Milan Dubský: Autointerview nebo autodialog se sebou a s tím, v čem žijeme (3)
27.05.2010
K těmto textům chci předeslat tuto faktickou poznámku. Otázky, které kladu sám sobě, nejsou otázkami pouze mými. Kladou si je sami sobě, ale i do veřejného prostoru, stejně jako já, stovky a tisíce našich spoluobčanů. Nejsou často slyšet a ani nejsou nikde uveřejňovány, ale o různé odpovědi se někdy a leckde pokoušejí mnozí, filosofové, vědci, politici .
***
Začátkem 22.týdne t.r. budeme již znát, jak čeští občané-voliči rozdali karty do -dalšího ekonomického a společenského vývoje – v malé středoevropské zemi, jakou je Česká republika.
Kdo nepůjde vhodit do urny volební lístek, aby splnil svoji občanskou povinnost a pohrdne svým právem, ať již potom nic neříká. Ztratil kredit dál do věcí mluvit.
Proto je na místě otázka: ovlivní volby a jejich výsledky v dalším období charakter státu?
Odpověď: V každém případě ano. Ale jejich dopady nebudou tak markantní a jednoznačné. Změna přichází v tak složitém procesu pomalu a ovlivňuje ji mnoho faktorů. Pokud voliči dají ve své většině hlas levici, půjde vývoj ve směru sociálně spravedlivějšího uspořádání společnosti. Nebudou se zvětšovat rozdíly mezi bohatými a chudšími, mezi nejbohatšími a chudými a ve společnosti může pokračovat sociální smír. Řekněme si stručně charakteristiky levice a pravice. K základním programovým bodům levice je obhajovat zájmy nižších a středních vrstev společnosti, prosazovat sociální rovnost, rovnost příležitostí, forem vlastnictví, rovnost politickou, vyznání, rovnováhu a stabilitu společenského systému. Absence sociálních programů vede totiž k úpadku a rozkladu sociální struktury společnosti.
Termín levice vznikl v době rozsazení poslanců ve francouzském konventu v době Velké francouzské revoluce 1789-94. Na prvním zasedání Generálních stavů v roce 1789 seděli reakční a monarchističtí aristokraté napravo a zástupci středního stavu a radikálové nalevo.
To je však vysvětlení nedostatečné. Myslím, že levice má vždy blíže k srdci, které je na levé straně hrudi lidského tvora a představuje mj. cit, spoluúčast. Zatímco pravice preferuje více chladný rozum. Obojí je však zapotřebí. Obsah pojmů levice a pravice se v čase proměňuje. V jejich sporu jde o sociálně-ekonomické hodnoty. Levice tíhne k větší rovnosti ve společnosti, pravice obhajuje nerovnost s argumenty rozdílnosti lidí, jejich schopností a pílí jednotlivce. Tyto pojmy však nelze pevně a neměnně definovat. Nejsou to normativy. A nejsou to a neměly by být ideologiemi.
Pravice představuje konzervativní část politických směrů a stran. Charakteristické jsou pro ni zdůrazňování základních svobod jednotlivce, odmítání kolektivismu, důraz na individualismus, důraz na soukromé vlastnictví a svobodné podnikání jako nezbytnou podmínku života společnosti. Těch charakteristik u obou je ovšem daleko více.
Současnou volební kampaň v Česku nelze nijak pochválit. Místo debat o programech a jejich rozdílech mezi jednotlivými stranami se navzájem urážely, napadaly, slibovaly i to, co nelze splnit. Udělaly z programů stran levice a pravice ruletu, kde v různých barvách žetonů, hlavně modré a oranžové, se slovně hrálo o zdraví, práci, vzdělání, spokojenost, poplatky, důchody, stáří a budoucnost mladé generace. Blízká i vzdálenější údobí ukáží důležitost těchto voleb. A ta je v tom, jak velká část populace, obyvatel se bude podílet na plusech a minusech ekonomického vývoje. Luxus, drahé špičkové výrobky, auta s cenovkou nad milion korun, nadstandardní bydlení jedna rodina – jeden dům a navíc s bazénem, každoroční dovolené v Karibiku se mohou ukázat jako falešné iluze. Nepřinesou vyrovnanost, spokojenost, sociální smír a klid do společnosti a státu. Pocity spokojenosti a štěstí musí mít širokou základnu, nikoliv úzkou vrstvu vyvolených „nadlidí“ s přízviskem schopnějších a nejschopnějších, nejpilnějších, nejiniciativnějších. Většinou v ní mohou být snadno lichváři, tuneláři, podvodníci a zloději. Co je v dané době ekonomicky a finančně výhodné, co má smysl a je správné a logické a rozumné je nesnadné definovat. K tomu je zapotřebí nejen ekonomické vzdělání, profese analytiků, prognostiků, komentátorů a politiků, kteří se tím živí. Je to proces, který je nutno každodenně aktivně prožívat a brát si ze skutečných zkušeností těch, kteří vytvářejí opravdové materiální a užitné hodnoty neotřelé poznání. I když tyto pravdy nebudou nijak radostné.
Zvětšování hromady bohatství, peněz a statků, které leckdy ani nepotřebujeme, nejde ruku v ruce se zvětšováním a růstem spokojenosti a štěstí.
***
Originální ilustrace pro CzechFolks.com © František FrK Kratochvíl
http://frk60.aspweb.cz http://frk1.wordpress.com



















