Adam Drda: Už jste stihli odsoudit Izrael?
08.06.2010
(Vybrali jsme pro vás z vysílání Českého rozhlasu Česko)
Víkendové demonstrace proti Izraeli nebyly až tak početné ani důrazné: obvyklá hesla o izraelských vrazích plus nápisy, že „všichni jsme Palestinci“, deset tisíc lidí se sešlo v Istanbulu, pět tisíc v Paříži, dva tisíce v Nice, pár tisíc v Londýně, sto až dvě stovky v Praze…
Ta „střední úroveň“ protestů ale nic nemění na faktu, že po zásahu proti lodím plujícím do Gazy předvedla především Evropa jednu z obvyklých protiizraelských hysterií: stačí se podívat, jak o události psala většina novin, jak se k ní vyjadřovali ministři zahraničí, jaké diskuse se vedou na internetu. Izrael zkrátka, dopustí-li se chyby, nemůže počítat s tolerancí ani s racionálním přístupem – na rozdíl třeba od Ruska, jemuž – zdá se – projde prakticky cokoli.
Oficiální český postoj k zásahu, při němž vojáci bohužel zabili devět pasažérů lodi Mavi Marmara, je vpodstatě nijaký. Tedy přesněji: ministerstvo zahraničí se připojilo k unijní šéfdiplomatce baronce Ashtonové, která vyjádřila „hluboké politování nad ztrátou životů a násilím a jménem EU vyžaduje prověření okolností, za nichž se tato událost stala.“ Prověření okolností – jistě. Ovšem v kontextu evropské politiky výrok lady Ashtonové vpodstatě znamená vyslovení značného znepokojení nad izraelskou akcí, odsuzuje se v něm zjevně násilí izraelské armády, nikoli „mírových aktivistů“.
Fakt, že u vojáků šlo s nejvyšší pravděpodobností o sebeobranu a že se bojovalo jen na jedné z lodí, která žádnou humanitární pomoc nevezla, zůstává stranou, nemluvě o tom, že vojáci byli podle všeho napadeni dost brutálně. Slova paní baronky tedy jako by vystihovala celkový přístup EU k Izraeli: ataky židovského státu (těm ozbrojeným se obvykle neříká teroristické útoky, nýbrž „činy radikálů“) jsou „bojem za svobodu utlačovaného palestinského národa“ – obrana státu je ovšem násilí, před nímž je třeba přinejmenším varovat a rázně se od něj distancovat. Že se Izraelcům námořní akce vymkla z rukou je přitom nepochybné, stejně jako fakt, že to bude mít pro zemi dost nepříjemné důsledky.
Místopředseda českého Senátu Přemysl Sobotka označil námořní konvoj za „plánovanou provokaci“ pod záminkou humanitární pomoci. A má vpodstatě pravdu – šlo o snahu dostat Izrael do situace, kdy bude nucen uvolnit přístup ke Gaze, což celkem bez obalu přiznávají i ti, kdo se plavby zúčastnili nebo ji podporovali. Zahraničně politický expert ČSSD Lubomír Zaorálek nicméně okamžitě kontroval: „Zatímco ostatní požadují vyšetřování, tak je tu jeden muž, jeden politik, který… říká něco jiného….
Připadá mi, že to je selhání politika…“ Fakt, že jeden Sobotka může mít pravdu, i kdyby to bylo v rozporu s názorem všech politiků EU a k tomu navrch s názorem všech bruselských asistentů a jejich asistentů, to je pro Zaorálka evidentně nepřijatelná představa.
Flotila šesti lodí – plus sedmá Rachel Corrie, kterou Izrael rovněž do Gazy nevpustil – nepašovala zbraně pro teroristy z Hamasu, ale snažila se narušit blokádu, vytvořit cestu, po níž by pak zbraně putovat mohly. Před pár dny Zbyněk Petráček v Lidových novinách položil otázku: „Co bychom dělali my, kdyby padesát kilometrů od evropských civilizačních center byla milionová enkláva ovládaná teroristy?
Kdyby z té enklávy vyletělo za pět let 12 tisíc raket a granátů na civilisty? Asi bychom se snažili rizikovou oblast izolovat, blokovat, odříznout ji od veškerých dodávek použitelných pro teroristy…“ Stejnou otázku si bohužel zjevně neklade či nechce klást ani baronka Ashtonová, ani Lubomír Zaorálek, ba ani šéf zahraničního výboru sněmovny Jan Hamáček.
Jak to většinou bývá, když jde o nějakou aféru, spojenou s izraelskou vojenskou operací, fakta se dostávají na veřejnost až několik dní (a někdy i delší dobu) poté, co proběhnou všeobecné odsudky. Tak je tomu i teď: video, které ukazuje, jak „míroví aktivisté“ z lodi Mavi Marmara řežou izraelské vojáky holemi hlava nehlava a háží je přes palubu, se objevilo na youtube koncem minulého týdne. Stejně jako nahrávka, na níž Izraelci žádají lodě, aby nepokračovaly v cestě do Gazy – a poté následuje odpověď: „Sklapněte a vraťte se do Osvětimi!“
Zdá se, že občas je dobře dostat se do rozporu s „evropskou jednotou“ – a že by bylo pěkné, kdyby si čeští politici nevykládali společnou zahraniční politiku EU jako otrockou povinnost říkat vždycky a ke všemu totéž, co unijní představitelé. Koneckonců, Evropa je přece „jednota v rozmanitosti“, ne?
***
Vysíláno na ČRO Česko a publikováno: www.rozhlas.cz/radio_cesko
Protože se v Česku rozhlas poslouchá poměrně málo, je výborné, že se podobné věci objevují i zde. A co se týče našich politiků – mám snadné vysvětlení. To, že je pan Zaorálek snad 20 let poslancem z něj ještě nedělá politika. A na evropské úrovni se zdá, že – ač to v tomto případě explicitně není patrné – zřejmě je i ve šlechtických kruzích rozdíl mezi anglickou baronkou a naším knížetem. Bohužel naprostá většina “médii” to těm rádoby politikům baští! Poučí se někdy?
V.V.