CzechFolks.com PLUS

Budu se soustředit k tomu problému. Kdo myslíte, že to psal? Cizinec, říkáte? Ó, nikoli, to jste vedle jak ta jedle! Toto je „perla“ převzatá z českých médií. A takovýchto perel bychom našli v knihách a denících spousty. Doléhají k našim uším z reproduktorů obrazovek i rádií. Pohlédneme-li do tisku, zjistíme, že se to v něm obdobnými česko-cizojazyčnými „stavebnicemi“ jen hemží. Stejně tak slovy, která jsou „jako doma“ ve větách, jež s jejich významem jaksi „nepočítají“, přesto je musejí trpět, neb jimi byly obohaceny v jazyce „zběhlými“ autory, redaktory či řečníky všeho druhu. Co na tom, že jsou nositeli jiného významu a mohou přispět k nedorozumění, k nepochopení textu? Podstatné je, že dobře znějí. Libozvučná to vata!

Anebo je to snad známkou toho, že daný autor jazykem mateřským nevládne? Že oněm slovům ve skutečnosti vůbec nerozumí? Ba, vypadá to tak. Obzvláště přidáme-li k tomu neznalost základního pravopisu, všelikého slov ohýbání a potíže s vytvořením větného celku všeobecně, které jsou tak častými jevy. A navrch přihodíme slovní zásobu, v níž hrají dominantní roli jednoduché tvary slovesa být, dá se, je třeba, vztažné zájmeno který, pár příslovcí a spojek, jež jsou užívány patrně s úmyslem „čím více, tím lépe“. Na tomto místě pak musím položit otázku: Kde a jak rodný jazyk „psavci“ tito studovali a kdo jim za jejich vědomosti a dovednosti maturitní osvědčení či příslušný diplom udělil?

Obdivujeme bohatou slovní zásobu Karla Čapka i Karla Poláčka, jejich barvitý, přesto však srozumitelný způsob vyjadřování. Avšak my, jejich „potomci“, se mnohdy sotva dorozumíme. A jak také, když přikládáme slovům jiný význam, mnohá jsou pro nás pouhými shluky hlásek, používáme je ve vazbách a souvislostech, do nichž vůbec nepatří? Jak může člověk porozumět sdělovanému, uniká-li mu význam slov a vět, anebo jej má značně zkreslený? Mluvíme spolu stejným jazykem – a přece tak jiným. Kdesi jsem četla, že jazyk se vyvíjí, že bychom se měli vyjadřovat jednoduše, aby naše sdělení byla srozumitelná, jasná. Tím patrně nebylo myšleno, že si vystačíme – s nadsázkou řečeno – s dvaceti slovy, jež budeme všelijak v textu přehazovat, po svém tvarovat, avšak navzdory oné proklamované srozumitelnosti je zasadíme do několikavětných a několikařádkových souvětí, rozmanitě „smontovaných“ a s nejdůležitějším výpovědním celkem na samotném „ocásku“, to patrně pro zvýšení čtenářova či posluchačova napětí. Co ovšem také chtít, jestliže ústa osoby v médiích působící ze sebe vypustí naprosto vážně míněné sdělení, že postačí, je-li text v pořádku po jazykové i obsahové stránce tak na 68 procent, že se děti stejně z učebnic neučí, lidé v novinách přelétnou beztak jen titulky, mluví si, jak chtějí a dorozumívají se v podstatě jazykem „esemesek“.

Fajn, beru. V tom případě zrušme školy, nač se vlastně něčemu učit? Dik es ták ňák domluvýme, jakípak štráchi, esly roste na louce kráva nebo tráva. Že néňy pařýš na severňý tOčně, hlvě že něgde je. A pročš ja se tadi vlazdně z nječim smolým a huntuju sy“ prsti na kla vesnicy počýtača? Přátelé, tak jinak: „Uúae, oahaeh, grrrrrrrrrrrrrrrrrr, gunm, hmmm drnc, ech, ufffffffffffffffffffffffff! Vraťme se na stromy! Co?!

***

Originální ilustrace pro CzechFolks.com © František FrK Kratochvíl
http://frk60.aspweb.cz http://frk1.wordpress.com