Miroslav Sígl: Dopis z téhle vojny už dneska prokleté
23.08.2010čekám také dopis od svého děvčete…
Dívenko moje, listuji v deníčku,
nemám tu pokoje ani na chviličku.
Zpívám si písničku o jarním sluníčku,
pro sebe, tiše.
Kéž mi má dívenka také píše…
Čtu si v tom deníčku
při suchém krajíčku.
Modlím se taky.
Jako bych písničku tam,
kdesi v lesíčku, slyšel pět ptáky.
Nohy bolí.
Prošli jsme lukami
v noci pod hvězdami mezi poli.
Tesknil bych ještě víc,
nebýt tvé lásky neskonalé.
Slyším řev z plných plic
a pušku svírají dlaně malé.
Snad ani netušíš,
nevím, co všechno víš, jak tebe miluji.
Jen ať si žalují,
když neslyším ty jejich povely.
Co já vím?
Ruce mé zemdlely.
Dívenko moje, co počít mám?
Nemám pokoje,
jsem tak sám…
* * *
