Vladimír Vondráček: Zase jednou o volbách
07.07.2010
S mírným zpožděním a s poměrně slušným oddechnutím mohu prohlásit – tak to máme za sebou! Je docela příznačné, že vždy před i po volbách leckoho z nás, kterým stále ještě naši vyvolení nestačili politiku zcela znechutit, napadají velmi zvláštní, někdy až revoluční myšlenky. A jako už dávno odkuklený grafoman si opět bez dovolení dovolím nadhodit pár těchto myšlenek. Třeba se jich někdo chytí …
Nejsem zcela jistě sám, kdo už od prvních svobodných voleb v roce 1992 nenalézá vysvětlení pro to, že lidé jsou snad jedinými tvory, kteří si nedovedou vybrat do svého čela ty nejlepší, nejschopnější a také nejčestnější jedince! Je to tím, že lidé s takovýto komplexním vybavením prostě neexistují? Nebo snad ano, ale politika je vůbec neláká či dokonce odpuzuje, anebo je na vině pouze špatný systém výběru politiků? Je to jistě problém pro nejschopnější profesionální politology, ale proč by se svou troškou do mlýna nemohli přijít i zvídaví snílkové a amatéři?
Dohodneme-li se, že demokracie je „nejlepší ze všech nejhorších systémů řízení společnosti“, pak musíme také přistoupit na to, že politika je „nutné zlo“! Dále je třeba si uvědomit, že politiku nedělají pouze politici za naše peníze, ale i my všichni, kterým na životě kolem nás opravdu a nezištně záleží. Doufám, že tyto premisy nejsou příliš idealistické, protože bez nich se společnost nemůže vyvíjet zdárně. Dále si musíme přiznat, že po padesáti letech totality není jednoduché zavádět demokracii, a že jsme tuto skutečnost jednoznačně podcenili.
K napravování stavu naší společnosti toho je habaděj a těžko říci, kde začít. Málokdo si zřejmě uvědomí, že musíme začít každý u sebe! Vím, že je to těžké. Věřící i bezvěrec by měl zpytovat své svědomí a je třeba odhodit zejména tu největší potvoru – závist. Ale teď už konečně k věci – tedy k problematice politických stran a voleb.
I když v demokratické společnosti má každý hlas stejnou váhu, což může být někdy i trochu diskutabilní, pak kolem financování politických stran a kolem voleb samotných je tolik problémů, že jejich výčet by jen unavoval. Naše ústava byla bohužel šita ani ne horkou, ale přímo žhavou jehlou, kterou naši ústavodárci snad ani nemohli udržet v ruce, takže ve volebním klání všechno nahrává velkým politickým stranám. A mluvit o rovném přístupu jak k financím, tak i k prezentaci v médiích, je absurdní. Že je zde něco nezdravého, na to poukázal už jednou i Ústavní soud, když se – přes všechny své dosavadní výhody – dvě velké strany kdysi snažily změnou volebního systému ještě více vyšachovat z volebního boje strany menší. To, že i malé strany mohou mít ve svých programech skvělé návrhy, které „díky“ nedostatku peněz na jejich propagaci se vůbec nedostanou na světlo boží, to nikoho nezajímá! Spravedlivé a průhledné financování politických stran, které by samozřejmě bylo ku prospěchu všech, ponechám povolanějším, i když jsem skeptický k tomu, zda něco vylepší. Ovšem na uzákonění demokratičtějšího a spravedlivějšího volebního systému stačí selský rozum, jednoduché počty a samozřejmě dobrá vůle bez přívlastků! Takže – nejprve trochu těch počtů.
Letošních voleb do naší poslanecké sněmovny by se mohlo zúčastnit 8 333 305 oprávněných voličů. K urnám však přišlo jen 5 216 649 více méně zodpovědných občanů, 3 116 656 nezodpovědných se neráčilo obtěžovat. Malé strany, které „díky“ 5% klauzuli na mandáty nedosáhly, volilo 991 163 občanů. Suma sumárum – 4 107 819 občanů nemá v naší sněmovně své zastoupení! K tomu je třeba přičíst nezletilé do 18 let a rázem zjišťujeme, že polovina naší populace prostě nemá ve sněmovně své zastoupení! Co tedy s tím? Zapojme tedy zmíněný selský rozum a budeme překvapeni, co vše lze poměrně snadno změnit k lepšímu.
Ta žhavá jehla nám nadiktovala do ústavy ze zcela neznámých důvodů 200 poslanců a 81 senátora a lze snadno zjistit, že prostým poměrem by USA měly mít vrcholných zastupitelů asi 5000 ! A tak by jistě bylo dobré zcela bezbolestně tuto disproporci napravit. Přijde-li k jakýmkoliv volbám méně voličů, bude méně poslanců i senátorů a renonc žhavé jehly bude napraven. V našem posledním případě by do sněmovny zasedlo pouze 125 poslanců! Senát by zeštíhlel ještě více, neboť procento voličů bývá nižší.
I s „propadlými“ hlasy (letos téměř milión!) by také šlo naložit jinak. Buď by opravdu propadly a do sněmovny by se rozdělovalo ještě méně mandátů, nebo by šly rozdělit jednoduše a demokratičtěji. Stačilo by třeba na každou kandidátku kromě kandidátů dané strany někde po straně uvést čísla všech kandidujících stran a volič by měl právo zakroužkovat svou „alternativní stranu“, která má místo v parlamentu jisté. Tak by se nemohlo stát, že mandát připadne straně, kterou by dotyčný nikdy nevolil! A když už jsem narazil na kroužkování, které se letos prvně tak ujalo, bylo by možná ještě dokonalejší připojit možnost škrtnutí několika nežádoucích kandidátů.
Už slyším výhrady, že když mi kandidáti nevyhovují, tak mám volit jinou stranu. Ale pak bych asi opravdu nemohl volit stranu žádnou! Bohužel je neuskutečnitelné, aby každý volič mohl nějak volit napříč politickým spektrem. Jsem ale přesvědčen, že téměř v každé straně lze najít osobnost, která by poslanecké lavici hanbu nedělala, na rozdíl od některých, kteří tam usednou. Jak ji ale do sněmovny dostat? Osobně bych si klidně počkal o pár hodin více na konečný výsledek voleb. Že by to pořádně zamotalo hlavu všem stranickým sekretariátům? No – tak ať!
* * *
Originální ilustrace pro CzechFolks.com © František FrK Kratochvíl
http://frk60.aspweb.cz http://frk1.wordpress.com
