CzechFolks.com PLUS

Jak budoucí novináři posuzují jazykovou úroveň dnešních médií, potažmo novinářů, když se je na názor zeptá profesorka českého jazyka? Níže uvedené tři příspěvky jsou jedny z esejí, jež jsme my – studenti 1. ročníku žurnalistiky – odevzdávali. A jelikož většina studentů spíše hájila svou budoucí profesi, doufám, že paní profesorku během čtení netrefí šlak.

1) Daniela Tkadlečková: Chybovat je lidské aneb novinář není placen za jazykové vyjadřování

Ačkoli se mé přesvědčení může jevit jako hrůzné smýšlení (alespoň pro pedagogy českého jazyka určitě), zastávám názor, že horší než jazyková hrubka je chyba faktická, ať už se jedná o novinový článek, zprávu, vědecký dokument nebo cokoli jiného. Samozřejmě, že zejména u novinářů řádně vzdělaných ve svém oboru, tedy disponujících věcnou kompetencí, by se gramatická či pravopisná chyba v textu neměla objevovat raději vůbec či velmi sporadicky (neznám člověka, který by neměl ani jednou hlavu plnou nějakého problému a nikdy by se z nepozornosti vůči někomu neprovinil, v našem případě vůči čtenářům). Drobné chybě či překlepu se inteligentní člověk zasměje. Něco jiného však je, když chyba bije čtenáře do očí například z ohromného rudě zbarveného titulku. To by, uznávám, iritovalo i mne. Ale upřímně – kdo má dnes čas číst noviny od shora dolů, zaškrtávat chyby a psát rozhořčené dopisy do redakce? I když nerada, přesto přiznám, že těchto jedinců ještě pár bude a já mohu pouze hořekovat nad tím, že při své hře „kudy z nudy“ využívají právě novinářů. Neboť novinářů blbců je také dost, to nepopírám, avšak pokud ten, který stojí za to, pozná moudrý čtenář jinak, než z chyb v textu.

Co se druhé části mého názoru týče, je naprosto neomluvitelné, ba neprofesionální, pokud novinář udělá (ať k tomu má důvod jaký chce) chybu faktickou. Podat informaci nepodloženou, neověřenou a nepravdivou je pro novináře hřích číslo jedna.

Žijeme v době, kdy se i řeč jednotlivých národů mění z minuty na minutu. To, co je dnes považováno za fatální pochybení, se zítra může objevit na listině zákonů a pravidel platných pro každého. Mimoto, raději bych byla pokládána za hlupáka, ignoranta či nepozorného zmatkaře, než za lháře.

Co se týče jazykové úrovně současných novinářů, není ani vynikající, ani podprůměrná. Je přesně taková, jaká by v té které časové éře měla být. A jelikož žijeme v době prolínaní kultur, i jazyk novinářů si osvojuje cizí prvky a přenáší je do jazyka českého, což ovšem nedělají pouze žurnalisté, ale také vědci, pedagogové, právníci, lékaři, mládež a další. Není tedy příliš objektivní hanět jen novináře za nadužívané anglicismy apod… Jedno bych „psům, hlídajícím demokracii“ přece jen vytkla, a sice nadměrně se objevující novinářská klišé (kterýžto poklesek jsem v této větě sama názorně uvedla v použití vyčichlého charakterového znaku žurnalistů).

A konečně, dle mého názoru není novinář placen za úroveň svého jazykového vyjadřování, i když vyšším nivó mu zajisté stoupne prestiž. Ovšem při získávání informací například někde na bojišti, se novinář těžko bude spíše než o svůj život starat o to, aby neudělal jedinou pravopisnou chybu…

2) Jan Pavec: Úroveň českého jazyka v současných médiích

Česká veřejnost je na správné užívání svého jazyka velice citlivá, zejména na jeho gramatickou složku. Stížnosti na přehnané bazírování na správném pravopisu se objevovaly už v letech první republiky. Pravděpodobně se tedy jedná o fenomén vzešlý již z procesů národního obrození, kdy se dobrá znalost českého jazyka považovala za nepostradatelnou vlastnost dobrého vlastence. Dnes najdeme kritiku hlavně v dopisech a e-mailech čtenářů, diváků či posluchačů. Fakticky bývá tato kritika většinou správná. Je ale otázkou, zda by se více nemělo hledět na stylistiku a jasné formulování. Chybovat je lidské a výchově češtiny je na školách věnován dostatečný důraz. Kritici zapomínají na to, že čeština se vyvíjí a nemůže zůstat ve stejné podobě, v jaké existovala před sto lety. Nářky jsou to zbytečné, proměnou prochází neustále všechny jazyky.

Kritizována jsou zejména komerční rádia pro mládež, která se snaží přizpůsobovat hovorové mluvě mladistvých a nahánět tak sledovanost. Dle mého názoru je to přirozené a vhodné vzhledem k tematickému zaměření takových rádií. Rodným jazykem každého Čecha je obecná čeština a ne ta spisovná. Rádia navíc mají často charakter regionální, bylo by nesmyslné nutit ta moravská mluvit obecnou češtinou. Nehledě na to, že moravské a slezské dialekty mají v mnoha ohledech k češtině spisovné blíže než čeština obecná. Nesouhlasím tedy se slovenskou cestou zavedení jazykového zákona. V tamním prostředí ho chápu zejména jako formu vymezování se vůči maďarskému etniku.

Přizpůsobování obecné češtině pokládám za přirozený jev, problém mám ale s podobnou snahou České televize. Od jisté doby do úst moderátorů uměle vkládané „míň“, „líp“ a „víc“ opravdu tahá za uši. Pro veřejnoprávní médium se mi to zdá nepatřičné. V rámci veřejné služby by se mělo používat pouze průběžně kodifikovaného spisovného jazyka. Eventuálně by to bylo možné zavést i určitou formou zákona platícího pouze pro média veřejné služby. Ta mají mít určitou unifikační funkci. Přestože v České republice nejsou místní rozdíly v dialektech tak velké jako například v Německu, měla by Česká televize mluvit jazykem platným na celém území.

Co se týče celkové úrovně českého jazyka v médiích, neliší se podle mě zásadním způsobem od trendů, které jsou nastavené celou společností. Kritika jeho přirozené proměny je stejně zbytečná a nepodložená, jako celkového domnělého úpadku médií. Takoví kritici totiž nejsou schopni vnímat celospolečenské změny.

3) Anna Kozáková: Zamyšlení nad jazykovou úrovní českých mass-médií

Pokud si odmyslíme deník Sport, nemyslím, že jsou na tom česká média s jazykovou úrovní zrovna nejhůř. Právě výše zmíněné noviny čtu nejčastěji, takže někdy docela trpím. Pravda, čtenáře zajímá především obsah, takže chyby radši přehlížím, než abych četla něco jiného. Sport je to jediné, co sleduji pravidelně v tisku i na internetu, proto bych se ve své eseji chtěla zaměřit právě na tuto oblast.

Horší než s gramatikou a pravopisem je to mnohdy spíš se schopností formulovat myšlenky na úrovni. Jako příklad bych uvedla otázku, kterou položil novinář v mixzóně obránci fotbalové Sparty Erichu Brabcovi po zápase s Mladou Boleslaví, který skončil remízou: „Nezdá se vám, že jste trochu projebali derby?“ Naráží tím na předchozí úspěch v utkání se Slávií, formulace je sice úderná, ale pro vyjadřování na veřejnosti mi nepřijde příliš vhodná. Kdyby se onen novinář zamyslel, jistě by dokázal vymyslet něco zdvořilejšího. Dokonce i zmíněný fotbalista začal svou odpověď slovy: „Asi bych použil mírnější výraz…“ A to se o sportovcích často říká, že moc inteligence nepobrali. V tomto případě měl ale fotbalista nad novinářem jasně navrch.

Dle mého mínění nestojí za většinou formulačních úletů nedostatečná slovní zásoba, nýbrž lenost. Copak je tolik náročné se pár vteřin zamyslet nad tím, jaká vhodná slova má člověk na výběr? Namísto slova „projebali“ mě hned napadá „promrhali,“ „pokazili,“ nebo třeba „nepotvrdili svůj výsledek z derby“. Chápu, že zrovna v mixzóně je hlavní co nejdříve urvat slovo a rychle vychrlit na hráče svou otázku, ale než se takhle ztrapnit, lepší zůstat mlčet.

Čím je tedy špatná jazyková úroveň sportovní žurnalistiky způsobena? Většina sportovců se po ukončení kariéry umisťuje v pozicích sportovních manažerů či trenérů. Někteří jdou ovšem dělat žurnalistiku. Člověk by řekl, že po tom, co museli během své kariéry vrcholových sportovců neustále poskytovat rozhovory, by jejich vyjadřovací schopnosti měly být docela slušné. Na druhou stranu neměli moc času na školu, proto tomu bohužel tak není.

Proč ale ani novináři nejsou často schopní vyjádřit se kultivovaně, je mi záhadou. Občas někde zaslechnu, že k této profesi není třeba mít žádnou školu, ale s tím nesouhlasím. Už kvůli tomu, že čeština je z hlediska pravopisu i gramatiky dost náročná, stojí za to se jí naučit používat správně.

***

Upozornění pro čtenáře:
Tento článek nereprezentuje názory redakce. Umístění článku v této rubrice (Názory) není a nikdy nebude hodnocením kvality.