CzechFolks.com PLUS

Jak většina pánů bude jistě souhlasit, kupovat dárky svým chotím nebo milenkám je velice nezáviděníhodná věc, která člověka může připravit nejen o nervy, ale i o dlouholeté manželství.

Jak dobře víme, ženy jsou marnotratná stvoření, která nelze potěšit obyčejnými fuseklemi, žehličkou či kastrolem na vaření. Spíše naopak. To vím z vlastní zkušenosti, když jsem před lety, ve snaze udělat radost ženě Máně, neprozřetelně koupil teflonovou vařečku. Nejen, že nic nedala na moje úpěnlivé vysvětlování, že tento kuchyňský nástroj jí usnadní práci, protože se na vařečku nic nepřilepí, ale se slzami v očích mi řekla, že ke třicátému výročí svatby jsem si mohl dát práci a koupit jí něco originálnějšího, načež drahou vařečku o mne přerazila. Od té doby si dávám veliký pozor, jaký dárek pro milou ženu k různým příležitostem koupit, abych jí udělal radost.

Jak říkám, není to lehká záležitost. Vymýšlejte si, co kupovat po čtyřiceti letech manželství, aby se žena neurazila a vaše dlouhé hodiny, probenděné v obchodních centrech vybíráním vhodného dárku, vám pak večer vynahradila řízkem a bramborovým salátem. Věřte, že když se s dárkem netrefíte, nejenom že to slíznete a budete si týden vařit a prát sami, ale sami budete rovněž drahnou dobu vykonávat i utužování manželství .

Moje snaha oblažit Máňu je neuvěřitelně náročná záležitost. Oproti většině jiných žen, které vás několik měsíců před narozeninami vezmou na kafe, kde do vás začnou něžně hučet, jakou byste jim udělal náramnou radost, kdybyste je překvapil diamantovým švábem, žena Máňa mně nikdy neřekne, co by ji potěšilo. „Znáš mě tolik let, tak bys měl vědět, co mi udělá radost. Použij fantazii!“ obyčejně odpoví Máňa, když se z ní pokouším vypáčit, co by chtěla. Moje fantazie se rozjede na plné obrátky a stejně, ve většině případů, na nic kloudného nepřijdu. Až nedávno, když jsem horečně přemýšlel, co Máně koupit k výročí svatby. Po zralé úvaze jsem zavrhl kapesníky s vyšitými sedmitečnými sluníčky, rudou kabelku z umělé hmoty, bačkory z klokaní kůže s rozkošnou bambulkou, elektrické natáčky na vlasy a roli navoněného toaletního papíru, potištěnou lechtivými vtipy. Hlavou mi projela ďábelská myšlenka koupit Máně nějakou takovou hračku na baterky, co se dostane ve speciálních obchodech pro dospělé, kam se chodí tajným vchodem zezadu, ale představa Máni, jak by mě i s milým robertkem šupem vyhodila z baráku, způsobila, že jsem od tohoto plánu pěkně rychle upustil. Jakmile jsem zavrhl myšlenku na hračku, dostal jsem jiný nápad, o kterém jsem byl přesvědčen, že tentokráte uspěje. Koupím Máně krásně jemné dámské prádélko, ve kterém bude vypadat o dvacet let mladší, a které v ní třeba i probudí dávno zapomenuté touhy po mně. V tu ránu mně spadl kámen ze srdce, že se již více nemusím sužovat přemýšlením o tom, co koupit.

Jo, ono se řekne koupit prádélko, ale ví někdo z chlapů, jak na to? To je, prosím, nejenom strašně trapná záležitost, ale především musíte vědět, jakou velikost těch věciček, které jste se rozhodli koupit, nosí vaše žena. Té se zeptat v žádném případě nemůžete, protože by tušila, o co jde, a prozrazením tajemství by bylo po překvápku. Navíc si dovedete představit, jak přísně by vám zakázala vůbec na něco tak pitomého pomyslet. Takže zatnete zuby a vydáte se na nákupy sám s tím, že vám jistě někdo v obchodě poradí.

Okolo obchodu s dámským spodním prádlem jsem chodil jako mlsný vlk. A ostýchal jsem se vejít dovnitř zrovna tak, jako se stydí mladý kluk jít do drogerie a u krásné prodavačky si objednat krabici kondomů. Při letmém pohledu do výlohy se mi rozbušilo srdce a zapotily dlaně. Fotografie slavných modelek v nadživotní velikosti, pózujících v nemravně miniaturních kalhotkách a podprsenkách, plastické manekýnky oděné do prádélka, o kterém se nezdá ani nejotrlejšímu námořníkovi, řady a řady kusů prádla, kterému pouze ženy mohou rozumět…A uvnitř obchodu ani jeden chlap! Ano, přiznám se, že se mi roztřásla kolena, v krku mi nepříjemně vyschlo, ale nakonec jsem sebral veškerou odvahu a vešel jsem.

 “Co pro vás, pane, mohu udělat?” zašvitořila slečna. Já si odkašlal a vysvětlil jí, že chci koupit ženě  dárek. “Jestli dovolíte, mohu se zeptat, kolik je vaší paní let?” zeptala se slušně a hned vysvětlila, že nám tato informace pomůže k výběru vhodného prádla. Suše jsem prodavačce oznámil, že manželce je třicet, načež si mne slečna změřila pohledem, ale nic neřekla, protože byla zřejmě zvyklá na staré páprdy, vydržující si mladší ženy. A záhy na mne vypálila otázku, které jsem se tolik obával: ”A jaké číslo podprsenky nosí vaše paní?” zeptala se. Já polkl naprázdno, ruměnec mi polil tvář a odvětil jsem, že, bohužel, nevím. Pak jsem se podíval na hruď prodavačky, které se z nízkého dekoltu drala povážlivě veliká ňadra oděná v malilinkaté podprsence, a řekl jsem: ”No, asi je má tak veliký jako Vy. Možná i krapátko větší. Asi takový.” A snažil jsem se oběma rukama znázornit velikost Mániných ňader. Prodavačka se jenom usmála a ujistila mě, že míra se dá celkem lehce zjistit. Pak mě vzala k pultíku, na kterém byly v mísách citróny, pomeranče, grapefruity a nakonec melouny různých velikostí. Usměvavá slečna mne pobídla, abych rukou zjistil, které ovoce má nejblíže k ženiným prsům.

Z legrace jsem ukázal na dva největší melouny, ale nakonec jsem dospěl k závěru, že větší pomeranče lépe odpovídají skutečnosti. Posléze mi slečna ukázala takové množství podprsenek roztodivných tvarů, krajek a barev, podprsenek s dráty a bez nich, se zapínáním vepředu, vzadu a bez jakéhokoliv zapínání, že mi šla ze všeho hlava kolem. Osobně bych býval Máně koupil podprsenku, která na mne udělala nezapomenutelný dojem, protože nezakrývala bradavky. Věděl jsem ale, že s takovou bych dopadl jak sedláci u Chlumce a nechal jsem si nakonec poradit od prodavačky, které jsem pak navrhl, že bych chtěl tu samou, co má na sobě ona, jenom v jiné velikosti a v červené barvě. Slečna s profesionálním úsměvem vyhověla, a když mi prozradila, kolik by stála souprava podprsenky a kalhotek značky Hickory, vyrazil mi pot na čele a řekl jsem jí, že na kaťata si bude muset žena, bohužel, počkat. Navíc jsem si již vůbec nedovedl představit, jaké pomůcky by prodavačka použila k upřesnění velikosti kalhotek! Nad tím mi doopravdy zůstal rozum stát.

Vyčerpán jsem vyklopýtal z obchodu, doma pak neobvyklý dárek pečlivě zabalil do hedvábného papíru a později, při příležitosti oslavy čtyřicátého výročí naší svatby, ho se zatajeným dechem ženě Máně v čínské restauraci pod stolem předal s tím, že ho za živého Boha nesmí nad pekingskou kachnou rozbalit.

Máňa mě překvapila. Dárek se jí moc líbil, řekla, že novou podprdu potřebovala jako sůl, a že jsem se se svojí vynalézavostí tentokráte překonal. Ten večer, poté, co si podprsenku vyměnila za větší, mi za odměnu přichystala řízky s bramborovým salátem, co já mám tak rád…

Nakonec rada pánům, kteří dostanou podobně bláhový nápad – koupit intimní oblečení. Buďto na to zapomeňte, nebo jděte na nákupy s někým, kdo těmto, pro nás nepochopitelným věcem, rozumí.

* * *

Originální ilustrace pro CzechFolks.com © František FrK Kratochvíl
http://frk60.aspweb.cz http://frk1.wordpress.com