CzechFolks.com PLUS

V naší rodině jíme zdravě, tj. potravu bez zvířecích tuků, netučné a bílé maso, hodně zeleniny, brambory a rýži. Knedlíky jen zřídka a pečivo, tedy doma připravené, už prakticky vůbec. Už jsem si zvykl a své mlsné choutky po sladkostech krotím a jen jednou za čas zkonzumuji sáček miňonek nebo tabulku hořké čokolády.

Jenže, když v červnu odjela manželka na dva týdny do lázní a já si dílem vařil z polotovarů a dílem obědval v čínské restauraci za rohem, popadla mne náhle nezřízená chuť na dobrou třenou bábovku. Ovšem, že jsem si ji mohl koupit, ale dostal jsem nápad – upeču ji sám, a až se ta moje holka vrátí, udělám ještě jednu a překvapím ji výborným zákuskem ke kávě.

Čtěte více ZDE »

Klikněte na obrázek pro vstup do Galerie CF Plus a nebo pro zvětšení

Současný stav růží v Růžovém sadu v Lidicích

Úvodem musím připomenout, že rekonstrukce Růžového sadu s výsadbou růží proběhla na podzim v roce 2001. Růže jsou tedy staré 9 let a pomalu nastává čas výměn slabých jedinců a doplňování za uhynulé růže. V současné době je v Růžovém sadu víc než 24 000 ks růží v asi 240 odrůdách.

Čtěte více ZDE »

S těmi Hrušínskými se roztrhl pytel. Kdysi v slavné éře Osvobozeného divadla V + W tam hrával ve hře Pěst na oko jeden z nich legendárního občana Čehonu, a pak, již po válce, se začalo šířit toto jméno s přídomkem „mladší“. Byl to růžolící hezounek a jistě pro něj vzdychaly řady romantických paní a dívek, když hrál jinak nesympatickou roli mladého redaktora Toufara v nezapomenutelném filmu Předtucha. Byla to ještě neokoukaná tvář poválečné kinematografie a brzy se zabydlela na plátnech kin v nejrůznějších žánrech. I vcelku nanicovatá komedie, kovbojská parodie Pancho se žení, kterou si také sám režíroval, nebyla tak úplně marná, protože ukázala novou tvář schopnou změn od A až do Z.

Pořád ještě „mladší“ Rudolf se zabydloval na divadelní i filmové scéně a stával se důstojným pokračovatelem tradice komediantů staré gardy, protože pocházel z rodu Červíčků a Budínských. Čtěte více ZDE »

Já vím, že není možné zastavit, nebo dokonce vrátit čas, ale což zkusit aspoň v našem internetovém časopise oživit pohádku jako takovou? Paní Marie Zieglerová, pro děti kouzelná babička, s tím už dávno začala. Pokusme se v tomto žánru pokračovat!

Výprava na severní pól

Obloha byla bílá, napitá a těžká a taky se tak tlačila dolů. Jako ta nacpaná peřina u babičky na venkově, kam jezdil Roman o prázdninách. Nebo jako hustá krupicová kaše, kterou mu vařila maminka, protože nechtěla pochopit, že už je dospělý. – Bude sněžit, oznámil jen tak do vzduchu, ale radost jako jindy, kdy si už v duchu maloval pořádně bachratého sněhuláka, tu z toho neměl. Čtěte více ZDE »

Klikněte na obrázek pro vstup do Galerie CF Plus a nebo pro zvětšení

Když jsme přistáli na letišti de Gaulla, táhlo mě to na Montmartre. Ale podřídila jsem se manželovi a následovala ho do Louvru na Monu Lizu, k Eiffelově věži, prošli jsme se kolem Seiny, prohlédli si Nore-Dame, Sorbonu a prošli jsme bulvárem od Vítězného oblouku, kde bylo v obchodech vystaveno exkluzivní zboží. Zevlovala jsem u cukrářských krámů a žasla nad rozmanitostí a balením čokoládových bonbonů.

Konečně jsme došli na Montmartr, na místo malířů, kde se v ateliérech rodila světoznámá plátna a vystupovala na uměleckou oblohu jména jako Degas, van Gogh, Henri de Toulouse-Lautrec, na místo, kde byl od roku 1889 otevřen nejproslulejší kabaret, který proslavil francouzský kankán a později hvězdy světového významu jako Chevalier, Jean Gaben, Frank Sinatra, Edith Piaf, Ela Fitzgerald, Elton John a další a další.

Čtěte více ZDE »

(Vybrali jsme pro vás z vysílání Českého rozhlasu 6)

Vůdce německé opozice Sigma Gabriel si musel zoufat, i když statečně dával najevo lehké opovržení nad předkládanou koncepcí politiky černo – žluté vládní koalice. Kdyby se byl pozorný pozorovatel při projednávání prvního čtení spolkového státního rozpočtu nedíval na televizní obrazovku, kdyby byl jednoduše zavřel oči a nepřiznal, že charakterický hlas spolkové kancléřky Merkelové nepoznává, musel by si myslet, že k němu promlouvá liberálně levicová politička, která prosta jakéhokoli zbytečného ideového zabarvení předkládá rozumnou a dokonce i pro pravou stranu politického spektra přijatelnou politickou vizi. 

Čtěte více ZDE »

Pokud někdy bylo Turecko stejně žádané a přıtažlivé jako je dnes, pak leda v dobách rozkvětu Osmanské říše. Právě teď se mluví o Turecku s dvakrát velkým T. Přispěla k tomu snaha politických pánů dostat zemi do Evropské Unie (ačkoli kohokoli se zeptáte na ulici, co o tomto soudí, pošle celou unii k čertu), mimo jiné na tom svůj díl jistě nesou i kulturní a přírodní dary, kterými se Turecko může pyšnit. A jestli něco v současné době stojí za vidění, pak je to právě tato země, šokující, vášnivá, jedinečná kráska na Blízkém Východě. Je to jediná muslimská země, kde ženu za hluboký výstřih a holé nohy neukamenují, kde se ženy stávají těmi váženými a muži těmi, kdo uklízí.

Čtěte více ZDE »

Tretíkrát po rokoch 1999 a 2007 pocestuje v októbri 2010 slovenský umelecký súbor Lúčnica do Austrálie. Tentoraz pôjde o najdlhšie a najväčšie turné v piatich mestách a divadlách. Takmer päťdesiatka našich folklórnych umelcov pôjde na južnú pologuľu s odkazom dvoch velikánov slovenskej kultúry. Bude napĺňať slová herca Ladislava Chudíka ,,Lúčnica – to je náš export a naša pýcha“ i obdiv nebohého básnika Milana Rúfusa: ,,Aká sila – spievať svojmu ľudu, aká sila – úsmev darovať.“ Lúčnica sa predstaví v hlavných mestách piatich austrálskych štátov s novým programom Mladosť a krása nielen s cieľom ,,podržať ducha národa, aby mládež vedela, čia je“ (Milan Rúfus), ale aj s cieľom prezentovať jedinečnú a neopakovateľnú studnicu ľudovej tvorivosti v zahraničí tak, ako to robí už 62 rokov.

Čtěte více ZDE »

Chvála sportu

Jako obyčejně bude na počátku třeba poněkud přesněji si vymezit objekt dnešní chvalby. Začněme proto možná méně známou definicí. Slovo sport je anglosaského původu a odvozuje se od slova disport. Znamená obveselení, rozptýlení, vlastně útěk od práce, od povinnosti k zábavě.

Ve slovníku ovšem nalezneme ještě další významy slova sport. Jen namátkou – hra, zábava, žert, ale také mnohem zajímavější – zrůda rostlinná či živočišná a zastarale dokonce i pohlavní styk! Takže už zde je patrné, že tu dnešní chválu bude nutné poněkud specifikovat.

Docela zajímavé je pak zjištění, že mezi těmito synonymy nenajdeme slova tělovýchova a tělocvik, i když je jasné, že mají se sportem mnoho společného. Čtěte více ZDE »

Zkompiloval Miloš Šuchma pro prezentaci na zářijovém krajanském setkání v Praze.

V současné době kulturní krajanské aktivity v Kanadě jsou uskutečňovány díky mnoha dobrovolníkům v krajanských organizacích nebo i mimo ně jako je v případě českých divadel. Chtěli bychom seznámit s nejhlavnější činností.

České a slovenské sdružení v Kanadě

České a slovenské sdružení v Kanadě (ČSSK) je celokanadská organizace, která vznikla po Mnichovském diktátu v roce 1939 a měla během 2. světové války na 92 poboček. Čtěte více ZDE »

Před několika dny jsem si dovolil poznámku k přímé úměře mezi redukcí platů našich soudců a jejich nezávislostí a dnes si nemohu odepřít malou připomínku, že nezávislý či neúplatný může být jen ten, kdo má také odpovídající mravní kodex, protože jak ukázala tisíckrát historie, je jinak úplatný každý. Jenom záleží na relativní, nikoliv absolutní výši nabídky.

Jestliže k zainteresování celníka na hranici nějaké exotické země stačí dvacka v  dolarech, k uplacení evropského policisty na křižovatce tisícovka v místní měně, na vysokého úředníka už je to holt pět „kapříků“ na stole (či lépe pod stolem a v eurech). Zabránit tomu lze jen výběrem a dosazením na ohrožená místa právě těch, kdo příslušné morální zásady mají. Jenže kde je vzít? Jak je mezi kandidáty poznat?  A to je, oč tu běží.

Čtěte více ZDE »

Bolo sparné augustové leto. Na nemenovanom vojenskom letisku (v Přerove) sme sa poctivo potili poslucháči pilotného smeru vysokej leteckej školy zošnurovaní v hrubých uniformách a kožených kanadách. Museli sme zdraviť súdruha generála v nastúpenej jednotke. Vraj nás videl z prilietajúcej stíhačky. Ešte sme mu aj salutovali. Vojenská hlúposť nepozná hraníc. Bolo dusno a on vystúpil s bielym hrubým šálom omotaným okolo krku. Možno mal angínu…

Čtěte více ZDE »

S panem profesorem JOSEFEM KRÁMEM z Rychnova nad Kněžnou se známe od osmdesátých let minulého století. Stáli jsme u zrodu zdejší rychnovké pobočky Klubu přátel výtvarného umění a spolupracovali na plánech a organizaci jejího programu. Dodnes vzpomínám například

na přednášku PhDr. Václava Šplíchala, odborníka na orlickohorské sklo,o tomto fenomému z oblasti Deštného v Orlických horách. Na besedu spisovatele a novináře Vladimíra Thieleho, rodáka z Potštejna, o Karlu Poláčkovi. Na nezapomenutelná setkání, například se spisovatelem Bohumilem Hrabalem nebo Vladimírem Renčínem. Na výlety za výtvarným uměním.  Čtěte více ZDE »

Věřte nebo nevěřte, že pojedu na dovolenou s manželkou, o tom předem nepadlo ani slovo.

Když už byla dovolená zaplacená, oznámil mi pan Franci: Co jsme ušetřili na ceně zájezdu, o to víc si tam můžeme dopřát. Vezměte si s sebou kávu, čaj, cukr, chleba. A dvě, lépe tři šišky salámu. Já ještě beru ocet.

Na co?

Budu tam dělat saláty.

Ty si tam můžeme koupit.

Čtěte více ZDE »

Tanečnice, choreografka, učitelka. Zuna Kozankova vystudovala tanec na Taneční Konzervatoři a na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě. Jako tanečnice, taneční pedagožka, choreografka, či asistentka choreografie působila a působí v Rakousku, České republice, Německu, Polsku, Velké Británii, Kanadě či Thajsku. Vlastní choreografické tvorbě se věnuje od roku 1995. V rámci taneční společnosti ARTYCI, kterou založila se svým mužem Milanem, který rovněž pracuje jako taneční pedagog a choreograf, vytvořili několik kratších i celovečerních děl za účasti domácích i zahraničních umělců.

Během dvaceti let vyvinula Zuna zcela jedinečný styl založený na kontaktní improvizaci, práci s anatomií lidského těla, spirální dynamikou, Shiatsu a dalších technikách opírajících se o filosofii Taoismu a léčivé přístupy k tělu v pohybu.  Čtěte více ZDE »

Hrst slov na paměť Vlasty Scheybalové (roz. Provazníkové) 1926 -2009

Patricie (Vlasta) Scheybalová, narodila se v r. 1926 ve Slaném a zde v r. 2009 zemřela. Rodiče vlastnili dobře prosperující živnost, zlikvidovanou po roce 1950. Vyrůstala v rodině, v níž se cenila poctivá práce, vlastenectví (Sokol), vzdělání, smysl pro čest a pravdu.

Vlasta Patriška Scheybalová se nikdy nevzdala českého občanství. Na univerzitě v Torontu založila stipendium Karla Kukuly pro výměnu postgraduálních studentů mezi Kanadou a Českou republikou a Fond Franka J. Scheybala na nákup českých knih pro Robartsovu knihovnu Torontské univerzity.  Čtěte více ZDE »

Jeden člen naší zvířecí rodiny přišel ve vyprávění trochu zkrátka. Nedá mi to, abych několika slovy nevzpomněla i na Kolinku – Ceydži Jokoto. Tahle malá kníračka s průkazem původu vlastnila nejednu cenu, byla to kráska pepř a sůl a taky velká hlídačka a Dagova pomocnice číslo jedna. Kolinka a Dag, to byla dvojka, které by neproklouzla myš, natož kočka. Na troufalé kočičí vetřelce byli totiž oba obzvlášť vysazeni, a když se některá byť i jen omylem přiblížila k plotu, spustili takový povyk, že celý Chodov byl okamžitě vzhůru k radosti sousedů. Byli zkrátka „úžasní!“ Dag I. Kolinku za odměnu občas nechával líznout něco ze své půlmetrové šťavnaté kosti, pravda, kost byla větší než ona sama, ale chutnala báječně, a to hmoždění stálo za to. Ti dva se měli rádi a Dagovi I. jako správnému mužskému dělalo dobře, že si ho Kolínka neustále namlouvá a projevuje mu všelijaké něžnosti. Žužlání ucha, to bylo blaho nad jiné krásnější.

Čtěte více ZDE »

V prvých letech našeho pobytu a naší existence v Melbourne v Austrálii,jsme jezdívali na táborové expedice s krajany Bukovými do překrásné přírody na mořské pobřeží v Appolo Bay. Pan Buka rád rybařil a my s chotěm jsme rádi lezli po rozervaném skalnatém pobřeží, nebo se jen koupali v mělkých zátokách. Paní Buková většinou dávala přednost „uklízení“ v našem táboře nebo odpočinku ve stanu.

Vraceli jsme se obyčejně již při západu slunce unaveni a hlavně hladoví. Byli jsme svědky následující debaty:

„Co budeme mít dnes k večeři?“ ptal se pan Buka.

Čtěte více ZDE »

“Bejválo, bejvávalo dobře…” tak začínají slova staré lidové písníčky, kterou nám zpívali naši rodiče a prarodiče, když jsme my byli ještě dětmi. Ano, bejvávalo, bejvávalo určitě dobře, když naše maminky, babičky, někdy i tatínkové a dědečkové předčítávali svým dětem v postýlkách před spaním nádherné pohádky Boženy Němcové, bratří Grimmů a nebo Karla Jaromíra Erbena. To vše mělo své pohádkové kouzlo, ale jen do doby, než nastal čas televizí a ještě později počítačů. Předčítání pohádek před usnutím jako by usnulo, a nebo mávnutím kouzelného proutku zlého čaroděje lorda Woldemorta náhle zmizelo a s ním snad i všechny pohádkové maminky a babičky.   Čtěte více ZDE »

Pohled z okna prosívala záclona sněhových vloček. Padalo od rána. Protější domy v ulici si stahovaly čepice do čela, zaklíněny proti možné vánici, splývaly s oblohou. Neděle se schylovala k večeru. V pokoji sálalo od plynového krbu teplo, oheň nevydával žádný zvuk. Celý dům byl ponořen do malátného ticha. Hodiny netikaly, televizor byl vypnutý. Žena seděla v křesle, pohled upřený do okna. Upírala zrak do houstnoucí metelice. Sněhové vločky nepadaly kolmo dolů, vítr s nimi tu prudce smýkal, tu lehce povíval. Žena se cítila jako strom po sklizni. Z manželovy smrti se dosud nevzpamatovala. Chyběla jí míza druhé poloviny svého já. Její milovaný manžel Cyril z jejího života nedávno odešel. A tichá vzpomínka se vnutila na jeho místo. Na nic se ženy neptala, přišla nezvána a chovala se tu jako doma. Čtěte více ZDE »

(Vybrali jsme pro vás z vysílání Českého rozhlasu Česko)

Málokdo si uvědomí, že slávu Boubínského pralesa založil docela jiný prales. Větší, mohutnější, divočejší. Jenže vlétl do něj kůrovec. Tehdejší lesníci se snažili pralesu pomoci a začali v něm těžit. A bylo po pralese. Dnes držíme v úctě pouze jeho zbytek.

Středoevropský lesník je profesně připravován na nejhlavnější úkol: boj s kůrovcem. A bojuje i tam, kde má být hospodářem úplně někdo jiný. Dotyčný kůrovec. Čtěte více ZDE »

Najzaujímavejšie na lietaní je pocit brázdiť oblačné more. Potom výhľad na zem. Schopnosť visieť dolu hlavou, alebo po hlave padať a opäť plachtiť. Cítiť pod krídlami oporu. Vzdušné bláznenie. Knipel v rukách reaguje ako živý. Ale sú aj horšie chvíle. Na prvý pohľad smiešna príhoda je v skutočnosti traumou niekedy aj na celý život.

Trebárs spolužiak, ktorý už pri nácviku skokov s padákom odmietal skočiť z parašutistickej veže na sucho na zemi. Potom sa zasekol aj v lietadle. Zaprel sa nohami a rukami do dverí a jačal z plného hrdla: “Neskočíííííííííííííím!” Čtěte více ZDE »

(rétorománsky údolí Innu) v kantonu Graubünden je nejen nejkrásnější, nejšvýcarštější kousek Švýcarska, vždyť ne nadarmo se tu svého času podle stejnojmenného bestselleru J. Spyriové točila i „slavná“ Heidi, ale snad i jeden z nejkrásnějších koutů Evropy vůbec. Mluví se tu italsky a rétorománsky, ale lehce se domluvíte i německy. Cestou nacházíme po slavné dětské hrdince pojmenovaná místa a vesnice – Heidiland, Heididorf, restaurant Heidi…, ale nezastavujeme se a jedeme dál. Chceme si totiž osvěžit vzpomínky na krátkou jarní dovolenou strávenou před rokem na jihovýchodě Engadinu v lázeňském letovisku Scuol. Okouzlí nás krajina rámovaná rozsochatými horskými velikány tak jako tehdy?  

Fluelapass (2.383 m)

Čtěte více ZDE »

Opravdový domov bez psa? Existuje to vůbec? Patřím k lidem, kteří si něco takového nedovedou představit. Všichni, kteří psa mají, mi dají za pravdu, že běh domácnosti řídí vlastně právě on. Pes je taková dokonalá spojka mezi partnery. Ať se milují nebo hašteří, vždycky se mu podaří je ještě víc stmelit, i kdyby jen tím, že provede něco obzvlášť veselého. Pánové zjihnou a bariéra neporozumění se prolomí. Tak je to třeba i s pomocí v domácnosti. Dnes sice už většina mužů myje nádobí a bez problémů vynáší koš s odpadky, ale přece jen je to pro ně činnost jaksi nedůstojná a konají ji tak nějak z donucení. Když se to však dá spojit s něčím pěkným, jako je vyvenčení psa, při kterém se oba proběhnou jako kluci, hned se cítí o poznání lépe. Čtěte více ZDE »

Klikněte na obrázek pro vstup do Galerie CF Plus a nebo pro zvětšení

Dějištěm tohoto skoro neuvěřitelného příběhu je Nuselský most, pyšně se vypínající nad stejnojmenným pražským údolím. Hlavním hrdinou, můžeme-li zde tohoto oslovení použít, je můj dlouholetý kamarád Aleš.

Alešova přítelkyně zdědila po babičce Marii na kraji nuselského údolí nad Botičem, v sousedství onoho slavného mostu, pěkný domek s rozlehlou zahradou, ve které nechyběly vzrostlé ovocné stromy. Když se Aleš s Lenkou po šesti letech chození konečně vzali, rozhodli se domek zmodernizovat a upravit pro trvalé bydlení. Rekonstrukci stihli od jara do podzimu, a tak se mohli ještě před zimou přestěhovat z malého sídlištního bytu do svého vysněného „nuselského ráje.“ Líbilo se jim zde. Byli šťastní a spokojení. Letos na jaře přišla na řadu zahrada. Lenka zde s pomocí mého přítele, věhlasného tepelského zahradníka Vlastíka Šindeláře, postupně dotvářela pěkný odpočinkový kout s pergolou, skalkou a malou vodní plochou, Aleš, milovník jabloní, hrušní a meruněk, se zase pustil do obnovy ovocného sadu. Čtěte více ZDE »

E. A. Poe nám vyložil zrod své populární básně v eseji Filozofie básnické skladby. Díky tomu se i mnozí překladatelé snaží seznámit potomky s tím, jak zápasili s úskalími překladu. Můj příspěvek k tomuto tématu je jiný, ale rozhodně mnohem závažnější. Nejde mi o technické problémy překladu, ale o to, co musí překladu předcházet, tj. o výklad textu, o správné pochopení básně. A zde všechny známé překlady vykazují nedostatečné uchopení námětu, neobjevily autorův umně skrytý záměr, nepronikly k jádru tajemna, jímž je tato slavná básnická skladba obklopena, ačkoliv na Poeův traktát bylo od samého počátku pohlíženo jako na artefakt, v němž se snoubí dokumentární faktografičnost s autorskou mystifikací.

Faktem je to, že velmi sugestivně odhaluje ty fáze tvůrčího procesu, které lze podrobit kontrole vědomí. Mystifikací je redukce básnění jen a jen na tyto uvědomělé a kontrolovatelné procesy i podsouvání jediné možnosti výkladu postav, rekvizit a symbolů, s nimiž autor pracuje.

Čtěte více ZDE »

(Vybrali jsme pro vás z vysílání Českého rozhlasu 6) 

Tenhle text nemůže být neosobní: s Martinem Štěpánkem bylo člověku dobře a jeho přátelé, stejně jako jeho publikum, si budou muset dlouho zvykat na to, že už není. Na druhou stranu: bylo to jeho rozhodnutí a nezbývá, než ho respektovat. Kdo zná Martina, tak ví, že to rozhodnutí nemohlo být zbrklé ani neuvážené. Na to Martin Štěpánek totiž život příliš miloval

Byl renesanční postavou se vším všudy: šíře jeho zájmů svým záběrem ohromovala. Sahala od lovectví přes medicínu a letectví až po svobodné zednářství, od mystiky po současné dějiny.

Čtěte více ZDE »