Comments on: Petr Nárožný: Mám rád lidi, které odsuzují jako politicky nekorektní darebáky

By: vladimir cicha

vladimir cicha — Sun, 27 Mar 2011 15:04:53 +0000

Tolik moudrosti v jedinem rozhovoru se malokdy jeden docte! Osobne si myslim, ze ac pro budoucnost uz jen z demografickeho hlediska je s demokracii a nasi kulturou amen, nemelo by se to vzdavat. Problem je v obavach mnoha politiku, kteri jsou bud slabe natury nebo se boji o sve posty .. nevznikl dosud zadny organizovany odpor proti te desive chorobe politicke spravnosti.
Snad, kdyby ve vladach nejen v Cechach, ale i jinych demokratickych zemich bylo vice osobnosti s nazory pana Narozneho … potom snad …
Zaspal se prvopocatek problemu, zapomnelo se na postizitelnost demokracie.

By: Josef Absolín

Josef Absolín — Fri, 21 Jan 2011 20:01:58 +0000

Vážený pane Nárožný. Mám Vás rád jako herce, který virtuózně ztvárnil především řadu cholerických, občas i skuhrajících postav a po tomto rozhovoru Vás mám ještě raději. Téměř ve všem se s Vámi shoduji. Pokud jde o „skuhrání“ národa, které je jakousi českou specifickou vlastností taky je nemám rád, a to především proto, že je to projev kapitulace, kterým se nahrazuje snaha věci změnit. Objektivně se mu, však nelze divit. Jestliže byl národ od roku 1939 do roku 1989, čili plných 50 let názorně a tvrdě přesvědčován o tom, že s tím, co se mu nelíbí, vůbec nic nenadělá, což je objektivní důvod k pláči, nehrozí, že ihned v okamžiku změny se sebe setřese letitou zkušenost a namísto fňukání začne konat, jako se koná tam, kde síla veřejného mínění eliminuje lidské nectnosti. Nejprve se dostaví euforie: „Hurá, bolševik padl, všechno je vyřešeno,“ kterou v našem případě provází oslňující šok z polistopadových svobod, jež vede k nerozlišování pohádkového přínosu ze zhroucení totalitních režimů a tragického následného vládnutí. Pak je tu poznání, že se nám jaksi narodili noví vládci, snad ještě hrabivější a despotičtější nežli byli ti původní a pocit zklamání, takže se ještě nějaký čásek (který lze měřit jednotkou generace) bude skuhrat, než se s tím jednou přestane. Dominika Hašková se toho možná dožije, my těžko. I když…. Nemohu zapomenout na kritické srpnové dny roku 1968, kdy právě zklamání a smysl pro humor, který ani to skuhrání v Čechách nikdy nezlomilo, vytvořily tak neuvěřitelnou synergii tvůrčí nasranosti, že se v daleko horší situaci jako když utne a ze dne na den přestalo skuhrat a začalo konat. Důvod, pro který zůstanu do smrti neobyčejně hrdý Čech.Navzdory dnešnímu skuhrání. Nebo snad znáte jinou zemi, ve které by se mocnému agresorovi nepodařilo nastolit zrádcovskou vládu 5. kolony tak, aby ve světě vznikl dojem, který rozhodující měrou eliminuje pobouření: „Jasně, Češi se mezi sebou perou a Rusáci do toho vlítli, vždyť je to sféra jejich zájmu?” Tehdejší humor dokázal to, co nedokážou žádné protestní nóty. Vykreslil světu realitu jako leporelo a dneska se to podceňuje. Narážím mladé lidi, kteří se stydí, za to že jsou Češi, což je daleko horší nežli pouhé skuhrání. A možná by sdíleli moji hrdost, kdyby jim někdo řekl: „Nejen následná Husákova normalizace ale i smrtelná rána komunistům na většině světa“. Vzpomínám na bolšouny ve Francii a Itálii. Jak si, ačkoli s ambicemi na nejvyšší počet hlasů, i když se překotně distancovali od Moskvy, ve volbách po srpnu 1968 již nikdy neškrtli a dodnes o nich není slyšet.
Mám Vás rád, protože přinášíte lidem humor. Snažím se o to taky a nemyslím si, že je to “donquichotština!” I když pominu jeho zázračný efekt z roku 1968, pokud se člověk řehtá, neskuhrá.

By: Milan Richtermoc

Milan Richtermoc — Tue, 18 Jan 2011 12:58:24 +0000

Chtěl jsem napsat delší příspěvek, ale nakonec jsme ho smazal. Místo toho napíši názor na to, co mne dnes zaujalo v regionálním tisku. Píše se zde, že v Dobrovici u Mladé Boleslavi bylo ze státních prostředků a s podporou jakéhosi fondu Evropské unie zřízeno a od května 2010 je provozováno Muzeum cukrovarnictví, lihovarnictví a řepařství. Tahle zpráva je vydávána za štěstí a je doprovázena pomyslnými fanfárami jako od Mozarta. Já bych ovšem zatleskal jiné zprávě. Té, ve které by se psalo, že stát a fondy Evropské unie podpořily rekonstrukci bývalého cukrovaru v Dobrovici a pomohly zde rozjet moderní výrobu kvalitního českého cukru. A vedle toho podpořily okolní zemědělce při pěstování cukrové řepy.

By: Lada Krivanek

Lada Krivanek — Tue, 18 Jan 2011 11:56:25 +0000

Děkuji CzechFolks za přetištění rozhovoru. Četl jsem to v originálu a minulý týden jsem to dostal v poště již několikrát. Moc se mi to líbilo a chtěl jsem to hned přeposlat. Bohužel díky permanentnímu nedostatku času (jak už to v penzi bývá) to stále čeka na poslání, tak jako další desítky věcí. Měl jsem tu čest jej poznat osobně, když před lety přijel s rodinou na dovolenou do Kanady, takže za dva dny jsme prodiskutovali mnohé téma. Ač byla vlhká vedra přes 40 stupňů (z čehož byl úplně odrovnaný), a raději bychom seděli na zahradě u vody, využil jsem této vzácné příležitosti a okamžitě mu zorganizoval vystoupení (tak jako mnoha umělcům před ním a po něm). Navzdory prázdninám a dovoleným byl sál narvaný. Bylo to naše jedno z nejlepších představení a lidé byli velice nadšení. Pana Petra Nárožného si velice vážím nejen jako herce, ale i jako jednoho z moudrých lidí, kteří by mohli stát po boku Jana Wericha a Miroslava Horníčka. Ještě jednou díky za článek. Bohudíky je naším štěstím, že po obdržení železničářského inženýrskeho diplomu změnil kariéru.

By: Vladimír Vondráček

Vladimír Vondráček — Mon, 17 Jan 2011 17:50:47 +0000

Antož jsem jen asi o sto dvacet pátků starší než Petr Nárožný, není divu, že mi mluví v tomto rozhovoru z duše. Jako obyčejně si ale dovolím pár přípodotků, snad i optimističtějších.
I když vím – jak říkal R. Chaldler ústy svého Marlowa – “že práce policisty stejně jako práce politika vyžaduje, aby ji vykonávali ti nejlepší lidé, a přitom ani v jedné z těchto oblastí není nic, co by ty nejlepší přitahovalo” – tak stále doufám, že si ti nejlepší jednou dají říci, a že si je lidé do svého čela zvolí! My staří se toho bohužel nedožijeme, ale alespoň můžeme ještě trochu pomoci v sice v marném, ale naprosto nezbytném boji s lidskou blbostí i s arogancí politiků. Snad to není “donquichotština!”
V.V.

By: Ctirad Pánek

Ctirad Pánek — Mon, 17 Jan 2011 08:30:12 +0000

Smtne je, ze se v dnesni dobe povazuji nazory na to jak ma vypadat slusny zivot za pravicove. A pravicove nazory maji atribut ne konzervatismu, ale zpatecnictvi. Jenom levicaci jsou pokrokovi, protoze slibuji vsem vsechno, bez ohledu na to, jestli na to maji ci ne.