Comments on: Ladislav Křivánek: Montrealský konzulát a večírek na rozloučenou

By: Lada Krivanek

Lada Krivanek — Fri, 09 Apr 2010 19:19:07 +0000

Odpověď panu Dr.J.Čermákovi: Bohužel nás nedělí ani dvacet let (byl bych rád kdyby to bylo více, samozřejmě v můj prospěch Co se týče Zuzany Hahnové tak jsem kdysi v již nějakém článku psal že byla iniciátorkou projektu, ale také koordinátorkou (jak jsme se od ní dozvěděli při oslavě 17.listopadu na našem konzulátu). Také jsem psal o jejím filmu na Pražském Festivalu Mene Tekel. Pokud se týká našeho velvyslance Dr.Fr.Pavláska, tak to mohl být mistrný tah, ale já (a nejsem sám) si stále myslím že to byl hrdinský čin (i když měl podporu Sokola a RCMP). V dubnu 1939 již Čechy a Morava byly protektorátem Bohmen und Mahren, a druhý diplomat by třeba “srazil kufry”, poslechl Háchovu vládu a konzulát vydal. Nemám takové historické vědomosti abych věděl kdy přesně Kanada uznala Benešovu vládu v Londýně, ale je jasné že čin Dr.Pavláska k tomu také pomohl, i když pozdejsi sbirky a další akce krajanů k tomu take mohly přispět, zrovna tak jako další popisované okolnosti.

By: Zuzana hahn

Zuzana hahn — Sat, 03 Apr 2010 20:08:38 +0000

Pepicek Cermak se opravdu rozepsal. Jako obvykle to je fascinujici pocteni a nevim jak si vse pamatuje. Jako obvykle je graciezni a dava uznani vsem ostatnim jen ne sobe. Ja osobne do teto ligy nepatrim a jsem spokojena s titulem koordinatorky ktery sama pouzivam. Dvere mezi krajany kteri si po dlouholete praci zaslouzi nejvyssiho uznani se mi otevrely jedine diky spolupraci s Pepickem a jeho neunavnym bojem aby projekt pamatniku nebyl sezran sobeckymi a zarlivymi osobami. Je mi opravdovou radosti a cti byt jednim z jeho pratel a byt vrele prijata montrealskou komunitou. Nase navsteva v Montrealu, byt za smutnych okolnosti, nam umoznila zasit seminka k nove spolupraci. Moc se tesim az vyklici. Vesele Velikonoce
Zuzana

By: Josef Čermák

Josef Čermák — Sat, 03 Apr 2010 18:48:09 +0000

Gratuluji panu Křivánkovi za bleskové reportážní zpracování večírku na rozloučenou s montreálským konzulátem, jakýmsi korporačním pohřbem v měsíci, v kterém naše komunita ztratila řadu cenných členů. Jestliže k některým údajům mám připomínky, je to jen proto, že jsem blíž k jejich skutkové podstatě (tohle zní nějak právnicky..).Jednoduše, jak jsme se s panem Křivánkem dohodli, už mne nedostihne (přes těch dvacet nebo ještě víc roků, které nás dělí, se prostě nedostane.
První připomínka: nemyslím, že Zuzanu Hahnovou bych popsal jako ‘koordinátorku’ celokanadsk0ho projektu postavení památníku obětem komunizmu. Je iniciátorkou tohoto projektu, pro který udělala velký kus práce a mluvčím skupiny Open Book Group (OBG), složené z její charitativní organizace, Hearts Open Toronto, Sokola Canada a DareTheatre).Ještě významnější je, že koncem února na Karlově univerzitě v Praze na Festivalu Mene Tekel uvedla snímek, který vytvořila s Elley-Ray Hennessy a kameramanem Brandonem Hahnem, “Voices within Walls”, s použitím původní inscenace Daniely Řeřichové “Zdi nemlčí”.Snímek byl uveden kanadskou velvyslankyní v ČR, Valarií Gail Raymondovou. Konference, jež byla součastí festivalu, se zůčastnili – mimo jiné – rektor Karlovy univerzity, Prof. Václav Hampl, emeritní rektor emeritus Radim Palous, charvatský poet, laureát mnoha prestižních literárních cen, Andrija Vučemil atd. Ve svém hodnocení celého festivalu, ředitel projektu, Jan Řeřicha a producentka festivalu, Nina Kučíková,snímek “Zdi nemlčí” nazvali pozoruhodným dokumentem a Zuzanu Hahnovou “prestižním hostem festivalu”.
Druhá poznámka: nevím, jest-li bych zabránění vydání montreálského konzulátu tehdejším gen. konzulem DR.Františkem Pavláskem v dubnu 1939 popsal za hrdinský čin. Co to určitě bylo, byl mistrný diplomatický tah, ale nezdá se mi, že by v Kanadě v dubnu 1939 (a kdykoliv jindy)odmítnout vydat konzulát několika náckům, když vedle vás stálo několik Sokolů a příslušníků kanadské elitní policie, vyžadovalo velkou dávku hrdinství (kdyby někdo odmítl vydat Hitlerovi pražský hrad to by hrdinství bylo, i když donquichotské a vůbec už bych to nenazval “mistrným tahem”).
Poslední poznámka:kdo se zasloužil, aby Kanada byla první zemí, která uznala Benešovu vládu? Myslím, že těch, kteří se zasloužili, byla pěkná řádka: mluvčí slovenské komunitz v Kanadě a první předseda Českolovenského Sdružení v Kanadě, Śtefan Rudinský (dr. Pavlásek byl zvolen čestným předsedou), generální jednatel a hybná páka této organizace, Karel Buzek (oba zvoleni na kongresu Sdružení v Torontu 24. a 25.června 1939), jehož cesta po Kanadě (tehdy moc dálnic nebylo) s Peterem Klimkem patří mezi legendy čs.historie v Kanadě. Sdružení mělo během války 91 poboček po Kanadě a 6,500 členů. Vedle vydatné pomoci kanadskému válečnému úsilí vybralo kolem $331,000 {dnešní hodnota hodně přes 10 milion dolarů). Buzkova práce byla tak vysoce ceněna Kanaďany, že byl jmenovám výkonným ředitelem ‘Canadian Relief Fund’. Snad nejvyššího ocenění se Sdružení dostalo od bratra prezidenta Beneše, senátora Vojty Beneše, který v Památníku československé Kanady, redigovaném Karlem Buzkem, Lidmilou Wauthierovou a Alcí Haasovou, napsal:”Je to stejně tak zásluhou ‘československých diplomatických zástupců jako Československého národního Sdružení v Kanadě, že sotva v Kanadě najdete osadu, v které by neslyšeli o Československu, že existují noviny, které by nás nepodporovaly”. Nepohybně činnost tisíců členů Sdružení po celé Kanadě se vysoce zasloužila o respekt, jíž se Československo a Benešova vláda těšily. Ale bylo by nespravedlivé nevzpomenout na příklad Tomáše Bati a firmy Bata,která nevyráběla pouze boty. V roce 1939 její zaměstnanci do Kanady přivezli nejmodernější technologická zařízení, eminentně upotřebitelná ve válečné produkci. Firma Bata se o dobré jméno Československa zasloužila i jinak: v roce 1941 přispěla na ‘Victory Loan’ částkou $150,000 a zaměstnanci částkou $10,500 (v tehdejších dolarech). Když 5.července 1942 členové batawské odbočky Sdružení a Sokolové uspořádali na Batawě Den Spojených národů, oslav se zůčastnili dva členové kanadské vlády, A. Crerar a C. Gibson. A uznaní Benešovy vlády Kanadou sotva uškodily Baťovy konekce: brzy po příjezdu do Kanady byl pozván na večeři kanadským guvernérem.
To jsem se rozepsal…Všecko vinou pana Křivánka, který mě svým článkem zavedl na stezku vzpomínání. Jen ještě několik slov k dnešku: jsem rád, že jsem se nechal Zuzanou Hahnovou zlákat na 6ti hodinovou cestu (jedním směrem) autem do Montreálu, přesto, že se blížím k stovce (už jen 14 let)a že mne paní generální konzulka Ing. Jaroslava Jeslínková dovolila do konzulátu vstoupit a tak být svědkem ukončení jedné z nejvýznamnějších kapitol československé historie v Kanadě. Jsem rád i proto, že jsem mohl pozdravit několik nádherných lidí: paní Olgu Velanovou, sokolské sestry a bratry, A. Fogla, E.Košackou a jejího manžela Dalibora, Míšu Fuchsovou (dočítám se o ní hezké věci v dějinách Sokola v zahraničí Jana Waldaufa, které vyjdou v červnu),dr. Š. Horného br. Hřiba, S.Skálu, br. Martínka z McGill University a poklonit se památce těch, kteří a které mne předšli,mezi nimi Alenu Valdštýnovou…

By: Marie Zieglerová

Marie Zieglerová — Fri, 02 Apr 2010 17:18:58 +0000

Ještě hezčí uvítání by se mělo dostat našim pilným cestovatelům z obou komor parlamentu za jejich “reprezentaci” republiky.

By: Lada Krivanek

Lada Krivanek — Fri, 02 Apr 2010 15:41:49 +0000

Moc se omlouvám za to mylné spojení Škaredé středy s Popeleční středou, na což mne teď upozornil kamarád (větší katolík než já Také Velikonoce jsou jen jednou za rok tak kdo si to může pamatovat když alzheimer pracuje už i přesčas

By: V.Vancura

V.Vancura — Fri, 02 Apr 2010 00:40:53 +0000

Hezky napsano.Lado .jen bych jste dodal,ze kdybychom v budoucnu zistili ,ze nekdo z ceskeho ministersva zahranci chce navstivit Montreal,pripravili bychom mu mile uvitani-dyt jsme vlastenci,ze jo!!!Vasek.

By: Lada Krivanek

Lada Krivanek — Thu, 01 Apr 2010 10:30:58 +0000

Milá Danielo a Václave, opět díky moc za rychlé uveřejnění, v tom je CF úplně jednička. Večer jsme se vrátili z “pohřbu” konzulátu, a do smrti si budu pamatovat na “Škaredou středu” (jak se někde také říkalo Popeleční středě). Takovou facku od režimu jsme nedostali snad ani od bolševika (když jsme tam chodili demonstrovat). Celou noc nemohu spát a pokouším se o tom napsat, ovšem nějak se mi nedostává slušných slov. Oproti pondělnímu večírku na rozloučenou bylo toto pietní rozloučení s vlajkou a konzulátem tak tristní, že snad pomalu i kremace může být zábavnější. Po zpěvu české a slovenské hymny snad nikdo neodcházel se suchýma očima.