CzechFolks.com PLUS

Tiskové chyby
Antonín Vančura, syn čáslavského pekaře, si pro svou literární dráhu  zvolil pseudonym podle postavy ze Zolova románu: “Maheu”. Sazeč omylem obrátil písmenko u – a vznikl Mahen (Jiří).

Podobným nedopatřením se z Těsnohlíkovy “lišky Bystronožky ” stala “liška Bystrouška” – rozhodně ne ke škodě věci.

Jiří Žáček napsal sbírku “Ráno mondřejší večera” a mnohokráte se setkal s tím, že tato parafráze lidového přísloví byla z korektorské horlivosti opravena na “Ráno moudřejší večera”.

Jak takovým lapsům čelit? Zkušení autoři zpravidla takové místo označí červeně a připíší poznámku pro redaktory, sazeče a korektory, aby jim došlo, nejde o chybu, ale o záměr.

Ani já nebyl jednou dost prozíravý a doplatil na to. V epigramu, v němž bylo sestavování státního rozpočtu přirovnáno k hazardnímu výkonu artisty opravil slovní hříčku “saldo mortadele! na “salto mortadele”. Dobře mi tak!

Při nakladatelské činnosti jsem coby redaktor přehlédl tiskovou chybu ve fotografické publikaci Františka Dostála “Letní lidé” a veřejně se mu omluvil v “Nových knihách” takto:

Na záložce jeho knihy
chtěl jsem uvést, že své téma
pojal ideálně odaně.
Konstatuji ale hořce,
že navzdory korekturám
z textu vypadlo mi e.
Nezbývá než přiznat vinu
za redakční nedostatek
ve stádiu finálním.
Chybovat je lidské. Inu,
náš svět není ideální
ale jenom idální.

Na podobné lapálie si postěžoval i slovenský básník Ján Majerník v básni:

REDAKTORŮM, KOREKTORŮM

Sám básník – mladík nebo kmet -  
ve verších dělá chyby.
To není jako sbírat med
či tahat z vody ryby
Tak nepřidávejte k nim též
ty své – já prosím vás.
Vytisknete zle jeden verš
a báseň rázem ztratí hlas.
Pohnete jedním písmenkem
a k ničemu jsou spisy.
Brnkám si písně na tenkém
vlásku, na kterém visím.

Titul knížky

Básník Alois Volkman je lékař. Je to proto pochopitelné, že jeho první sbírky nesly znaky inspirace povoláním, a projevilo se to i v jejich názvech: ”Malá vizita” a “Tlak mé krve”. Třetí sbírka už neměla s jeho profesí nic společného, proto se to ani neodráželo v jejím titulu.Nakladatelství Mladá fronta, které vydalo dvě předchozí, trvalo nicméně na tom, že kvůli prodejnosti musí i název další knihy vycházet ze stejné tématiky. Marně se básník bránil, marně argumentoval. Nakonec mu nezbylo než autoritatvnímu požadavku vyhovět, a tak se zrodil titul Bez receptů.

Výhoda cenzury

Ve sbírce “Benefice” mám oddíl satirických portrétů známých spisovatelů a jeden portrét autora anonymního.

Zastupuje tu cosi jako instituci neznámého vojína. Tehdejší ředitel nakladatelství Československý spisovatel povolil otisknout i tento medailonek, ale s jednou podmínkou: že poslední verš bude graficky potlačen.

Podařil se mu tak nechtěně efekt, jakého dosahuje herec na jevišti vědomě. Když chce totiž zvýšit pozornost diváka – začne šeptat!

X.Y.
Autor řady románových prací
v nichž se do rodného kraje vrací,
píše fabrice, zemědělcích,
mladých lidech, vojně, o umělcích…
Dobrý soudruh, čestný, zasloužilý,
známý obětavostí a pílí.
Kdo ho zná, ten má ho jistě rád.

(Jenom kdyby ještě uměl psát…!)

* * *