Josef Čermák: Proč jsem nevolil v posledních volbách – proč budu volit tentokrát
13.05.2010
Trvalo nám hodně dlouho (ještě před nedávnem i v nejvyspělejších zemích žena nemohla volit, poněvadž právně nebyla považována za člověka), než se nám podařilo překonat násilnické choutky nadvlády nad druhými a alespoň formálně – skoro všude na světě – vyhlásit Lincolnovu pravdu, že všichni lidé jsou stvořeni rovní. (Ne docela všude: ještě dnes jsou na světě místa. kde muž znásilní ženu a pak ji vesnice ukamenuje jako cizoložnici). Všichni víme, že rovnost mezi lidmi je omezena majetkem, postavením, předsudky. Ale alespoň – ve většině zemí – si smíme zvolit ty, jimž svěříme -na stanovené období – vládu nad “svými věcmi”.
Většinou si neuvědomujeme, jak velikým historickým mezníkem volební právo je (stejně jako si běžně neuvědomujeme, jakým zázrakem je náš život). Pak (někdy) přijde okamžik, kdy (jako když blesk rozdvojí oblohu) nás něco probudí z ospalé lhostejnosti a my si uvědomíme, že právo volit je výsada, která ukládá povinnost ji vykonat. Jako když – například – padne vláda vaší rodné země v okamžiku, kdy má příležitost masarykovsky “zvonit na zvonici světa”.
Někdy je to trochu komplikované. Nevolil jsem ve volbách v roce 2006. Nevolil jsem, ačkoliv jsem splňoval právní předpoklady volebního práva. Pro mne – snad přesto (nebo proto?) – že jsem povoláním – dnes už léta na penzi – právník, splnění právních předpokladů představuje minimum mravního oprávnění. V případě práva volit zastávám (až na zcela mimořádné okolnosti) stanovisko, že tato výsada patří těm, kdo v zemi žijí, nebo tam vlastní majetek, nebo platí daně, nebo alespoň z ní dostávají penzijní či jiný příjem. Poněvadž v roce 2006 jsem nesplňoval žádnou z těchto podmínek, své formální oprávnění volit jsem neuplatnil.
Pád vlády uprostřed funkčního období prezidentství EU změnil moji perspektivu. Reputace naší rodné země ve světě je trochu i věcí těch. kteří žijí mimo území České republiky bez ohledu na to, jestli mají právo volit či ne, a ti, kteří splňují právní podmínky výkonu volebního práva, mají povinnost odevzdat svůj hlas u českých zastupitelských úřadů. Mám ji i já. A ty druhé bych prosil, aby svůj hlas nedali kandidátům a stranám, které pád vlády způsobily.
***
Originální ilustrace pro CzechFolks.com © František FrK Kratochvíl
http://frk60.aspweb.cz http://frk1.wordpress.com
V prvni rade nejsem politik. Zadne ceske papiry nebo dokumenty nemam. Ziji zde pres 40roku a muj domov je zde v Kanade. Mam zde rodinu a vnoucata a jsem velmi spokojena. V ceske republice uz nikoho nemam a tak si myslim ze nejsem zadnou dluznici ze bych musela volit.
Dekuji
Hana Jurasek
Vážená paní Jurásková,
mám takový dojem, že jste si asi nepozorně přečetla příspěvek pana Čermáka a jak se sarkastickým českým humorem rádoby říká “pláčete na cizím hrobě”. Doufám, že se neurazíte a vezmete to také s úsměvem, tak jako já. Jestli ano, tak se Vám už předem omlouvám.
Pan dr. Čermák Vás přece v žádném případě nevyzývá, abyste šla, jako cizí státní příslušnice volit. To by se přece neslučovalo s českým volebním právem.
Pan Čermák jako dobrý právník ve svém příspěvku uvádí:
“V případě práva volit zastávám (až na zcela mimořádné okolnosti) stanovisko, že tato výsada patří těm, kdo v zemi žijí, nebo tam vlastní majetek, nebo platí daně, nebo alespoň z ní dostávají penzijní či jiný příjem.”
A na úplný konec vše ještě více upřesňuje:
“Reputace naší rodné země ve světě je trochu i věcí těch. kteří žijí mimo území České republiky bez ohledu na to, jestli mají právo volit či ne, a ti, kteří splňují právní podmínky výkonu volebního práva, mají povinnost odevzdat svůj hlas u českých zastupitelských úřadů. Mám ji i já. A ty druhé bych prosil, aby svůj hlas nedali kandidátům a stranám, které pád vlády způsobily.”
A pro ještě větší důraz vyjmu větu, která to jasně říká:
“…a ti, kteří splňují právní podmínky výkonu volebního práva, mají povinnost odevzdat svůj hlas u českých zastupitelských úřadů.”
Sám jsem, jako Vy, cizinec bez práva volit a mohu Vás ujistit, že přesto že žiji přes 30 let v cizině, bez volebního práva, tak mi stále není lhostejný osud mé rodné země a podobné články, jako píše pan Josef Čermák, jen vítám a slušným lidem, nejenom v Česku, ale po celém světě, moc fandím.
Mnoho zdravíčka a spokojenosti Vám přeje
Václav Židek
Jako Čechoaustralanka – žijící většinu času v Austrálii, avšak s americkým a českým občanstvím – se plně ztotožňuji s uvedenými názory pana Čermáka a poprvé se tak zúčastním voleb v České republice. Za dané kritické situace v mé původní vlasti to považuji za minimum, které pro svou rodnou zemi a její postavení ve světě mohu udělat. Z podobných důvodů, jaké uvádí pan Čermák, volím, aniž bych tam dnes žila, i ve Spojených státech amerických. Václav Židek ve svém komentáři vyslovil však ten nejpodstatnější důvod – jde totiž o to, že každý rozumně uvažující člověk, pokud je k tomu oprávněn, může (a měl by) v rámci svého nejlepšího svědomí přidat svůj hlas k lidské slušnosti, ať už je to kdekoli na světě.
Zdravim Pepicka Cermaka! Souhlasim. Sice my zahranicni krajane v zemi nezijeme, ale z titulu naseho puvodu(ackoli etnicky puvod se pry dnes nenosi) mame na tu zemi vzdy pravo, a neni nam lhostejny ani jeji osud ani povest. (Ale na druhe strane, o Cechach nikdo venku nic nevi…)
Ale ted koho volit? V politice celkove, svetove a kanadske se sice vyznam, ale podrobnostech ceske vlady uz mene. Chci jen zabranit tomu, aby se moci uchopili opet komuniste a levicaci. Dr. Cermaku, poradite?
O právo svobodné politické volby pro všechny v té které zemi žijící obyvatele, bylo v dějinách lidstva tvrdě a krvavě bojováno. Neměli bychom se tohoto základního občanského práva vzdávat za žádných okolností, či z osobních důvodů. Něco jiného je ovšem výsledek voleb, což je však riziko systému demokracie. Přeji nám všem zdravý rozum při rozhodování “za plentou”.
Nedokážu si představit, komu by mohl být lhostejný osud země, ze které pochází. Vřele proto souhlasím s článkem p. dr. Čermáka i ohlasem Václava Židka reagujícího na poněkud zcestnou odezvu pí. Hany Juráskové. Vždyť z odstupu vidíme možná ještě lépe než naši doma, kam se naše vlast řítí. Uvědomujeme si, že pomalý nástup komunistů k moci, jak se to děje nyní, jejich bratrské objetí provázené nesplnitelnými sliby, je smrtící. Pokusme se proto najít na kandidátkách nové tváře, ještě nezkažené přesvědčením, že politika je vlastně dobré bydlo. Existují takové? Chci věřit, že ano! B.K.
Koho volit? To je ovšem otázka. Je jenom a jedině na každém z nás, na kterou stranu vah přihodí svůj kamínek. Ostatně soudím, že nejlepší možností by byla vláda odborníků, jako je ta současná. A ne složená z partajníků, kdy jednou je pan X. ministrem školství, zakrátko vede mnisterstvo vnitra,aby nakonec před důchodem ještě “řídil” resort zdravotnictí, nemaje pro to žádné odborné znalosti.
Ať se ale rozhodneme pro kteroukoliv stranu, volit bychom měli, neboť jen tak je možno podílet se na osudu této země. Z nastalé politické situace a nespokojenosti občanů vzniklé nové strany nabízejí novou naději na nápravu.Sice nelze předvídat, podobně jako u nově narozených dětí, co se z nich vyvine, ale za pokus to stojí, jak doporučuje o něcio výše paní Blanka K.-K. Ty dvě současně nejsilnější – a hlavně jejich hlavní protagonisté – ztratili už důvěru a soudě podle jejich volebních hesel, slibů a hlavně chování, nedávají žádnou naději na víc než jen zachování jejich moci a platů. Nemluvě o té třetí, co jim šlape na paty jen proto, že její voliči jsou vojensky organizovní a povinni ji nezklamat a nastoupí k urnám jako jeden muž.
Ať to ale dopadne jakkoli, v každém případě budeme mít takovou vládu, jakou si zasloužíme.
Volbám zdar, a národu nechť je Bůh milostiv, volám já, Luděk Ťopka.