veškerý smutek a dramata našeho života mají kořeny v tom, že si vytváříme domněnky a bereme si věci osobně. Domněnkami, které bereme osobně, vytváříme zbytečný mediální jed, který se začne šířit od jednoho k druhému, roste geometrickou řadou a my si tak koledujeme o problém, protože jsme si vytvořili domněnku, že každý vidí život stejně jako my.

A tady chci apelovat na určitou skupinu lidí v médiích, aby neposouvali časy skutečně oblíbených pořadů a zbytečně před ně nestrkali ty bezzobé ptákoviny jenom proto, že by na tyhle natočené reklamy na trapnost nikdo z diváků nekoukal a nikdo z posluchačů nenaslouchal.

A jak z toho ven?
Naslouchejme a mějme odvahu ptát se na to, co chceme vědět.

Každý má právo odpovědět nebo odpověď odmítnout.
My však máme právo se vždy zeptat – už jenom proto – že je pro nás lepší přiznat, že nerozumíme o čem je právě řeč, než-li si vytvořit nepravdivě scestnou domněnku.

Vážený pane Markoviči,

dovolte mi položit Vám otázku:“ Ako sa bránite rečiam o tom, že žijeme medzi blbcami, že ich počet rastie a že národ môže byť neskúsený aj dôverčivý, naivný aj zneužiteľný, nie však hlúpy?“

Za případnou odpověď Vám děkuji a přeji Vám pohodové Velikonoční svátky

Anastázia Mahovská
Mladá Boleslav