CzechFolks.com PLUS

Liamův současný život

Bydlí sám nezávisle v malém domečku v Galway. Pravidelně chodí cvičit do posilovny, cvičí Tai Chi, chodí plavat a prochází velkým množstvím léčebných technik. Pravidelně lítá k chiropraktikovi do Londýna. Je velmi disciplinovaný v požívání stravy, která je většinou organická. Velké procento těchto potravin jí v surovém, nezpracovaném stavu.

Respektuje svůj rytmus a nezasahuje do rytmu druhých. Dodržuje svou vlastní disciplínu a má pevné osobní zásady, ale nevyžaduje totéž po svém okolí. Rád oceňuje malé, každodenní věci, jako je chuť salátu, nebo poslech jazzové, klasické, nebo rockové hudby.

Inspirace

Znám Liama tři roky. Skromnost, speciální smysl pro humor a jeho způsob bytí mne inspiruje. Vždy, když jsem s ním mluvila, vypnul hudbu, kterou právě poslouchal, aby mi mohl naslouchat naplno.

V době, kdy moje angličtina nebyla zrovna z nejlepších se mnou seděl nad každým slovem a hledal v různých slovnících, které měl doma, abychom si co nejpřesněji porozuměli. Nikdy se nespokojil s polovičatostí. Vždy mne nechal trpělivě domluvit a pak se zeptal, jestli jsem už opravdu skončila. Na každý rozhovor si udělal čas. Když se mnou mluvil, díval se mi do očí a mluvil vždy sám za sebe. Pokud si pamatuji, nikdy jsem nezaznamenala, že by používal klišé, nebo si stěžoval na počasí.

Před jeho domem je dětské hřiště. Klukům, kteří si tam hrají, občas spadne míč do jeho malé zahrádky. Pak klepou na dveře, aby je Liam pustil dovnitř. Jednou jsem byla svědkem takové situace, a když se Liam pomalu k hlavám kluků skláněl, aby s nimi nemluvil shora a mohl se jim při povídání dívat do očí, připadala jsem si jako v pohádce o obrovi a dětech od Oskara Wilda.

Když jsem se ho ptala, jak to dělá, že ho vždy poslechnou na slovo, odpověděl mi: „ Když se k dětem chováš s respektem, oni ti to respektem oplácejí.“

Humor

V roce 2009 měl Liam jednu ze svých nehod na kole. Narazil do zdi. Diagnoza byla fraktura obratle C1.

Když jsem ho po propuštění z nemocnice potkala na ulici, pohyboval se ještě pomaleji

než obvykle. Krk měl zafixovaný v krunýři, takže když se chtěl otočit, musel to udělat celým tělem. Ptala jsem se ho, jak mu je. S naprosto seriozním výrazem, který prozrazovaly jen neuhasínající jiskry v očích mi řekl, že je hrozně naštvaný, protože mu doktoři ve strachu z poškození páteře rozstříhali jeho oblíbený cyklistický svetr na kousky.

Dalo by se říct, že stejně jako se po švédském fyzikovi a astronomovi Andersi Celsiovi nazývají stupně teploty, nebo po americkém seismologovi Charlesi Francisi  Richterovi stupně zemětřesení, Jeden Liam by se mohl stát symbolem jednotky životní energie.

Pozvání

Celý, nikdy nekončící nelítostný proces léčení stojí Liama, jeho rodinu, přátele i příznivce mnoho peněz, energie, času i trpělivosti. Pokud byste měli zájem se dovědět o jeho životě podrobněji, nebo ho jakkoli podpořit, jste zváni na jeho stránky www.liamcullinane.com

Poděkování

Za pomoc při překladu tohoto článku a lékařských termínů velmi děkuji MUDr. Janu Šofrovi , Juraji Turtevovi a Ciaránu Párkesovi.

Rozhovor

K: „Liame, Tvůj příběh je velmi zvláštní. Kdybys měl charakterizovat jedním slovem sám sebe, které by to bylo? “

L: „Vůle. “

K: „ Byl jsi ve Francii, za pobytu v legii také v Africe, v Himalájích, v Austrálii, máš bratra v Miláně, dalšího v Habartu. Jsi Skot a žiješ v Irsku. Kolika jazyky mluvíš? “

L: „ Anglicky a francouzsky. “

K: Ty hodně čteš, Liame. Máš nějakou knížku, ke které se vracíš?

L: „Cesta mistrů od Juliana Johnsona.“

K: Uvažuješ o další výstavě fotografií?

L: „Ano, ale teď myslím jen na přítomnost.“

K: Jak dlouho Ti trvalo, než ses naučil jezdit na svém speciálním kole vyrobeném v roce 1995?

L: „Trvalo rok, než jsem se začal na Tomově čtyřkole cítit jistě. Pro moji velkou váhu mi poskytovalo potřebnou stabilitu a oporu.

Být o tolik lehčí znamenalo, že tříkolka ode mne vyžadovala daleko větší dovednost práce s rovnováhou, takže bych měl říct, že to byla nevýhoda. V prvních šesti měsících jsem nemohl pořádně spát, což bylo důsledkem vygenerovaným pravidelným počtem pádů z trojkolky.  

Ale teď, i když v současné době používám tříkolku, která je lehčí než první kolo, cítím už jistotu. Ale jak říkám – Pořád se učím!

K: Ty rád cestuješ Liame. Jaké země kromě těch, co jsi už navštívil, tě ještě lákají?

L: No, já taky rád jím. Je škoda, že krocan je skoro bez chuti. Ale Turecko je jednou ze zemí, která mne vždy přitahovala.

(Pozn. překl. Zde Liam použil slovní hříčku v angličtině Turkey = krocan i Turecko.)

K: Mnohokrát jsi dokázal, že máš odvahu dělat věci, na které se my, obyčejní smrtelníci, bojíme i jen pomyslet. Je něco, čeho se bojíš?

L: Já jsem taky obyčejný smrtelník, to dobře víš – není třeba mne stavět na piedestal. Podívat se na strach znamená, že se člověk musí podívat i na odvahu. Tyto dva aspekty lidské povahy jsou vzájemně propojené. Jsou na sobě závislé stejně, jako je tomu s dobrým a zlým. Zjistil jsem, že pro mne je odvaha nejen schopnost skrývat strach tváří v tvář nepřízni osudu, ale upřít na sebe samotnou existenci strachu. Strach je stav mysli. Mám sklon ovládat mysl a nenechat ji vstoupit do stavu strachu. Takže možná mám strach ze ztráty téhle kontroly. Možná že emocionální projevy jako je bolest, ztráta a ublížení, láska a vášeň, představují proto ohrožení.

K: Čeho bys chtěl ještě dosáhnout? Co Tě láká jako výzva?

L: Něčeho jiného, než uronění jediné slzy během loňského roku.Nebyl jsem schopen plakat při posledním rozloučení s mou umírající matkou před dva a dvaceti lety.

Domnívám se že to byl také můj poslední skutečný projev emoce. Dostat ze sebe tuhle osamělou slzu bylo výsledkem tvrdé práce. Možná tohle je další aspekt mého strachu – pláč. To je má další výzva. 

K: Je nějaká  historická postava, se kterou se identifikuješ ?

L: S Hanibalem, synem Hamilcara Barky. Byl to ve své době největší vojenský velitel západního světa.

K: Kdybys měl magickou moc, co bys v tomhle světě změnil?

L: Taková moc by byla ve svém důsledku destruktivní. Jsem jenom člověk, a proto nejsem schopen říci, co vhodně ovlivnit.Ale bylo by fajn kdyby šlo zařídit, aby krajíce chleba padaly namazanou stranou nahoru.

K: Co bys naopak nechal tak, jak to je?

L: Naopak jak říkáš, myslel jsem, že se vše mění. Železo rezaví, všechny nádherné květiny se rozkládají, my, lidé degenerujeme, umíráme a jdeme cestou těchto květin – také zetlíme. Věda zná tento univerzální princip entropie: kdy, vše je ponecháno svému osudu, všechno ve vesmíru dosáhne stavu zmatku, maximálního chaosu a všechny využitelné energie se rozptýlí. Takže asi není dobrý nápad zaobírat se tak vážně kouzelnou mocí.

K: Tvoje maminka byla pro Tebe velmi důležitým člověkem. Můžeš o ní něco říct?

L: Norah byla silná žena. Přinesla světlo mnohým.

K: Co považuješ za největší moudrost?

L: Jezuitský kněz Anthony de Mello je dobrým výchozím bodem. Jeho kniha: ´Jedna Minuta Moudrosti´ je sbírka, která přetrvala věky.

K: Kterým slovem bys charakterizoval svou budoucnost?

L: Domov

* * *