Comments on: Elena Paclová: Je zajímavé sledovat, jestli to pošleš zpět…

By: Lada Krivanek

Lada Krivanek — Tue, 18 Jan 2011 12:33:27 +0000

Myslim že tyto “přátelské” emaily dokáží vytočit každého (nemluvě o spamech, které naštěstí zachytí filtr). Denně dostávám v průměru 40-60 kousků pošty, a valnou část ani nestačím, či nechci otevřít, některé vyhodím rovnou bez otvírání. I když jsou mezi nimi občas opravdu “perly”, o které bych se rád s rodinou i přáteli podělil, tak času v penzi již moc nemám a moc toho neposílám. Je zajímavé, že i když těch “přátelských” emailů chodí v angličtině dost, tak valná většina mi chodí z Česka (tam se asi ještě plne “využívá” pracovní doby, na rozdíl od severní Ameriky, kde se musí makat, a je za to vyhazov), ve frančině mi jich přijde s bídou jen několik za rok. Z 99% tyto emaily končí v koši, ale někdy přece udělám tu radost odesilatelkám a přepošlu jim to zpět. Tím že moc nepřeposílám, ušetřím mnoho času a zúžím si též můj adresář

By: Barbara Semenov

Barbara Semenov — Tue, 18 Jan 2011 10:54:33 +0000

Podepisuji se z celého srdce pod tento článek. Řetězové dopisy vynucující si akci příjemce (taktéž – z celého srdce) nesnáším. Jsem však ještě méně shovívavá k jejich rozesilatelům než paní Paclová. Nejenže jim balast nepošlu zpátky, ale zaroveň si u jejich jména značím v duchu dost nelichotivou poznámku. Řětězové, mnohdy dokonce naivní, laciné až trapné – neosobní osobní – dopisy jsou jedna z mála věcí, na kterou v sobě nedokážu vykřesat toleranci. Jedná-li se o řetězáky “výhružné”, není co řešit ve vztahu s jejich odesilatelem

By: Břetislav Kotyza

Břetislav Kotyza — Tue, 18 Jan 2011 08:16:25 +0000

Dobře napsáno o skrytém neduhu společnosti. Když za mne promlouvají jen jakési “emotikony” a “prezentace” je jisté, že příjemce bude zřejmě na stejné úrovni emoční netečnosti. Poznámka pana Vondráčka je přesná a mrazí mne z její pravdivosti.
BK

By: Vladimír Vondráček

Vladimír Vondráček — Tue, 18 Jan 2011 07:45:47 +0000

“Domnívám se, že toto konání má kořeny v Americe. V drsné společnosti, zaměřené převážně na zisk a prospěch, vznik takovýchto nabádavých slov a myšlenek možná smysl má; ačkoliv se domnívám, že ty, kteří by se měli zamyslet, filozofie nabádající k lásce a proměně myšlení tato slova či věty určitě neosloví, a ti, kteří žijí podle morálních zásad, to až tak nepotřebují.”

Domnívám se, že právě tento odstavec je v tomto pozoruhodném článku nejdůležitější. A dosti blbé je, že sice pomalu, ale jistě to začíná platit i u nás a snad v celém světě!

V.V.