Milan Markovič: Je to stále lepší
05.08.2010
Musím se pochválit, že mi nedělá problém všelicos si doma opravit. Vyrobit či přizpůsobit. nic extra, žádný urychlovač částic ani kosmické plavidlo, jen předměty denní potřeby.
Přece jen však zůstaly třinácté komnaty, do kterých z rozličných příčin nevstupuji. Existují totiž hranice mojí „odbornosti“, a tak nerozebírám programátor pračky, nevrtám se v palubním počítači auta a nesnažím se pochopit katodovou trubici v televizoru, no a také jsem si vědom toho, že jakýkoliv zásah třeba jen do přívodního káblu zánovní žehličky mě automaticky vyloučí z kruhu zájemců o záruční opravu v servisu.
To jsou ty příčiny, kvůli kterým zvu do bytu kvalifikovaného odborníka. Málokdy to bývá akademik s tituly ze Sorbony. Mně však stačí, že je to člověk na svém místě.
Zvykl jsem si už na to, že většinou přijde machr, kterému je jasné, že se objevuje v pozici těžko nahraditelného spasitele. Prezentuje to nepřehlédnutelným nadhledem a až do konce zákroku je vysoko nad věcí. Většinou jsem pro něho „šéfko“, „vedoucí“ anebo „vážený“. I minule byl u nás jeden z nich. Obhlédl terén a se starostlivým výrazem prohodil: „Máš popelník?“ Říkám, že nemám. „Nevadí, stačí jakýkoliv talířek.“ Vysvětlil jsem mu, že v tomto bytě ještě nikdo nekouřil a on zřejmě nebude první. Už dost rozladěný potom odvětil, že asi není dostatečně vybavený, protože mu chybí imbusák šestka a že zkrátka dnes asi nebude mít den, možná i proto, že toho má moc.
Otevřel jsem šatník ve kterém jsem měl na dveřích zevnitř umístěno kompletní nástrojové vybavení. Až ten pohled ho donutil k tomu, že přestal tykat. Ale ani ponížený mojí materiální výpomocí neztratil glanc a pohled do nitra přístroje zhodnotil osvědčenou otázkou: „Proboha, toto gdo vám taktok zapojil?“
Poznal jsem, že naslovovzatý odborník-řemeslník má vždy smůlu v tom, že opravuje něco, co jeho předchůdce fatálně domrvil. A že tedy jediným mým štěstím je, že konečně přišel on, ten pravý. Žádná falešná solidarita, každý předcházející je ničemný fušer a každý přicházející vykupitel. Z toho jsem usoudil, že kvalita našich řemeslníků se z roka na rok zlepšuje. Vždy přichází lepší a lepší. A to je skvělý pocit.
* * *
Originál fejeton ve slovenské řeči najdou čtenáři na serveru Pozitivní noviny























Fejeton i humor Milana Markoviče se mi moc líbí – až na jednu maličkost. Mám rád slovenštinu v původním podání Milana Markoviče, s jeho osobitými obraty zvlášť. Ne zcela dokonalý překlad asi poněkud stírá kouzlo originálu (pokoušel jsem se text přeložit ve své hlavě zpět do slovenštiny). Nejraději bych si ale poslechl jeho autorské čtení. I tak se už těším, až si přečtu ty další.
Pane Markoviči, děkuji.
Hezký den
Jindřich Žáček
Praha 10-Petrovice