CzechFolks.com PLUS

Další slova uznání a díků patří opět naší nestárnoucí seniorce paní A. Votické (96), která ve snaze pomoci zachránit náš montrealský konzulát minule sehnala 51 podpisů pod naší petici a nyní napsala následující dopis Předsedovi Senátu, a kopie Předsedovi vlády a ministrovi MZV.

Senát Parlament České republiky
Valdštejnské náměstí 17
118 01 Praha 1
 
Předseda senátu parlamentu ČR
MUDr. Přemysl Sobotka

V Montrealu 11. března 2010

Vážený pane předsedo senátu,

obracím se na Vás s laskavou prosbou o Vaší pomoc pro zachování českého konzulátu v Montrealu. Jsem snad nejstarší žijící Češka v Montrealu, již od našeho příchodu 4. dubna 1948 (je mi 96 let) uplynulo již 62 let. Náš konzulát byl vždy pro nás (i pro Kanadu) historický monument, který v roce 1938 zachránil bývalý konzul Dr. Pavlásek před Němci, a Kanada pak byla první země která uznala Benešovu vládu v Londýně. Konzulát zastupoval Československo a nyní Českou republiku již 90 let. Je smutné, že konzulát byl schopen odolat a přežít Hitlera, a teď neodolá šetření svobodné České republiky. Je hanbou a velice smutné, že si šetření Vaší vlády a ministerstva vybralo právě náš konzulát, který nic nestojí protože patří státu. 

Protože jsem byla celý život velká vlastenka, tak jsem se vždy ráda zúčastňovala všech koncertů, přednášek, promítání filmů a výstav, které konzulát pořádal, a byla jsem hrdá s čím se můžeme chlubit a ukázat světu. To již také tady v Montrealu ocenil i celý svět na Expu 67. I když jsem již odkázána na odvezení, protože mi už vloni neobnovili řidičský průkaz, tak se stále ráda zúčastňuji všech akcí. Proto jsem ráda podepsala naší Petici na záchranu konzulátu a sehnala ještě dalších 50 podpisů. Sama více dělat nemohu a proto se obracím o pomoc k Vám.

Ve svém životě jsem zažila mnoho hořkostí, a nechci aby mne na sklonku života potkala další – zavření našeho konzulátu. O svých životních útrapách jsem vloni napsala knihu v angličtině “Clinging to life” (která vyšla také doma pod názvem “Zachráněna v šanghajskem ghettu”).

Vyrůstala jsem v Brandýse nad Labem, a můj tatínek byl velký vlastenec a ctitel Masaryka. Dal nám do vínku vlastenectví a národní hrdost, a vždy nás učil že v první řadě jsme Češi, a teprve ve druhé řadě je naše židovská víra. Naše rodina utekla před Hitlerem do Číny, kde jsme pak byli 3 1/2 roku internováni Japonci v koncentračním lágru v Šanghaji, kde nás bylo 18 tisíc. I když Hitler chtěl aby nás Japonci dali do plynových komor, tak Japonci to neudělali a zachránili nám tak životy. Tatínek tam zemřel na sklonku války v nemocnici a tak jsme se s maminkou vrátili z Číny domů 1.září 1946. Hned po únorovém puči jsme zase museli utíkat, tentokráte do Kanady, kde žiji jiz 62 let.

Vážený pane předsedo, snažně Vás prosím ve jménu naší i dalších generací, pomožte nám zachránit náš konzulát v Montrealu. Doufám ve Vaší pomoc a srdečně Vam mnohokráte děkuji.

S úctou

Anna Marie (Anka) Votická

***