Josefu Čermákovi děkuji za nádherné vyprávění o člověku – nevěřím svým očím, že narozený v roce1914 ještě žije, blahopřeji dvojnásob – který toho mnoho prožil a také mnoho učinil pro naši malou zemi uprostřed Evropy. Miluji všechny články a vzpomínky – jednak baťovců, jednak členů našeho odboje za 2. světové války. Pozoruhodný je dopis, který pan Baťa posílal svým spolupracovníkům Neznal jsem tento dopis, i za jeho citaci děkuji. Mám bohatý archiv o Baťových. Moje první editovaná knížka po listopadu 1989 pod názvem “Baťova průmyslová demokracie” (Průmyslové vydavatelství a nakladatelství UTRIN, Ptraha, 1990) předběhla tenkrát dobu. Komunisté ještě se drželi na různých místech v čele, musel jsem z tohoto vydavatelství, které jsem založil s podporou tehdejšího místopředsedy vlády Valtra Komárka, odejít, prý jako důchodce přespočetný. Knihu jsem vydal za přispění Kruhu přátel Tomáše Bati (MUDr. František Neradilek byl jeho předsedou), takže se k několik málo čtenářům dostala, ale když jsem se po ní sháněl někdy v létě 1990 (vyšla už v lednu 1990), oznámil suše tehdejší vedoucí edičního oddělení, že žádné výtisky nezbyly, prý o knihu nebyl zájem, takže dali zbytek nákladu skartovat! To se dělo ještě v roce1990 a onen komunistický funkcionář dodnes kdesi šéfuje… Byl to mladíček v té době.

Moc jsem se také divil, když už v letech devadesátých se vrátila skupina našich manažerů z cesty po Americe (organizovala to jakási Nadace) a vyprávěli, co všechno v té Americe neviděli. Neudržel jsem se a řekl jsem: Pánové, vy jste jeli objevovat Ameriku do Ameriky. To všechno, o čem tady vyprávíte (nejdůležitějším zdrojem růstu produktivity a výkonu fabriky jsou disponibilní zdroje v lidech!), to všechno už dávno uplatňoval Baťa ve svých podnicích! Mohli jste si přečíst knihu Baťova průmyslová demokracie, kdyby ji komunisté nesešrotovali. Ale snad by ta Nadace, která Vás do té Ameriky poslala a financovala Váš drahý pobyt, mohla přijít s druhým jejím vydáním. Tak jsem též knihu zapůjčil oné představitelce Nadace. Za nějaký čas po mých urgencích jsem si měl pro ni přijít. Sekretářka beze slůvka mi vrací knihu. Ptám se po paní vedoucí. Není zde, je v Bruselu… Nic mi k tomu ani nenapsala. Ne, jen Vám děkuje za zapůjčení… Srdečně zdravím Vás, pane Čermáku a všechny baťováky a odbojáře! Miroslav Sígl, o mne více na http://www.miroslav.sigl.cz