Comments on: Marie Zieglerová: BÝT či (NEBÍT?!)

By: Jan Pavec

Jan Pavec — Tue, 22 Feb 2011 19:42:10 +0000

Dobrý den,
shodou okolností jsem se dostal ke zpětné vazbě na svou esej. Co se týče mého přehledu o historii českého národního obrození a vztahu s Němci – kurz známého historika Jana Křena Dvě století střední Evropy jsem absolvoval za 1, takže si troufám říci, že alespoň rámcový přehled o tomto tématu mám. Nepochopil jsem přesně, na základě čeho o mých znalostech pochybujete. Každopádně, co se týče Národního obrození – přestože mám svou zem i jazyk rád, nevidím ho jednoznačně pozitivně. Na jedné straně byl zachráněn jazyk, na straně druhé bylo spojené s celoevropským vzestupem nacionalismu, který nepřinesl v následujícím vývoji nic než zbytečné ztráty na životech. Takto vzniklé pojetí pojmu národa je minimálně ze zčásti umělé, ale to by bylo na jinou diskuzi. Zkráceně řečeno-je mi bližší student z Mnichova, nebo horník z Ostravy? Já odpovídám, že student.
Jestli umíte německy, asi jste si všimla, že čeština je prošpikována germanismy i dnes-a teď nemýslim jen slova, ale hlavně spoustu ustálených slovních spojení.
Pokud už bychom měli přemýšlet v intencích nacionalismu-kdo je to “dobrý vlastenec”? Nijak odvážný znalec českého jazyka, který by v případě válečného ohrožení státu při první příležitosti dezertoval, nebo zemědělec základního vzdělání s prachbídnou gramatikou, který by byl za stát ochoten položit život?
Připomínka s krajany je možná pozoruhodná, ale lehce vysvětlitelná. Kromě toho, že za hranice šla hlavně intelektuální elita, si tito lidé odnesli s sebou odnesli češtinu 60 let starou. Mezitím se jazyk, stejně jako každý jiný, vyvíjel. Rozdíl mezi jejich jazykovým schopnostmi a schopnostmi současné české populace je časový, ne kvalitativní.
Spisovnou češtinu samozřejmě používám v oficiálním styku a je důležitá pro fungování státu (další do jisté míry umělá idea). A pro mě je nejdůležitější vrstva jazyka, která je pro mě nejpřitozenější, kterou se bavím se svými kamarády, při jejímž užívání se cítím nejlépe, nazývejme ji třeba češtinou obecnou.
Sešup? Myslíte tím zánik českého jazyka? Předpokládám, že se tak v příštích několika stoletích nestane. Český jazyk se bude neustále měnit, možná bude v globalzovaném světě čim dál více prošpikovaný anglismy (anebo chinismy, kdo ví, co bude za 500 let světovým jazykem), ale pravědpobně nezanikne. Pro mě jsou důležitější kvalitní myšlenky než forma jejich vyjádření. Ćechům přeji, ať jich mají co nejvíce.
Děkuji za reakci,
Jan Pavec

By: BÝT či (NEBÍT?!) | Červenobílí

BÝT či (NEBÍT?!) | Červenobílí — Sun, 09 Jan 2011 02:27:00 +0000

[...] Nedávno jsem se tak dostal k článku, jenž s tímto tématem přímo souvisí. Pro server Czechfolks.com jej sepsala paní Marie Zieglerová a je k dispozici zde: http://czechfolks.com/plus/2010/12/29/marie-zieglerova-byt-ci-nebit/#more-13894 [...]

By: Dubský

Dubský — Fri, 31 Dec 2010 09:09:26 +0000

Opravuji se ve slově tedy v 3.řádku mého příspěvku. Patří tam slovo této debaty.

By: Dubský

Dubský — Fri, 31 Dec 2010 09:07:27 +0000

Rád bych poděkoval paní Marii Zieglerové za přesné vyjádření obsahu celé této kauzy. Teď se cítím vinen, že jsem použil toto cizí slovo. Hledám proto přesnější výraz. Nahrazuji tedy slovo kauza slovem problém. Ano téma tedy debaty je vážné a je problémem naší současné společnosti. Souvisí ovšem s vývojem celé naší společnosti v ostatních oblastech. Divoké tržní vztahy, korupce, čisté a špinavé peníze, odklon od prověřeného sociálního cítění a solidarity a s tím vším spojené morálky. Nemám na mysli moralizování. Od toho nás chraň nejen bůh. Nejen tyto problémy, ale mnoho dalších nás provázely a budou provázet dál v životě. Problémy nemá člověk a lidé, jakmile pomine život. Pokud žijeme máme problémy. Je to přirozené jako vzduch, který dýcháme, jako čistá voda, kterou pijeme a cit i láska, kterou mají lidé v srdcích.Ale skutečnost, že problémy jsou objektivní skutečností všude tam, kde existuje život, ještě nás nemá vést k tomu, abychom je neřešili, abychom se nesnažili stát na straně pravdy, i přes ústrky, které s tímto postojem vždy souvisí. Můj dík patří také ostatním diskutérům, kteří vyjádřili svá správná stanoviska a postavili se na obranu našeho spisovného jazyka a naší rodné řeči. Karel Čapek v jedné své eseji napsal, že skřípe-li něco v rodné řeči a spisovném jazyce, je to příznakem daleko vážnějšího problému v charakteru národa a jeho bytí.

By: Petra Haasová

Petra Haasová — Fri, 31 Dec 2010 08:16:35 +0000

Milý Zdeňku, připomněl jste mi moje školní léta. Ráda bych tímto zavzpomínala na svoji učitelku češtiny na základní škole, paní učitelku Rašovou – krásnou a charizmatickou dámu, která mě přísným a cíleným přístupem nasměrovala k tomu, abych svůj rodný jazyk měla ráda a dokázala jej využívat tak, aby zněl…Doufám . Také jsem si vzpomněla na paní profesorku Kožuchovou, která mě svou větou “kdo nečte Hrabala a Párala, jako by nečetl vůbec” nepřímo přinutila přečíst skoro všechna jejich díla a … pokračovat. Ve čtení a později i v psaníl. Inu, někdy stačí říct málo – v tom je to kouzlo. Přeji Vám všem šťastné vykročení do nového roku. Mějte se krásně!
Petra Haasová

By: Zdenek Reich

Zdenek Reich — Thu, 30 Dec 2010 08:04:15 +0000

Příspěvkem studentky žurnalistiky Daniely Tkadlečkové se mi dostalo vysvětlení na otázku, kterou jsem si po delší dobu lámal hlavu. Dostávám denně tištěné zprávy Českého rozhlasu a nezřídka se podivuji nejen nad množstvím překlepů v těchto článcích, ale také nad tím, že mnohá věta nedává logický smysl, nadpis článku neodpovídá obsahu a podobně. O chudé slovní zásobě není nutno se zmiňovat. Pokud studenti žurnalistiky shledávají takový stav za přijatelný, potom Bůh ochraňuj českou žurnalistiku.
Tak novinář-profesionál není placen za jazykové vyjadřování?! Může tedy s klidem napsat ve slově Bydžov měkké „i“, jen když ví, kde se toto město nalézá?! Musí absolvent novinářské fakulty před ukončením studia prokázat, že zná vybraná slova, nebo taková „maličkost“ jako jejich neznalost je omluvitelná? Nedovedu si nějak představit, že by absolventovi konzervatoře prošlo, kdyby v průběhu absolventského koncertu sáhl v každém druhém taktu na nesprávnou klávesu, jen když dodržel předepsané tempo a dynamiku skladby.

Při návštěvě Prahy v červnu tohoto roku jsem navštívil na konzervatoři spolužáka ze střední školy, který stále na této škole přednáší. Během hovoru se mne zeptal, zda si pamatuji na naši učitelku češtiny, paní učitelku Martínkovou. Pochopitelně jsem si ji pamatoval a dodnes se třesu hrůzou při vzpomínce na její diktáty. Kamarád Mirek mi řekl, že s ní mluvil stejného dne ráno a zmínil se jí o tom, že jsem na návštěvě v Praze. Paní učitelka si na mne nejen po více jak šedesáti letech pamatovala, ale prý by mohla přesně popsat, jak jsem tehdy vypadal. Pochopitelně, že jsem požádal Mirka o její telefonní číslo a ještě téhož večera jsem jí zatelefonoval a poděkoval, za její snahu, naučit nás, neposlušné školáky, rodný jazyk, za snahu, ze které se snažím dodnes těžit.

Zdeněk Reich Austrálie

By: ing Olga Janíčková

ing Olga Janíčková — Wed, 29 Dec 2010 17:29:06 +0000

Paní Marie Zieglerová mi mluví z duše. Je hrozné, když adeptka novinařiny nepovažuje svůj pracovní nástroj – rodnou řeč – za důležitý. Jsou to právě novináři, jejichž sdělení denně vnímáme. Máme se potom divit upadající úrovni českého jazyka a výrazové chudobě?

By: Ctirad Pánek

Ctirad Pánek — Wed, 29 Dec 2010 15:07:41 +0000

Kdyz jsem po sametové revoluci prijel po 22 letech poprve do Cech a na Moravu, vsimnul jsem si, ze se za tu dobu cesky jazyk trochu zmenil. Nebylo to nic svetoborného, ale zarazila mne ta pokrocilá hrubost reci. Slova jako “vole, krávo” se stala nepostradatelnou soucástí reci, jejich frekvence se za tech 22 let zmnohonásobila. Ale to nebylo nic proti tomu, co se s cestinou stalo za tech posledních 20 let. V tisku, v radiu a v televizi se prosadil styl cestiny, ktery povazuji za przneni reci. Není to jenom nesmyslné michání anglických slov, ale predevsím ta hrubost výrazu, zrejme prevzatá a vyslechtená z hovorové cestiny proletariátu. A to je práve to, co mi nesmírne vadí. Vzdyt prave ti lidé, kterí písí a mluví pro verejnost by meli být nositeli urcité urovne cestiny a ne temi, kterí ji bezohledne przní a znásilnují.

By: Břetislav Kotyza

Břetislav Kotyza — Wed, 29 Dec 2010 15:00:43 +0000

Téma článku paní Marie Zieglerové je natolik závažné pro současnost, a ještě více pro budoucnost, že komentovat “z první vody načisto” je pro mne nemožné. Mateřský jazyk je pro přežití každého národa základní podmínkou. Mateřský jazyk však není vykopávkou archeologů, nýbrž stále živý a měnící se organismus. Patřím k těm, kteří by si přáli náš mateřský jazyk v podobě spisovné češtiny systemizovat, zařadit, popsat, ne příliš měnit, hýčkat ve své stále objevované kráse, chránit před zbytečnými cizími vlivy. Tak, jako je historicky ustálen notový záznam stále jiné hudby. Nic z toho však nelze. Mateřský jazyk je obecným majetkem lidí; těch lidí, kteří vytváří národ. Těch lidí, kteří dle své potřeby si svůj majetek, svůj mateřský jazyk, přizpůsobují. Někdy opravdu neurvale. Souhlasím s tím, že kdož používají mateřský jazyk v podobě spisovné češtiny co vyjadřovací medium své profese, musí být mistry svého jazyka. Stylisticky, gramatikou, citem pro jazyk. Bez pardonu. Je nepřijatelný pokles hodnotících měřítek, jak jsme často mlčícími svědky. V novinařině, ve veřejnoprávních mediích, bohužel i v beletrii. Požadovat však obecnou nápravu, jakýsi purismus, je boj s větrnými mlýny. Budoucnost mateřského jazyka je jistě na vážkách. Doufám jen, že ne v podobě nějakého “českého národního skanzenu v daleké cizině”, jak naznačováno. Je věcí píšících jedinců, ať píšících z profese či jen z osobní nutnosti, být poctivý vůči nejcennějšímu opravdovému pokladu každého národa – mateřskému jazyku. Pro nás Jazyku českému. // Přeji všem, a nejenom do roku 2011. Břetislav Kotyza

By: Marie Zieglerová

Marie Zieglerová — Wed, 29 Dec 2010 11:31:37 +0000

Jste prima provokatér, pane Vondráčku. Tady jste na tom s čárkami na 1*. Bližší vyjádření k předcházejícímu ohlasu dostanete emailem. Omuvy netřeba. MaraZie

By: Vladimír Vondráček

Vladimír Vondráček — Wed, 29 Dec 2010 09:33:46 +0000

P S – tak jsem to předešlé po sobě četl tak dlouho, až stejně bych opět potřeboval korektorku! Takže – (Jak jsem na tom s umístěním či absencí čárek TADY?!)
Omlouvá se V.V.

By: Barbara Semenov

Barbara Semenov — Wed, 29 Dec 2010 09:31:20 +0000

K tomuto tématu nemám jako novinářka veřejně používající třicet let český jazyk – byť dvacet posledních v exilu – již co dodat. Vše za mne napsala paní Marie Zieglerová. Tak se jen podepisuji za její článek s krátkým souhlasem – dobrý novinář nedělá chyby žádné, ani gramatické ani faktické. Není zas až tak náročné splnit tuto základní profesní zásadu a za časů mého studia byla posluchačům Fakulty žurnalistiky UK vštěpována s naprostou samozřejmostí, spolu se stylistikou a novinářskými žánry. Podobně jako se učí medicína nebo třeba krejčovství, učí se ‘řemeslo’ novinařiny. Vyučený či vystudovaný člověk vydělávající si ve svém oboru je povinen psát, léčit nebo šít dle určitých profesních pravidel. Mhouřili bychom oči nad chybami lékaře nebo krejčího? Nu, a pak je tu obsah novinářského sdělení – úplně jiná kapitola, dlouhá jako dějiny…