CzechFolks.com PLUS

Před několika lety se rozletěla světem zpráva, že v americkém Las Vegas ohromila návštěvníky velkolepého Bellagia světelná fontána a s ní spojená fenomenální hudební show. Přemýšlím o tom, zda charakteristika Jana Nerudy před dvěma stoletími na adresu Františka Křižíka – „Měl dvě vady. Nebyl obchodníkem a byl příliš skromný. Jedním slovem, byl Čech.” byla příčinou toho, že ačkoli Křižíkova fontána byla postavena českým inženýrem a vynálezcem již v roce 1891u příležitosti jubilejní zemské výstavy v Praze, zůstává tento evropský unikát celkem neznámý a v pozadí slávy jeho o mnoho let pozdějších světových napodobenin. Stejně tak zná celý svět jména Thomas Alva Edison, Graham Bell, Werner Siemens. Jen málokdo však jmenuje současně s nimi jejich vrstevníka a neméně geniálního kouzelníka s elektřinou, Františka Křižíka.

František Křižík, elektrotechnik, průmyslník a průkopník využití elektřiny, se narodil 8. července 1847 v Plánici u Klatov jako syn nuzného, chromého ševce a posluhovačky. O svém dětství se prý vyjádřil, že bylo spokojené a šťastné, jako chudý student, který si nemohl dovolit zaplatit ani poplatek za maturitní zkoušku, musel však zdolat řadu překážek, než se stal jedním z nejvýznamnějších českých vynálezců. 

Jeho osud vynálezce začal u železnice, kde jako drážní úředník vymyslel elektrické ovládání návěstidel proti srážkám vlaků. Návštěva pařížské světové výstavy v roce 1878 přivedla Křižíka na myšlenku zdokonalení Jabločkovovy svíčky, jednoduché obloukové lampy, jejíž životnost zkracovalo nerovnoměrné spalování uhlíků. Automatické magnetické seřizování uhlíkových elektrod si Křižík nechal patentovat a na další světové výstavě v roce 1881 za ně obdržel zlatou medaili, jedinou pro Rakousko-Uhersko.

Triumf obloukovek však netrval dlouho, během několika let je vytlačily praktičtější Edisonovy žárovky. Přesto si z prodeje patentu mohl Křižík v Plzni založit vlastní elektrotechnickou dílnu. V roce 1884 přesídlil do Karlína a jeho továrnička se z původních sedmi zaměstnanců rozrostla až na několik stovek pracovníků. Kromě obloukových lamp vyráběla dynama, zařízení pro malé elektrárny a elektrická osvětlení domů. 

Pražany Křižík oslnil na Všeobecné výstavě v roce 1891 nejen svým elektrickým osvětlením, ale především první pražskou tramvají, která jezdila po téměř 800 metrů dlouhém úseku z Letné do Královské obory. Do konce století pak vyjela Křižíkova tramvaj až do Libně, do Vysočan (1896) a Královských Vinohrad (1897). Pokrok se marně snažil zbrzdit majitel pražské koňky Belgičan Ottlet, který měl koncesi na dopravu pro Prahu a Křižíka dokonce zažaloval. Nakonec soud naštěstí prohrál.

Smutnější a Čechům příznačné bylo Křížíkovo klání kolem Zlaté kapličky. Když se v Praze stavělo po požáru nové Národní divadlo, utvořilo se družstvo, které vypsalo konkurs na jeho elektrické osvětlení. Přihlásili se dva soupeři, Commanditgesellschaf für angewandte Elektrizität Brückner und Ross a František Křižík. Němec Brückner zastupoval Američana Edisona, Křižík českou práci.

“Považoval jsem za samozřejmé, že to může provést jen Čech. Ta práce by mi dělala největší čest. Oznámil jsem, že se zříkám patentních honorářů. Moje nabídka však přivedla pány do značných rozpaků.” Obchodníci se snažili Křižíka přemluvit, aby dal celému zařízení před lidmi jen své české jméno. Ve skutečnosti měl však celou práci udělat Brückner.

To bylo pro Františka Křižíka naprosto nepřijatelné, nedůstojné, pokořující! Vyjednavači se nechtěli nechat odbýt, domlouvali a žadonili. Marně. Brzy potom napsal Křižík do Prahy, že svou nabídku bere zpět. Odpovědným pánům tím spadl kámen ze srdce. Františku Křižíkovi skončil sen, že světlo v Národním divadle rozsvítí on, první český elektrotechnik. Nakonec se však přece jenom dočkal. Uprostřed prvního slavnostního představení selhala dynama. Musel je opravit a pak nad světly Národního divadla bděl celých 30 let. 

Nejvýznamnějším Křižíkovým počinem byla ovšem elektrifikace železnic. První elektrifikovaná železniční trať nejen v Čechách, ale i v celé monarchii, byla otevřena v červnu 1903 mezi Táborem a Bechyní. Po trati měly původně jezdit parní lokomotivy, za přispění Křižíka se ale na poslední chvíli rozhodlo o elektrifikaci. Křižíkova firma dodala všechna elektrická zařízení, včetně elektrického vybavení vozidel a elektrárny.

Křižík také vystavěl na 130 městských elektráren (první v roce 1889 na Žižkově) a elektrifikoval řadu měst a obcí. Prvního zkušebního veřejného elektrického osvětlení se dočkala pražská Hybernská ulice v červnu 1881. První městské veřejné elektrické osvětlení rozzářilo jihočeská města Jindřichův Hradec a Písek o šest let později.

Zavádění technických novinek bylo ale finančně náročné na strojové vybavení Křižíkových závodů. Na počátku 20. století se stále více projevovalo, že Křižík dával přednost vynalézání před podnikáním. V roce 1914 jeho firmu stojící před bankrotem převzala Pražská úvěrová banka a Křižík se stáhl do ústraní. Technickým novinkám se ale věnoval až do konce života.

V roce 1937 se ještě jednou, naposledy obrátil František Křižík s výmluvným varováním k lidstvu a vědcům celého světa: “Chci dnes pronést k vám, k lidem dobré vůle, poselství opravdové víry v mír. Profesore Einsteine, jsme si tak vzdáleni, a přece tak blízcí. Věřím, že věda může sblížit všechny lidi i národy. Věřím v šťastnou budoucnost světa. Lidstvo musí nakonec pochopit, že si je povinno úctou a láskou.”

Zemřel 22. ledna 1941 v Sedlci u Tábora jako jedna z nejpopulárnějších osobností české společnosti a jeho pohřeb na vyšehradském Slavíně vyzněl jako tichá manifestace proti německé okupaci.

S jeho jménem a dědictvím se setkávám při návštěvách Prahy podobně jako se jmény Němcové, Alše, Smetany a jiných českých velikánů na každém kroku, ať už v místě, kde stál jeho závod, na stanici pražského metra Křižíkova nebo v červených tramvajích metropole. A v létě pak nejraději na holešovickém Výstavišti pod večerním nebem s třemi tisíci tryskajícími gejzíry fontány, jejíž světelnou hru barev zajišťuje na 1248 podvodních reflektorů a podbarvují mocné tóny nesmrtelné Smetanovy či Dvořákovy hudby. Každou sezónu je repertoár této podmanivé vodní megashow obohacen o další hudební lahůdky, často ji provází baletní/ taneční představení (Tristan a Isolda, Carmen, Romeo a Julie, Louskáček, Shall we dance), projekce na filmové plátno nebo koncertní vystoupení živých orchestrů (Má vlast, Z Nového světa) – www.krizikovafontana.cz. Osobně dávám přednost jen samotné, ničím nerušené fascinující podívané barevných vodotrysků za hudebního doprovodu.

Kouzelná romantika, kterou nám jako výjimečný skvost navíc k tolika praktickým a důležitým vynálezům zanechal po sobě další z velkých Čechů – František Křižík, který kráčel svým přínosným životem s jednoduchým leč mocným mottem  – “Odvahu. Odvahu do života. Nic víc.”

Melbourne je jediné město široko daleko v Austrálii a v Asii, které se dnes pyšní tramvajovou dopravou. Na rozdíl od pražské klasické červené tramvaje je původní barva té melbournské již legendárně zelená. V Melbourne je tramvaj nejen příjemným a pohodlným dopravním prostředkem, ale stala za 104 let od výjezdu prvního elektrického vozu doslova ikonou našeho města. Tramvajové tratě zde pokrývají na 245 kilometrů, vozový park čítá 500 tramvají a druhé největší australské město je protkáno 28 tramvajovými linkami s téměř patnácti sty tramvajovými zastávkami.

***
Článek byl otištěn ve spolupráci s krajanským magazínem ČechoAustralan.com