Milan Markovič: Opravdu jsme jako ona?
31.05.2010
Se zvířaty žijeme na tomto světě už pořádně dlouho a určitě jich tu pár bylo i dřív než my. Určitě, protože podle Darwina… Ale o tom jsem nechtěl. Jsme my lidé často namyšlenější než se sluší a patří. Aspoň co se vztahu k našim zvířecím souputníků týká. Vyvyšujeme se nad ně, vymýšlíme pro ně ponižující přirovnání a přitom se od nich odpradávna učíme. Od ptáků létat, od ryb plavat, i když často sami ani pořádně chodit neumíme.
Chameleón nás naučil maskovacím manévrům, netopýr pro nás vynalezl echolokátor, každý z nás by chtěl mít orlí zrak nebo psí čich. Ale přitom nezapomeneme často bohorovně poznamenat, že ten či ten je hloupý jako osel nebo špinavý či tlustý jako svině, i když osel se netváří, že je moudřejší než ve skutečnosti, protože to dokáže jen člověk, a kdo ví, proč si na praseti nevšímáme spíš jeho inteligenci, která často převyšuje schopnosti a projevy našich preferovanějších čtyřnohých známých. To jen my, lidé, jsme prase přeměnili na svini.
Zpráskaný jako pes, říkají lidé, i když je těžké pochopit, proč by pes měl být bitý. O utahaném koni, hloupé ovci či slepici ve funkci šéfky se toho už taky dost namluvilo. Moudrá je tuším jen ta sova, protože nic neříká, jen celý den sedí, jen celý den sedí na haluzi, což v nás asi vzbuzuje dojem přemýšlení. A ona přitom chrápe, aby v noci mohla zase hučet po okolí.
Lenivý jako kocour, říká se, ačkoliv málokdo z nás v životě chytil třeba jen jednu myš. Falešný jako liška, zajíc-strašpytel, namyšlený jako páv, naparuje se jako kohout. Jen velmi poskrovnu se objeví charakteristika „má ladný krok srnky“ anebo „je štíhlá jako laň“ či „krasavice s nohama gazely“, no a těmito několika párokopytníky se lichotivé charakteristiky asi i končí. Neurčitý pocit mám totiž ze spojení „lev salónů“, „finanční žralok“ či „ekonomický tygr“. Naopak je mi všechno jasné, když se začne o lidských hyenách nebo o tom, jak se ti dva pustili do svojí oběti jako supi. A že lidé jsou vůbec na sebe jako zvěř. Jenže kdyby se dalo připustit, že některá zvířata si něco myslí o nás, bylo by to asi ještě méně příznivé.
No a dnes by to snad i stačilo, už mám žízeň jako velbloud. Tady někde jsem měl hrníček s čajem. Že mi ho převrhl ten vzteklý pes! Já ho zmlátím jako hada!
Ze slovenštiny přeložila Marie Zieglerová
***
Originál fejeton ve slovenské řeči najdou čtenáři na serveru Pozitivní noviny























Milý pane Markoviči,
zase jste mne nezklamal. Obdivoval jsem Vás kdysi na jevišti Branického divadla (pravda jen přes TV-obrazovku) a dnes čtu s radostí a potěšením Vaše vtipné, moudré a trefné fejetony v tomto časopise (pěkně přeložené do našeho jazyka paní Marií Zieglerovou) i v Pozitivních novinách přímo ve slovenštině.
Těším se na další a další a přeji Vám k tomu neutuchající chuť, sílu a životní pohodu, Luděk Ťopka ze slunečné Prahy.