http://czechfolks.com/plus/2010/06/15/josef-cermak-boris-krajny-opet-nadchl/ Více článků, více zábavy Fri, 25 May 2012 21:16:50 +0000 hourly 1 http://wordpress.org/?v=3.0.1 http://czechfolks.com/plus/2010/06/15/josef-cermak-boris-krajny-opet-nadchl/comment-page-1/#comment-1028 Richard Pohl Mon, 21 Jun 2010 06:18:07 +0000 http://czechfolks.com/plus/?p=9976#comment-1028 Díky, že jste to napsal, právě jsem chtěl na to podotknout, když jsem si ten článek četl. Velmi pěkná kritika ! Díky, že jste to napsal, právě jsem chtěl na to podotknout, když jsem si ten článek četl. Velmi pěkná kritika !

]]> http://czechfolks.com/plus/2010/06/15/josef-cermak-boris-krajny-opet-nadchl/comment-page-1/#comment-1023 Josef Čermák Sat, 19 Jun 2010 08:05:44 +0000 http://czechfolks.com/plus/?p=9976#comment-1023 Některým z vás mezi těmi, kteří se již přehoupli přes osmdesátku, se už možná stalo, že jste si třeba postavili na vařič vodu na kafe, pak si sedli k počítači nebo jste se pustili do knížky a na vodu na vařiči jste zapomněli až do chvíle, kdy jste náhle měli pocit, že cítíte pálící se plech. Tož, to by ještě šlo, nanejvýš by se vám mohlo podařit založit požár a zpopelnit půl města. Horší je, když na příklad píšete článek o komunizmu (Satellite z 3. června 2010)a v tom článku uvedete, že jedním z tří ministrů, kteří v roce 1947 jeli do Moskvy byl Hubert Ripka (to jméno se vám v hlavě uvelebilo, poněvadž jste zrovna četli nějakou knížku o Háchovi a tam byl citován Ripkův článek v Čechoslováku z doby druhé světové války a teď se vloudilo do vašeho článku). Jenomže on v Moskvě nebyl a Vám to prolétlo mozkem, ale když vám mozek začne blbnout, tak nemyslíte. Za dva dny jsem dostal e-mail od Petra Kohouta, že v Moskvě nebyl Ripka, ale Prokop Drtina. A samozřejmě nebyl a byl. Ještě horší je, když píšete článek o koncertu skvělého českého pianisty, Borise Krajného, v kostele sv. Václava v Torontu 16. května 2010. Koncert byl věnován výlučně skladbám Frédérica Francois Chopina. Když jsem článek psal, měl jsem program s výrazně vytištěným Chopinovým jménem na stole před sebou. Moc mi záleželo na tom, aby článek byl dobrý, a tak jsem se snažil vyhrabat co nejvíc informací. A těsně před tím, než jsem měl čtenářům sdělit program Krajného koncertu, jsem se probíral recenzami o Krajného umění, uveřejněnými v světových denících. Většina z nich byla o koncertech věnovaných Mozartovu dílu. Jméno Mozart se mi zaseklo do mozkového závitu, a když jsem měl napsat, čí sklaby pan Krajný v Torontu hrál, mechanicky jsem napsal, Mozartovy. Jak i nejlaskavější čtenář usoudí, věc je vážná. Rozhodl jsem se proto, že jestliže v budoucnu něco takového spáchám dvakrát (radši řekněme třikrát), zamknu svoje pracovní náčiní v kůlně, lehnu si do trávy a budu se koukat do nebe, dokud se neproměním v zrnko kosmického prachu... Některým z vás mezi těmi, kteří se již přehoupli přes osmdesátku, se už možná stalo, že jste si třeba postavili na vařič vodu na kafe, pak si sedli k počítači nebo jste se pustili do knížky a na vodu na vařiči jste zapomněli až do chvíle, kdy jste náhle měli pocit, že cítíte pálící se plech. Tož, to by ještě šlo, nanejvýš by se vám mohlo podařit založit požár a zpopelnit půl města.
Horší je, když na příklad píšete článek o komunizmu (Satellite z 3. června 2010)a v tom článku uvedete, že jedním z tří ministrů, kteří v roce 1947 jeli do Moskvy byl Hubert Ripka (to jméno se vám v hlavě uvelebilo, poněvadž jste zrovna četli nějakou knížku o Háchovi a tam byl citován Ripkův článek v Čechoslováku z doby druhé světové války a teď se vloudilo do vašeho článku). Jenomže on v Moskvě nebyl a Vám to prolétlo mozkem, ale když vám mozek začne blbnout, tak nemyslíte. Za dva dny jsem dostal e-mail od Petra Kohouta, že v Moskvě nebyl Ripka, ale Prokop Drtina. A samozřejmě nebyl a byl.
Ještě horší je, když píšete článek o koncertu skvělého českého pianisty, Borise Krajného, v kostele sv. Václava v Torontu 16. května 2010. Koncert byl věnován výlučně skladbám Frédérica Francois Chopina. Když jsem článek psal, měl jsem program s výrazně vytištěným Chopinovým jménem na stole před sebou. Moc mi záleželo na tom, aby článek byl dobrý, a tak jsem se snažil vyhrabat co nejvíc informací. A těsně před tím, než jsem měl čtenářům sdělit program Krajného koncertu, jsem se probíral recenzami o Krajného umění, uveřejněnými v světových denících. Většina z nich byla o koncertech věnovaných Mozartovu dílu. Jméno Mozart se mi zaseklo do mozkového závitu, a když jsem měl napsat, čí sklaby pan Krajný v Torontu hrál, mechanicky jsem napsal, Mozartovy.
Jak i nejlaskavější čtenář usoudí, věc je vážná. Rozhodl jsem se proto, že jestliže v budoucnu něco takového spáchám dvakrát (radši řekněme třikrát), zamknu svoje pracovní náčiní v kůlně, lehnu si do trávy a budu se koukat do nebe, dokud se neproměním v zrnko kosmického prachu…

]]>