CzechFolks.com PLUS

Hovorí sa, že o čo si zažiadate, to dostanete. Filozof Arthur Schopenhauer toto pravidlo vystihol slovami, že človek môže všetko, čo chce. Problém však je, že nevie, čo má chcieť? A tak si prajeme niekedy úplné hlúposti. V podstate veci, ktoré by sme si po triezvej úvahe v skutočnosti nikdy nepriali.

Od malička som mal vzťah k slimákom. Viem, že sú to potvory. Žerú záhradkárom úrodu. Ale aj tak sa mi slimáky vždy páčili. V oveľa vyššom veku som však prišiel na to, že tieto drobné tvory musia neuveriteľne trpieť. Prežívajú možno úžasné pocity z dehydratácie, ktorá ich aj zabije.

Je to jednoduché. Vždy, keď poprší, vylezú zo zeme slimáky a nájdete ich aj na vzdialenom kuse asfaltu, či betónu našich ciest a chodníkov. Späť k vlahe, zemine, trávniku sa už však dostať nemusia. A tak zahynú, ak nezaprší. Prípadne ich človek rozpučí pri nepozornej chôdzi.

Prišlo mi ľúto týchto tvorov. A tak som ich začal prenášať. Zazrel som slimáka na betóne, zohol som sa a šup s ním do trávy. Až potom som sa dozvedel o známom príbehu o mužovi a hviezdiciach. O tom, ako žil na brehu mora. Vždy po prílive hádzal späť do vody vyplavené morské hviezdice, ktoré by sa inak na súši na brehu vysušili.

O tom, ako ho stretol iný muž a pýtal sa ho, prečo to robí? A záchranca hviezdíc mu vysvetlil, že ak by ich nehodil späť do mora, na suchu by zahynuli. A muž mu oponoval, že na svete sú tisícky kilometrov pláží. A milióny vyplavených hviezdíc. A že záchranca nemôže zachrániť všetky hviezdice. Teda robí neužitočnú prácu. Ten mu však odvetil, že to nie je pravda, lebo tie hviezdice, čo vráti do mora, prežijú.

A tak aj moje slimáky prežili. Ovšem ak sa opäť nedoplazili na betónovú púšť. Raz som šiel do obchodu. Na asfaltovom chodníku som zbadal malého vysileného slimáčika. Nuž som sa zohol a hodil ho cez plot do predzáhradky bytového domu. Do vlhka. Do trávy. Tam, kde slimáčik má šancu na vlastnú slimačiu plnohodnotnú existenciu.

Nakúpil som a vracal som sa tou istou cestou domov. Zišiel mi na um môj slimáčik. V duchu som sa tešil, že som mu pomohol, ale bolo mi za ním aj clivo. Vravel som si, ešte raz ho stretnúť. Taký bol pekný s tým svojim domčekom na chrbte. Vedel som, že táto moja túžba je nezmyselná. Taký malý slimáčik nemal šancu preplaziť za pol hodinu niekoľko metrov.

Toľko delilo miesto, kde som ho chodil do vlhka trávy pri dome od asfaltového chodníka, kde som ho našiel. Keď som sa priblížil k tomu inikriminovanému úseku mojej cesty, vyrazil mi dych pohľad na malého slimáčika, ako sa lopotí po asfaltovom chodníku. Úplné dejá vú. Opäť som slimáka zdvihol a odniesol do vlhka trávnika.

V duchu som si nadával. Poznám Schopenhaurov výrok o tom, čo si má človek priať. A namiesto toho, aby som si prial výhru prvej ceny v lotérii, ja som zatúžil opäť vidieť malého slimáčika. A táto túžba sa mi okamžite splnila. Aj keď neskôr som pochopil, že muselo ísť o iného slimáčika.

Možno to bol brat toho krásavca, ktorého som zachraňoval predtým pri ceste do obchodu. Možno som si mal priať stretnúť ho pri návrate z obchodu len preto, aby som rovnakým spôsobom zachránil jeho slimačieho brata. Aby bola rodina pohromade. V každom prípade, dávajte si pozor na to, čo si prajete. Lebo sa vám to môže splniť.

* * * 

Stanislav Háber: Co si máme přát  

Říká se, že o co si člověk požádá, to dostane. Filozof Arthur Shopenhauer toto pravidlo vystihl slovy, že člověk může všechno, co chce. Problém však je, že neví, co má chtít? A tak si někdy přejeme úplné hlouposti. V podstatě věci, které bychom si po střízlivé úvaze ve skutečnosti nikdy nepřáli.

Odmalička jsem měl vztah ke slimákům. Vím, že jsou to potvory. Žerou zahrádkářům úrodu. Ale i tak se mi slimáci vždy líbili. V mnohem vyšším věku jsem však přišel na to, že tito drobní tvorové musí neuvěřitelně trpět. Prožívají možná úžasné pocity z dehydratace, která je i zabije.

Je to jednoduché. Vždy, když poprší, vylezou ze země slimáci a najdete je i na vzdáleném kusu asfaltu, či betonu našich cest a chodníků. Zpátky k vláze, zemině, trávníku se už však dostat nemusí. A tak zahynou, když nezaprší. Případně je člověk rozšlápne při nepozorné chůzi.

Přišlo mi těch tvorů líto. A tak jsem je začal přenášet. Uviděl jsem slimáka na betonu, sehnul jsem se a šup s ním do trávy. Až potom jsem se dozvěděl o známém příběhu o muži a hvězdicích. O tom, jak žil na břehu moře. Vždy po přílivu házel zpět do vody vyplavené mořské hvězdice, které by se jinak na souši na břehu vysušily.

O tom, jak ho potkal jiný muž a ptal se ho, proč to dělá? A zachránce hvězdic mu vysvětlil, že kdyby je nehodil zpět do moře, na suchu by zahynuly. A muž mu oponoval, že na světě jsou tisíce kilometrů pláží. A milióny vyplavených hvězdic. A že zachránce nemůže zachránit všechny hvězdice. Dělá tedy neužitečnou práci. Ten mu však odvětil, že to není pravda protože ty hvězdice, které vrátí do moře, přežijí.

A tak i moji slimáci přežili. Ovšem pokud se opět nedoplazili na betonovou poušť. Jednou jsem šel do obchodu. Na asfaltovém chodníku jsem uviděl malého vysíleného slimáčka. Tak jsem se sehnul a hodil ho přes plot do předzahrádky bytového domu. Do vlhka. Do trávy. Tam, kde slimáček má šanci na vlastní slimáčí plnohodnotnou existenci.

Nakoupil jsem a vracel se stejnou cestou domů. Vzpomněl jsem si na mého slimáčka. V duchu jsem se těšil, že jsem mu pomohl, ale zároveň se mi po něm i stýskalo. Říkal jsem si, ještě jednou ho potkat. Byl takový pěkný s tím svým domečkem na zádech. Věděl jsem, že toto moje přání je nesmyslné. Takový malý slimáček neměl šanci přeplazit za půl hodiny několik metrů.

Tolik dělilo místo, kam jsem jej hodil do vlhka trávy u domu, od asfaltového chodníku, kde jsem ho našel. Když jsem se přiblížil k tomu inkriminovanému úseku mojí cesty, vyrazil mi dech pohled na malého slimáčka, jak se lopotí po asfaltovém chodníku. Úplné déjà vu. Opět jsem slimáka zdvihl a odnesl do vlhka trávníku.  

V duchu jsem si nadával. Znám Shopenhauerův výrok o tom, co si má člověk přát. A místo toho, abych si přál výhru první ceny v loterii, já jsem zatoužil vidět malého slimáčka. A toto přání se mi okamžitě vyplnilo. I když později jsem pochopil, že muselo jít o jiného slimáčka.

 Možná to byl bratr toho krasavce, kterého jsem zachraňoval předtím při cestě do obchodu. Možná jsem si měl přát potkat ho při návratu z obchodu jen proto, abych stejným způsobem zachránil jeho slimáčího bratra. Aby byla rodina pohromadě. V každém případě, dávejte si pozor na to, co si přejete. Mohlo by se vám to splnit.

Ze slovenštiny přeložila Marie Zieglerová  

* * *

Foto pro Czechfolks.com © Marie Zieglerová