CzechFolks.com PLUS

Zastavím se před knihovnou. Na rtech sotva patrný úsměv, přesto radost ve tváři. Nejprve očima přejíždím zleva doprava a zase zpátky, od horních polic dolů a znovu nahoru. Když si konečně vyberu, přistoupím o půl kroku blíže a prsty se dotknu hřbetu vybraného titulu. Opatrně ho vytáhnu z řady jeho soukmenovců. Promiňte, dneska to nevyšlo, snad se na vás dostane příště… Pohlédnu na malý poklad v dlaních, pokochám se obálkou, přečtu si anotaci. Neviditelná chvíle rozhodnutí… a ano, jiskra přeskočila, pevně tisknu desky k sobě, knížka přilepená na boku a rychle odcházím pryč.

Hm… teď mě napadá, že to skoro vypadá jako popis toho, kterak odnáším nějaký strašně cenný výtisk z knihovny, aniž bych ho plánoval kdy vrátit. Ne ne, v tom se mýlíte. Čtěte více ZDE »

Klikněte na obrázek pro vstup do Galerie CF Plus a nebo pro zvětšení

Už v letadle se mi svěřili zdatní mladíci, že si vezou s sebou kola, neboť tento ostrov je  rájem pro cyklistiku. Na jejich slova jsem si mnohokrát vzpomněla, když jsem viděla ty nebetyčné srázy stvořené sopečnou činností. Podél jižního pobřeží je naseto hotelů jako máku. Ten, v němž nás ubytovali mně připadal jako vlaštovčí hnízdo. Chodník, který vedl dolů na pláž neměl zábradlí a kdo trpěl závratí, aby některými úseky málem lezl po čtyřech.

Namísto zlatavé pláže se před námi otevřela černá. Bílá těla kontrastovala na písku a chytala bronz. U nás doma napadlo půl metru sněhu a tady se sluneční paprsky chovaly jako v létě. Čtěte více ZDE »

Kutná Hora a její široké okolí byly v polovině sedmnáctého století silně utrakvistické, což byl jeden z hlavních důvodů příchodů jezuitů do města. Řád, tehdy zaměřený hlavně na výchovu mládeže, postavil v létech 1667-1700 v těsné blízkosti chrámu svaté Barbory novou kolej. Autorem barokní stavby byl Domenico Orsi a na počest císaře Ferdinanda II komponoval její půdorys do tvaru písmene F. Průčelí koleje, ač poměrně strohé, připomíná italské paláce. Cílem autorů celkové koncepce okolí bylo vytvořit v Kutné Hoře od chrámu sv. Barbory k Vlašskému dvoru jakousi obdobu královské cesty podobnou té, která v Praze spojuje Klementinum s Pražským hradem.

Po zrušení řádu v roce 1773 byla rozlehlá stavba přidělena armádě, užívala ji až do devadesátých let minulého století.Když vojáci kolej opustili, objevovaly se různé návrhy na její budoucí využití. Čtěte více ZDE »

Na své šedesátiny 31. 3. 1990 nás pozval PhDr. Jan Zahradníček, pracovní kolega z UTRINu. Byl po srpnu 1968 degradován a propuštěn z Vojenské politické akademie – takových nás zde bylo vícero – a třebaže pracoval v jiném oddělení, měli jsme k sobě blízko.Výsledkem jeho výzkumného snažení byla metoda Korter, použitelná s pomocí počítačového programu při mezinárodním srovnávání technické úrovně výrobků. Jenomže přišel listopad 1989, Honza záhy zemřel a o metodu se neměl kdo postarat. Upadla do zapomnění.   Čtěte více ZDE »

Vymyslieť koleso bol vraj vynález hodný Nobelovej ceny. Len sa presne nevie, kto ho prvý v dejinách ľudstva použil. Vymyslieť koleso však vôbec nemuselo byť také ťažké.

Takmer všetko na tom svete je guľaté. Guľatý je svet, aj bublina vo vode. Guľatý kameň sa ľahšie kotúľa ako hranatý. A guľaté je aj moje brucho.

Takže s kolesom to muselo byť jednoduché. Možno existuje odvtedy, čo existujú ľudia. A nemuseli ho len tak pre nič – za nič vymýšľať. Jednoducho sa to začalo kotúľaním. Čtěte více ZDE »

Pouť u tety na horách připadala na svatou Annu.

„Babi, pojď už,.nebe je vysvátkované jako my.“

„Dočkej času jako husa klasu.“

„Já se nemůžu dočkat.“

„Vezmi si svetr. Svatá Anna – chladna z rána,“ řekla babička. Měla už osm křížků a zkušeností jako lidský věk.

U nás pod horami byly žně v plném proudu, a proto jsme šlapaly jen spolu. Možná, že příčinou nebyly jen žně, ale také to, že náš tatínek se řídil svým selským rozumem, zatímco strýc – inženýr šel na všechno od lesa. Čtěte více ZDE »

Klikněte na obrázek pro vstup do Galerie CF Plus a nebo pro zvětšení

Mylná by byla představa, že jsem tak učinil, hraje ruletu v pověstném Monte Carlo, nebo v hernách v Los Vegas. Stejně zavádějící by byla i představa, že jsem tuto sumu roztočil v Eurech, dolarech amerických nebo australských, či snad dokonce v korunách českých. Učinil jsem tak ve „wonech“, měnou používanou v Jižní Koreji. Jen pro ilustraci, jeden australský dolar se rovná zhruba jednomu tisíci „wonů“ a za českou korunu jich dostanete kolem šedesáti. Čtěte více ZDE »

(Vybrali jsme pro vás z vysílání Českého rozhlasu Česko)

Jako laik nedovedu posoudit, kdo může za poslední propady při stavbě tunelu Blanka, přesto mi přijde, že by se pár věcí mělo důsledně prověřit. Například: v březnu se objevily zprávy (na základě reportáže České televize), že stavba nemá dostatečný odborný dozor, že místo cca šedesáti kontrolorů jich na práce dohlíží čtrnáct.

Všichni zodpovědní to tehdy vehementně popřeli – a pokud by se teď ukázalo, že lhali, pak je to průšvih obřích rozměrů. Čtěte více ZDE »

(Čtení na dovolenou pro své čtenáře připravila Redakce CzechFolks Plus)

Jednu mou známou učitelku ve školce požádali, aby se svou třídou nazkoušela pro konferenci učitelů pohádku. Po bouřlivých debatách se děti shodly na staré oblíbené Popelce. Na té nesmrtelné klasické pohádce o tom, jak „chudý ke štěstí přišel“. Mravní ponaučení, které z ní vyplývá, zní: „Trpělivost růže přináší“- neboli jednoho dne se vám možná dostane, co si myslíte, že si zasloužíte. Proto dospělí tak vášnivě sázejí do loterie. Čtěte více ZDE »

Internet je skvělá věc. O tom žádná. A taky se o tom můžeme leckde dočíst. Samá pozitiva, samá chvála, až se divím, že se mi nečervená přípojka. Nebudu proto nosit dříví do lesa a znovu vyjmenovávat všechny ty tisíce důvodů, proč ho všichni tolik milujeme. Kromě toho beztak mnohem radši kritizuju, než chválím. Neodpustím si, abych si do nejslavnějšího pavouka na světě trochu nekopl. Protože příležitostí mi k tomu nabízí vskutku hodně. Čtěte více ZDE »

Kam zmizelo léto se svým sluncem žhavým?
Podzim s mlhou v dešti právě zdravím,
když tu náhle metelice a sníh vanou… 
Před oltářem klečím, svíce kanou
Čekám jaro, že se znovu vrátí,
zatím se noc jen pomalu krátí… 

Kam zmizelo jaro s rozkvetlou jabloní? Čtěte více ZDE »

Kdo se nedal odradit téměř vražedným vedrem panujícím v sobotním podvečeru 2. července v Kostelci nad Černými lesy a dorazil do zámeckého kostela svatého Vojtěcha, ani chvilku nelitoval. Očekávané vystoupení Richarda Pachmana v pásmu z oratoria Mistr Jan Hus překonalo očekávání všech přítomných.

„Oratorium původně vzniklo k 590 výročí upálení Jana Husa. Při premiéře bylo na scéně dvacet účinkujících, ale s tak rozsáhlým projektem se jen těžko jezdí na vystoupení po celé zemi. Česká husitská církev přišla s myšlenkou z oratoria udělat komorní pásmo a to mělo premiéru nedaleko od vás v klášteře na Sázavě. V současné době pásmo provádíme se sopranistkou Ditou Vích – Hořínkovou,“ říká autor hudby i textu Richard Pachman. Čtěte více ZDE »

Nevím, kdy ji přivezli na pokoj. Zdali kolem půlnoci či až k ránu.

Nespala jsem zdravým hlubokým spánkem. Spíš jsem bděla se zavřenýma očima, a přesto jsem musela na chvíli usnout. Zbytek noci jsem přemítala, proč jsem se octla v téhle posteli v nemocnici. Bylo to jen uklouznutí, nešťastná náhoda, ale nemuselo se to stát, kdyby můj muž… Přemýšlela jsem, proč jsem měla loket podložený ledem, proč jsem byla operována. Zlomila jsem si ruku, ale všechno má svou příčinu. Každé slovo, každý krok i konání leckdy toho druhého.

Ona ležela u okna, na vedlejší posteli. Ráno jsem viděla na polštáři záplavu černých vlasů. První den prospala, druhý den jsem si myslela, že je němá, až další den se zeptala, jestli smí otevřít okno. Čtěte více ZDE »

Predstavte si, že sa narodíte. Normálne ako človek. Nie je to nič zvláštne si to predstaviť pre vás, lebo keď tento zápis čítate, tak ste asi ľudia. A teraz sa narodíte trebárs v dobe kamennej. O splachovacej toalete ste ešte nepočuli a váš otec chodí do práce na lov mamutov.

Idete sem – tam s ním. Predsa len, maminka vás drží vo vašej rodnej jaskyni nakrátko. Musíte jej pomáhať nosiť suché konáre z lesa a udržiavať oheň. Niekedy vás vypráši metlou zmotanou z brezových prútikov, aby ste neboli taká vša lenivá. Čtěte více ZDE »

Klikněte na obrázek pro vstup do Galerie CF Plus a nebo pro zvětšení

V roce 2015 bude tomu již 600 let, kdy byl 6. července 1415 upálen Mistr Jan Hus. Již letošní půlkulaté výročí bylo menším předznamenáním  vzpomínkových oslav, které se chystají. Své umění v pražské Betlémské kapli předvedl pěvecký sbor Maria a Cappela Singers, vedené mistrně Marií Divišovou a ing. Ivanem Gollem, soubor pozounérů chrámu sv. Mikuláše uvedl brilantně bohoslužbu, kterou vedl patriarcha Církve československé husitské ThDr. Tomáš Butta – a vše za účasti prezidenta republiky Václava Klause a nové předsedkyně Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Miroslavy Němcové. Čtěte více ZDE »

Tento výlet je ryze vzpomínkový. Můj manžel je na služební cestě v Budapešti, můj syn, student gymnázia, se potlouká po bytě a evidentně se nudí. Já jsem právě přišla z práce. Co teď? Odpolední nuda se rozprostírá.

Zatnu jí tipec tím, že řeknu synovi: „Tady máš peníze, dojdi vyměnit forinty a jedem do Pešti.“

Syn byl v mžiku zpátky, naházeli jsme věci do auta a vyrazili jsme.

Nad Tatabányou jsme zastavili na odpočívadle vedle kamionů. Povečeřeli jsme u stolečku, otevřeli jsme si pivo a kochali jsme se osvětleným městem. Hvězdy nad námi, hnízdo hvězd pod námi.  Čtěte více ZDE »

Je to cosi jako malé, krátké glosy (2/2)

* Skromnost a pokora námi volených zastupitelů je mizivá. Šli do voleb s programem, o němž věděli, že jej nebudou plnit. Program a deklarované cíle jim umožnil jejich zvolení. Poté už je voliči nezajímají.

* Děti nejsou narozeny k tomu, aby sloužily rodičům k uspokojování jejich vlastních ambic, snů a egoismu. A voliči, občané nejsou k tomu, aby sloužili a naplňovali ambice lídrů politických stran, kteří se často domnívají, že stojí nad voliči a musí vést ty dole.

* Když nemají politici a propagátoři dost argumentů pro pravdu, tak lžou. Bohužel je to dost často.

* Pesimismus oslabuje naši imunitu proti  rozhodnosti řešit nastalé problémy. Čtěte více ZDE »

Překlad textu z velvyslanectví USA o tisku a masových médiích pro mne učinila moje dcera Jana (má státní zkoušky z několika jazyků, angličtinu ovládá velmi slušně), posílá mi ho spolu s dopisem z 15. 2. 1990, narychlo proto, že odjíždí do Písku (kde její manžel Honza Bartůněk, má své rodiče). Překlad jsem rozmnožil – jeden text obdržel Čestmír Suchý, tehdejší děkan Fakulty žurnalistiky UK a další jsem ještě rozdal, mj. také na Syndikát novinářů ČR. Byl to vlastně první souhrnný podklad o tom, jak vypadají poměry a vztahy mezi mocí a médii v demokratické zemi. My jsme se všemu museli ještě dlouho učit. Překlad textu byl jedním z podkladů semináře o americké žurnalistice, který byl uspořádán v Praze 24. a 25. 4. 1990.  Čtěte více ZDE »

Pojďme se na chvilku zastavit a osvěžit se u knížky světoznámého autora, který se zamýšlí nad obyčejnými věcmi, které … „tak průzračným způsobem oslovují v člověku to lepší, dávají smysl těm nejnepatrnějším věcem světa a navádějí čtenáře k radostnému prožívání“.

* * *

„Ach jo“ v žádném slovníku ani encyklopedii nenajdeme a málokdy to vidíme napsané. Ale většina z nás ten zvuk vydává každý den. A používá celý život. Čtěte více ZDE »

S mírným zpožděním a s poměrně slušným oddechnutím mohu prohlásit – tak to máme za sebou! Je docela příznačné, že vždy před i po volbách leckoho z nás, kterým stále ještě naši vyvolení nestačili politiku zcela znechutit, napadají velmi zvláštní, někdy až revoluční myšlenky. A jako už dávno odkuklený grafoman si opět bez dovolení dovolím nadhodit pár těchto myšlenek. Třeba se jich někdo chytí … Čtěte více ZDE »

Klikněte na obrázek pro vstup do Galerie CF Plus a nebo pro zvětšení

Tentokrát jsem se rozhodl hledat odpověď na záludnou a nejen filosofy hojně propíranou otázku: Jaká je lidská přirozenost? Jsou lidé ve své podstatě dobří, nebo špatní? Možná to vypadá, že se chystám objevovat Ameriku, ale to si nemyslím. Už jenom z důvodu, že řešení tohohle zapeklitého problému ještě nikdo nevykoumal. A abych vás uchránil zbytečného očekávání a následného zklamání, nepočítejte s tím, že na konci těchto řádků objevíte cosi převratného. (Ale ne že teď přestanete číst!) Nějaká zaručeně správná a jednoznačná odpověď zřejmě ani neexistuje. Ovšem kdoví, pojďme se ji alespoň společnými silami hledat. Čtěte více ZDE »

Rozkážeme větru dešti! – takto pyšně zněl populární slogan za sovětské éry a celému „táboru míru“ bylo jasné, že věru určitě dřív či později opravdu rozkážeme, protože Sovětský svaz – náš vzor – se už tak rozhodl. Samozřejmě, ze sovětské techniky jsme si přitom mohutně utahovali, protože například hodinky značky Poběda, Zarja nebo Luč jsme sice ochotně označovali jako nejrychlejší na světě, ale jiná pozitiva nevykazovaly. No ano, ještě byly i o něco lacinější než švýcarské, pravda. Velmi vděčné objekty posuzování technické vyspělosti byly v tomto smyslu i ruské automobily, televizory, ale i například kosmetika, což jsem osobně zažil, když mě ruští novináři obdarovali v Moskvě voňavkami značky „Meždunarodnyj ženskij děň“ a „Ogni Moskvy“ (v lahvičce ve tvaru Kremlu), které při nezpůsobilosti pro jiné použití kapkala moje maminka pravidelně do WC, když její nesnesitelný vrchní soused zase při výkonu kouřil. Čtěte více ZDE »

Dočasně slepá spravedlnost

Spravedlnost nepoznává otce ani matku, neboť vidí jen pravdu, říká latinský citát. Pro koho pravdu? Ptám se, když si připomenu jiný citát z Ciceróna: Pamatujme, že spravedlnost je třeba zachovávat i vůči níže postaveným.

Opravdu se chová jinak k těm nahoře než k těm dole? Opravdu Niké vidí, i když je někdy znázorňována se zavázanýma očima?

Milan Dušek se snažil dát na tuto otázku ve své knize odpověď. Kromě zachycení jednoho manželství po sametové revoluci, dává si protagonista Emil sám sobě jednu otázku za druhou a nenachází na ně odpovědi. Zásady, povinnost, láska, všechno jde pro některé lidi stranou, jediná modla, jíž se klanějí, je pro ně obsedantní touha po majetku. Vsakují do sebe vidinu života těch „nahoře“ se snahou získat ji za každou cenu. Čtěte více ZDE »

Všimli jste si? Nějak se nám ze sousloví fair play vytrácí to slovo fair. Zůstává jen „play”, a ani na to se občas nedá dívat….

„Myslím, že jsem rozhodčí zmátl, jak jsem rychle pokračoval ve hře,” prohlásil německý brankář Manuel Neuer poté, co dostal od Angličanů regulérní gól, který ale rozhodčí trestuhodně přehlédli. Německý brankář ho pochopitelně dobře viděl. Ale přiznat gól a riskovat tak vyrovnání na 2:2 v zápase s Angličany? Mein Gott, to jste snad spadli ze sekvoje!

Vedle rychlosti, výbušnosti, kliček a přesné střely klade moderní fotbal na hráče i jiné požadavky: umět věrohodně a včas spadnout, nepřiznat se, porušovat pravidla a spoléhat, že mě arbitr nevidí.  Čtěte více ZDE »

Deti sa vydajú do sveta. Raz to čaká každého rodiča. A tak vám oznámi potomok, že si našiel prácu. Vravíte si, paráda. Ide len o brigádu. No a čo, že ovláda slovom a písmom dva svetové jazyky a má medzinárodné skúsenosti s odbornou prácou. Jednoducho ste radi, že robí aspoň čosi v dnešnej mizérii.

 A tak po počiatočnej nedôvere mu držíte palce pri predaji – voňaviek. Prizná sa vám, že ho naučili správne ovládať obchodnú taktiku. Nepredáva totiž tovar, ale seba. Vraj tak to robí každý správny obchodník.

Potom príde domov a donesie nejaké parfémy aj vám. Cena je dobrá a zrazu zisťujete, že aj kvalita! Nadšene sa ponúkate potomkovi, že mu s tým pomôžete. Čtěte více ZDE »

(Vybrali jsme pro vás z vysílání Českého rozlasu 6 )

Z nejrůznějších zdrojů přicházejí v posledních dnech zprávy, že Saúdská Arábie, která nemá s Izraelem diplomatické styky, mu povolila přelety nad svým územím a také uskladnění většího množství vojenského materiálu. Podle izraelského deníku Jerusalem Post a dokonce i podle íránských serverů agentury Fars a Islam Times izraelské letectvo před týdnem dopravilo vojenské vybavení na nejmenovanou vojenskou základnu v Saúdské Arábii a zřídilo pak vlastní základnu osm kilometrů od města Tabúk na severozápadě země, tedy nejblíže židovskému státu. Kvůli přepravě vojenského materiálu byla v oblasti na čas přerušena veškerá civilní letecká doprava a cestující zrušených linek byli údajně odškodněni saúdskoarabskou vládou. Čtěte více ZDE »