Milan Markovič: Pozdravy
05.06.2010
Lidé se zdraví odnepaměti. Někdy upřímně a s radostí, jindy pouze ze zdvořilosti, nebo že se to patří. Při osobním setkání je možné vypozorovat vícero přístupů k osobnímu uvítání se. Záleží na tom, jestli se setkají dva (či více) docela plánovaně, anebo náhodně a po delším čase, či jsou to kamarádi na život a na smrt, anebo věřitel s dlužníkem, podřízený se šéfem, milenci či dlouholetí manželé.
Osobní setkání bývají velmi často náhlá a nečekaná, a proto nejednou neposkytnou mnoho času na přípravu. A to už se nezmiňuji o setkáních vícenásobných. Dlouhým bádáním jsem totiž zjistil, že pozdrav platí přibližně jeden den. Když kohokoliv potkáme za den víckrát, není třeba mu stále přát dobrý, krásný a nevím ještě jaký den. Je však stejně nepříjemné jen tak okolo něho přejít s výrazem tváře „jeden dobrý den už ode mě máš, stačilo!“ A tak potom vznikají ty směšnětrapné větičky typu „My jsme si tuším něco dlužní!“, případně „Vy mě tuším špehujete!“ a podobně.
Proto je mnohem příjemnější pozdravovat bližního písemně. Zvlášť obvyklé je to na svátky či jiné významné příležitosti. Ten nejjednodušší je už po staletí stejný: pohlednice s adekvátním obrázkem a textem přizpůsobeným příležitosti. Z daleké Levoče Tě pozdravuje…, K úspěšnému dokončení studia blahopřeje…, Ať je celý Váš život šťastný jako dnešní den před oltářem…, Veselé Vánoce a šťastný nový rok celé rodince přeje… a podobně. Chápu, že ne každý z nás je rodilý literát, ale i tak se těžko chápe, na co ta investice do obrázku a do známky, když pak pod vytištěným textem „Veselé Vánoce“ přibude jen podpis a stalo se už určitě nejen mně, že nejednou je to podpis nečitelný, či jen jakási šifra.
To už potom spíš beru pozdrav, co vyskočí na monitoru, i když někdy mám pocit, že ten hromadný a neosobní e-mail, o který se dělím s dalšími padesáti adresáty, mně ani tak úplně nepatří. Pošty si oddechly i díky vánočně-novoročním „esemeskám“. Ale pečlivě vybraný obrázek s úhledně napsaným a dobře vymyšleným textem je už dnes vzácností. Možná vinou všeobecné přesily povrchnosti a nedostatku myšlenek, možná jen proto, protože psát rukou už také dnes každý neumí.
Ze slovenštiny přeložila Marie Zieglerová
***
Originál fejeton ve slovenské řeči najdou čtenáři na serveru Pozitivní noviny
