „Nepiju sám“.  Podlehl jsem však přesile a argumentům, že bych tento titul neměl preferovat nad jiné, protože by se můj zájem o sbírku, byť podepřený nezpochybnitelnou autoritou velkého básníka, mohl snadno (samozřejmě neprávem) interpretovat i jinak.

A jaká je, smím – li se zeptat, kniha vašeho srdce?  

***