CzechFolks.com PLUS

Začátkem února navštívili Austrálii druzí nejvyšší představitelé České republiky – předseda Senátu České republiky Přemysl Sobotka s chotí, doprovázený ministrem pro evropské záležitosti České republiky Jurajem Chmielem, spolu s dalšími senátory.

Oficiální a pracovní návštěvu provázela také česká osmnáctičlenná obchodní delegace v čele s náměstkem ministra průmyslu Milanem Hovorkou, která se zúčastnila jednání s podnikatelskými i veřejnými firmami Austrálie a Nového Zélandu.

K oficiální návštěvě jsem se vrátila v příjemném rozhovoru s politikem, kterého měli v uplynulých dvou letech možnost poznat osobně mnozí krajané v Austrálii. Politik, dalo by se říci, dnes už se srdcem Čechoaustralana – bývalý velvyslanec ČR v Austrálii, nyní ministr ČR pro evropské záležitosti – JURAJ CHMIEL.

Jeho první dobrou zprávou bylo, že mohl v Sydney spolu s předsedou Senátu potvrdit, že Ministerstvo zahraničních věcí již zvažuje možnost, že v Sydney zůstane po zrušení generálního konzulátu generální jednatelství s generálním konzulem. Přestože bude tedy podstatná část služeb přesunuta na velvyslanectví v Canbeře, jednatelství v Sydney zůstane i nadále funkční a schopno vykonávat alespoň část zde požadovaných služeb. Toto možné řešení by mělo být potvrzeno po květnových volbách.

Jedním z hlavních cílů cesty delegace bylo v rámci parlamentní diplomacie Senátu PČR navázat osobní a přímé kontakty s australskými a novozélandskými partnery. Ověřit si blízkost až totožnost hlavních stanovisek k naléhavým mezinárodním problémům, seznámit se s prioritami partnerů a v neposlední řadě dát nový impuls vzájemné spolupráci.

„To se nám skutečně podařilo, během naší krátké návštěvy jsme se setkali s předsedou australského Senátu Johnem Hoggem a s předsedou Parlamentu Nového Zélandu Lockwoodem Smithem, s předsedou Sněmovny reprezentantů Harry Jenkinsem, s parlamentní skupinou australsko-českého přátelství vedenou poslanci Rogerem Pricem a Bronwyn Bishop. Na semináři European Australian Business Council jsme vystoupili s projevy zaměřenými na ekonomický rozvoj České republiky, českoaustralské vztahy, přiblížil jsem Australanům také další cíle Evropské unie. Přínosné bylo setkání s poslancem Laurie Fergusonem, parlamentním tajemníkem pro multikulturní záležitosti a osidlovací služby, se kterým jsem spolupracoval již dříve jako velvyslanec ČR.

Ještě v této funkci jsem také zahájil jednání s ministrem zdrojů a energetiky Martinem Fergusonem o možné spolupráci v oblasti energetické, v oblasti nových obnovitelných zdrojů – tzv. krizových dodávek zkapalněného plynu z Austrálie do České republiky. Mezi členy obchodní delegace byla i silná skupina odborníků z Řeže, kde je soustředěn náš jaderný výzkum, hovořilo se tedy znovu s ministrem energetiky o možnostech společného výzkumu a o výměně studentů v tomto oboru. Spolupráce ve školství, vzdělávání, výměna technologií, řešení ekonomické krize byla další témata jednotlivých setkání. Od roku 2000 do roku 2008 vzrostl obchod s Austrálií téměř desetinásobně, jednalo se o širokou škálu zboží, hračkami počínaje, přes auta, nákladní vozy až k IT technologii. Krize minulého roku však způsobila jistý pokles. Přínosem letošní návštěvy byla tak skutečnost, že se zúčastnily i zcela nové firmy, které mají zájem o podnikání s Austrálií a navázaly zde nadějné kontakty.

Byl jsem rád, že jsme se na cestě do Canbery zastavili na pár hodin na Uluru. Bylo tam sice 40 stupňů a hrozně moc much, ale australští nikdy neopomněli vyzdvihnout, jak bylo od naší delegace pozorné navštívit jejich posvátná aboridžinská místa.

Na Novém Zélandu probíhala jednání v podobně příznivém duchu, jen krajané, na rozdíl od vřelého přijetí, kterého se nám dostalo od Čechoaustralanů, neměli zájem. Dojem nám ale vynahradila návštěva Puhoi, nesmírně zajímavého místa vzdáleného od Aucklandu asi 50 kilometrů, které bylo shodou okolností v obvodě současného předsedy novozélandského Parlamentu. Ten přímo básnil o tamní hospodě a samozřejmě o velice krásném, kvalitním Bohemian Museum, kde se dozvěděl plno informací o české historii. Dnes zde žijí vlastně potomci potomků – sudetských Čechů, kteří se tu usadili v polovině devatenáctého století. Tehdy je Maorové převezli na loďkách do divoké přírody, kterou začali postupně kolonizovat. Expozice muzea i místní kostel dokládá příchod prvních osadníků ze západních Čech do Puhoi v roce 1863. Dodnes se zde setkáme s českými jmény, návštěva tohoto místa stojí opravdu za to…“

„Klobouk dolů, to jste toho stihli za týden opravdu hodně,“ podivuji se. Juraj Chmiel se směje:

„Já jsem se přitom ještě dodatečně oficiálně rozloučil s nejvyššími vládními představiteli, což jsem koncem roku po jmenování ministrem tak úplně nestihl. A taky jsem ještě rychle zajel do Gold Creek. Tam je takový naučně zábavný park s různými atrakcemi a jednou z nejhezčích je miniatura Karlštějna. Také je tam muzeum krojovaných panenek, ale chyběly české. Tak jsem jim dovezl kluka a holku. Ať je tam mají.“

A to se mi právě na Juraji Chmielovi líbí. Protože i malé věci u něj znamenají. Na tábor v australské Šumavě zaslali manželé Chmielovi čechoaustralským dětem mapu Československa, která už dnes není zas až tak snadno k sehnání. Ať tam prý visí jako památka. Nějakou mapku, nějaké panenky – proč by se tím měl zabývat vysoký politik, velvyslanec, který „mingles with the top wigs of Australia“ (překl. druží se s pohlaváry Austrálie), ministr, který rozhoduje jménem republiky o evropských záležitostech? Proč je tento politik pozorný, vnímavý a vstřícný ke svému okolí bez ohledu na to, jaká důležitost je věci formálně přikládána? Někde jsem myslím četla, proč. Juraj Chmiel má za sebou obdivuhodný růst.

Narodil se v roce 1960 v Budapešti, vystudoval orientalistiku-afrikanistiku na Univerzitě Karlově v Praze. Roku 1984 nastoupil do Ústavu historických vied Slovenské akadémie vied v Bratislavě. V letech 1992–2007 působil na Ministerstvu zahraničních věcí, kde se zaměřoval na problematiku afrického kontinentu. Mezi lety 1993 a 1994 pracoval jako politický specialista OSN ve dvou zónách mírové operace OSN v Somálsku (UNOSOM – Kismayo a Belet Wayne). O dva roky později se stal vedoucím zastupitelského úřadu ČR v Nigérii, v roce 1999 pak mimořádným a zplnomocněným velvyslancem ČR v Nigérii s akreditací pro Benin, Čad, Gabun, Kamerun, Niger a Rovníkovou Guineji. V letech 2007–2008 řídil sekci předsedy vlády pro obranu, bezpečnost a zahraniční politiku. Roku 2008 byl jmenován mimořádným a zplnomocněným velvyslancem ČR v Canbeře. Od 30. listopadu 2009 je ministrem pro evropské záležitosti. Hovoří anglicky, maďarsky, rusky, pasivně německy, svahilsky a amharsky.

Je zjevné, že jeho životní názory a postoje formovala celá řada vjemů a zážitků. Poznal v životě nejrůznější druhy kultur, území, přírody, setkal se s mnoha lidmi, prošel řadou nevšedních zkušeností. Vyjádřil se o tom již dříve – „Některé zážitky, například v Africe, kompletně změnily moji životní filozofii. Přestal jsem si například dělat těžkou hlavu z malosti, ubohosti, osobních útoků – lidi v různých částech světa musí čelit o hodně vážnějším hrozbám, než je v našich zeměpisných šířkách bohužel stále často frekventovaná závist či pomluvy.“

Austrálii si Juraj Chmiel zamiloval podobně jako Afriku. V rozhovoru jsme se dotkli ale i současných výzev a cílů, které si vytyčil jako nový ministr pro evropské záležitosti:

Jedná se především o implementaci Lisabonské smlouvy. To je dlouhodobý úkol, protože se situace neustále vyvíjí, zejména v Bruselu. Dále se podílíme na přípravě strategie 2020, která je pokračováním Lisabonské strategie, jejíž platnost končí v letošním roce. Formulovali jsme tři základní témata, na nichž by měla být nová strategie založena – růst, zaměstnanost a konkurenceschopnost. Naší prioritou je také systém satelitní navigace Galileo, který by měl být minimálně srovnatelný s americkým systémem, jenž nyní v EU používáme. Česká republika již před několika lety projevila zájem o sídlo úřadu, jež bude mít tento systém na starosti.

Už samotné vyjednávání tohoto sídla v Praze spolu s naším členstvím má pozitivní dopad na český průmysl například v tom, že Česká republika je vnímána jako země, která je schopna investorům poskytnout stabilní zázemí – a to nejen ve smyslu potřebné infrastruktury, ale také nabídkou odborných služeb či přítomností vysoce specializovaných expertů. My totiž máme stále jedno důležité „forte“, kterým se můžeme prokazovat, onu znalost „how to“, kterou můžeme být užiteční jak ostatním, tak sobě. Já vždy hledám „common grounds“ – tedy společná pole působnosti pro naši republiku a ostatní země, ať už se jedná o Austrálii nebo o státy Evropské unie.“

Zdá se, že ministr pro evropské záležitosti Juraj Chmiel je dalším z členů „prozatímní“ úřednické vlády, který by neměl být představitelem naší země jen prozatímním.

***

Článek byl otištěn ve spolupráci s krajanským magazínem ČechoAustralan.com