Comments on: Dagmar Guhryová: Vážená naše vládo!

By: Dagmar Guhryová

Dagmar Guhryová — Thu, 24 Feb 2011 09:30:44 +0000

Ještě bych velice ráda dodala, že se nemám v úmyslu řadit kamsi doprava, doleva či středu. Jak jsem již uvedla, jsem zastánkyní zdravého úsudku, onoho selského rozumu a duchovních hodnot, ale především poctivé systematické práce, včetně té na sobě, a proto jsou mi licoměrnost, podlost a prospěchářství cizí, tudíž i POLITIKAŘENÍ, nikoli politika jako taková.

By: Dagmar Guhryová

Dagmar Guhryová — Thu, 24 Feb 2011 09:16:56 +0000

Vážení přispěvatelé, ani nevíte, jak jsem vám všem vděčna za příspěvky. Přesně toto jsem chtěla. Zvednout lidi ze židlí. Jen škoda, že se zvedáte vy, kteří převážně za hranicemi dlíte. Vůbec nemám v úmyslu vycházet do ulic se zbraní v ruce, neb jsem hrubého násilí odpůrcem. Bouřit se lze i jinak. Jde o to, aby se vůbec bouřilo, aby byla nevole vyjádřena. Jistě, cestu jsem nenaznačila, pouze mapuji, snažím se nashromáždit informace, dojmy aj., hlavně vyjádřit nahlas to, co jak, správně zde již byl řečeno, si lidé pokoutně třeba i u piva sdělují, v kruhu rodinném i nejbližším jiném, obvykle takto – již poznovu – v obavách, aby právě oním kverulantem, komoušem, remcalem nazváni nebyli, případně i jinak postiženi. Smutné na tom je, že takto prstem ukazují zejména ony potrefené husy, právě ti překabátění komouši a jejich přisluhovači, kteří po listopadu 89 stříhali, pálili, do prosincového sněhu zašlapávali a obdobně ze světa “zmizíkovali” své stranické průkazy, ti, kteří za stranické peníze a se stranickým posvěcením v zahraničí studovali a dalších privilegíí požívali. Ano, máte pravdu, je lhostejno, zda pravice, anebo levice, když náš stát po revoluci povětšinou řídili právě tací, kteří dokázali jakýmikoli prostředky vytěsnit ze svého kruhu osoby s “oumysly” dobrými, nezáludnými, osoby s chutí do tvrdé práce s výhledem na náležité budování demokracie. Nejenže se to dělo, stále se to děje – a jak! Nebyla zde zmíněna doposud ještě jedna kategorie osob. Vyjádřím to situačně ze života: Kam půjdeš po promoci? Máš už místo? Kam bych šel/šla, do politiky, tam mám flek a prachy jistý. Nebo tam někam. A že bych se přetrh… Takže, ano, je na místě otázka: Koho tedy volit, když de facto není, z koho, čeho vybírat? K tomto bodu jsme nyní dospěli.

By: Josef Absolín

Josef Absolín — Wed, 23 Feb 2011 22:59:02 +0000

Vážená paní,

Jsme jedné krve Vy i já. Odpusťe mi tu patetickou větičku, ale já proti patosu vůbec nic nemám. A víte proč, proti němu nic nemám? Protože patos, naštvanej Čech a okno, které lze nalézt jak v parlamentu, tak i na pražském hradě, to je defenestrace. Vyčetl jsem to kdysi dávno ve „Třech mužích ve člunu, resp. na toulkách“ od Jerome Klapky Jerome. Pokud jde o onu stejnou krev, vnímám ji z podtextu Vašeho příspěvku, že jste si dostatečně „užila“ polistopadové démoNkracie, jak to v mé humoristické knize hodnotí moje všetečné psisko. Neklesejte na mysli. Jeden můj dobrý známý, mi kdysi dávno řekl: „Vždycky když dospěješ k závěru, že žiješ v největším možném marasmu, že až pochybuješ o východisku z něho, udeří do tebe jako blesk z čistého nebe taková nádhera, že se nebudeš stačit divit.“ A představte si, že mi to vždycky vyšlo, takže nevidím sebemenší důvod, proč by mi to…, proč by Vám to…, proč by nám to A PRÁVĚ NYNÍ nemělo vyjít. Doba se naplnila. Chystám o tom několik věcných příspěvků do CF+ . Nicméně pokud byste chtěla být informována v předstihu, napište mi na email: Absolin.josef@seznam.cz a já Vám, i když jsem doslova zavalen příznivými reakcemi na svou knihu, co nejrychleji odepíšu, proč jsem tak pozitivně naladěn. Anebo ještě lépe, přímý kontakt s Vámi bych velice uvítal.

Díky Vám milá paní za to, že existujete.

P.S. Nenechte se nikdy a nikým odradit od oprávněné a věcné kritiky. Taková kritika je totiž výsostně, nebo chcete-li rigorózně APOLITICKÁ. To že je některými lidmi považována za projev kverulantství nebo dokonce levičáctví není proto našim, ale výlučně jejich problémem.

By: Barbara Semenov

Barbara Semenov — Wed, 23 Feb 2011 08:43:01 +0000

Článek paní Guhryové nevidím ani jako negativní ani jako pozitivní – je to popis skutečné situace s trochou osobního lamentu, se kterým se můžeme všichni – viz naše komentáře – ztotožnit. Osobně je mi nejblíž komentář pana Kotyzy. Vedle otázky, kdo si zvolil ke svému zastupování tak špatné představitele lidu, případně je nedokáže ukočírovat při prvním projevu nekalosti (ten bývá u politika v Austrálii ihned po odhalení trestán vyloučením z politiky), bych ještě připomněla, že všude na světě jsou problémy (větší či menší – Česko na tom relativně nebude jistě nejhůř) a lidé mají důvod k nespokojenosti téměř všude. Nespokojenost našince s panovníky je však jaksi stálá a nadčasová, naposledy nás snad uspokojil Karel IV a možná TGM, jinak jsme na těch v čele dokázali najít pokaždé chybu až sto dalších. Jak je to možné, když (včetně zde jmenovaných Václavů) ne všichni byli samozvanci? A ještě: – uspokojivé a odpovídající uplatnění člověka po padesátce je v dnešní době obtížné na celém světě všeobecně, to je “fact of life”. A způsob budování kapitalismu nebyl v prvních desetiletích dnes vyspělých a kultivovaných kapitalistických zemí o nic hezčí než je nyní v té naší, dokonce vedl k nejedné historické tragédii…

By: Lada Krivanek

Lada Krivanek — Wed, 23 Feb 2011 08:31:37 +0000

Milá paní Guhryová,
když jsem včera upozorňoval všechny známé na Váš článek, tak jsem si ani ve snu nedovedl představit jakou to bude mít odezvu. Ne každý se cítí na to napsat komentář pod článek, takže psali mně a to si nedovedete představit kolik jsem dnes dostal emailů. Ačkoliv se všichni shodovali s Vaším názorem na situaci, tak někteří mi napsali že již jsou z té situace tak otrávení, že už o tom ani nechtějí číst. Další známý mi napsal, že politici to číst nebudou, a i kdyby to četli tak se tomu jen zasmějí. Další mi napsal: Zkusme to změnit, lidé chtějí naději, řešení, a ne neustálé opakováni toho co všichni ví!
Bohužel pokojně se to dá změnit pouze volbami, ale zase není výběr, takže ten marast bude asi ještě nějaký “pátek” trvat. Navíc jak volit, když se k urnám dostaví tak málo lidí? Stačí si spočítat kolik bylo doma bolševiků a jejich rodinných příslušníků, takže kdyby šli všichni volit tak to levice vyhraje na celé čáře. Ovšem ani u pravice není vždy známo kdo je bývalý komunista, a kdo má jaký charakter. Připomíná mi to ten vtip jak se potkají dva známí před volební místností a ten jeden se ptá druhého: Koho budeš volit? ten mu odpoví že komunisty, načež ten první mu řekne: no to je jasný, ale v které straně? Myslím že není velkého rozdílu mezi stranami, protože se vždy už nějak dohodnou, protože všem jde jen o koryto.
Když jsme poprvé zavítali domů v roce 1990, tak jsme šli s radostí volit (s kanadskými pasy). Doufali jsme, že se během 2-3 roků stane z Československa opět demokratická a průmyslově vyspělá země, kam bychom se třeba rádi vrátili. Zrovna v té době měl mít koncert Karel Kryl s Yvonne Přenosilovou. Těšil jsem se že se opět uvidíme, a že to v nějaké pražské hospůdce oslavíme. Začal jsem se po něm shánět, až jsem Karlíka objevil doma v Mníšku (jak říkal Mnichovu). Ten byl již v červnu 90 z té situace doma tak otráven, a viděl to dopředu ještě horší. Bohužel jsme se nesetkali, ale až do jeho smrti jsme si vyměňovali názory. Zpočátku jsem myslel že to vše vidí černými brýlemi, ale později jsem zjistil, že to viděl ještě příliš růžově. Již tehdy z té situace (a též z rozdělení Československa) mu ani ne v 50 letech puklo zraněné srdce, za pár dní tomu bude již 17 let. Nevím jak by se tvářil na dnešní situaci. Dalším bardem, který také bojuje svojí poezií a písničkami je Pepa Fousek. I když Pepa má též pošramocené srdíčko, doufám ze v plné síle oslaví za pár dní nejen své 72. narozeniny, ale ještě dlouho bude bojovat a dávat lidem naději a trochu humoru v této neutěšené situaci.
Každý člověk chce žít slušně, svobodně a v klidu, a politika ho většinou nezajímá, pokud nemá důvod na ní nadávat. Politika se nás však dotýká od narození až do smrti, ať chceme či nechceme, a v kterékoliv zemi. Každý smrtelník to pozná hlavně na daních, poplatcích, a co mu zůstane čistého (v nedemokratických státech navíc nedostatku svobody a práva). Čím je politika horší, tím dává větší šanci korupci, i v demokratických zemích.
Zacíná to již před narozením, sháněním doktora a porodnice. Nevím jestli se doma ještě musí uplácet doktoři jako za bolševika, ale předpokládám že jakékoliv “všimné” bude asi vždy vítáno, což je již počátek korupce. Nechci se vyjadřovat ke stávce lékařů, protože jakékoliv stávky, kde na to doplácí nevinný občan se mi hnusí. Myslím že touha dostat něco zadarmo navíc se vyvíjí u člověka již od malička (aspoň u některých). Jak dětičky rostou tak za každou práci očekávají nějakou brebendu (i když mají doma vše nač si vzpomenou). Holt je to jako s politiky, také za svůj plat to tam odsedí (pokud nemají různá volna a dovolené), ale budou stále koukat kde přijít k majetku ještě bokem.
Protože stát je nevýrobní “organizace” a nic neprodukuje, tak musi naplnit státní kasu pouze z daní podniků a z kapes daňových poplatníků. Čím více se utrácí a promrhá, tím musí být větší příjem z daní. Pokud platy politikům nestačí (a kterému by stacily) a mají možnost si navíc přilepšit, tak se o to rádi přičiní. Proto pak není divu, že díky propleteným vazbám politiků s mafií a komunistickou justicí se podařilo vytunelovat miliardy korun a zlikvidovat řadu podniků a bank.
Pro pana Vondráčka:
absolutně jsem nepomýšlel jmenovitě na nikoho, pouze jsem si byl vědom, že ne všem lidem se musel článek pani Guhryové zamlouvat. Pro mne článek pouze poukazuje na negativní situaci doma, což je pro mne plus (jinak bych si mohl číst Humoristické listy Úplně s Vámi souhlasím, že když se radikalizace ujme lůza, že to je to nejhorší co se může stát (což bylo vidět třeba na radnici). Také mám raději kytky, i když s těmi se dá uspět tak akorát na rande Co se týče Egypta a okolí, tak si myslím že diktátoři budou padat jeden za druhým, takže lid si aspoň trochu pomůže. Nevím jestli to přispěje ke klidu ve světě, zvláště jestli se dostanou k moci fanatičti muslimové. Doufejme že ne.

Jak se správně zmínil pan Kotyza, článek paní Guhryové je jen shrnutí faktů a neznamená však naznačení možné cesty. Bohudíky že existuje v republice pár aktivních lidí, kteří možné cesty ukazují. Jedním z nejaktivnějších je Jan Šinágl. Kdo má zájem ať se podívá na jeho jedinečné stránky http://www.sinagl.cz/ Nezávislý publicista a angažovaný občan Jan Šinágl, asi jako poslední Mohykán bojuje za demokracii a pravdu proti klice mafiánů doma, navzdory i finančním sankcím od komunistických soudů. Takového člověka by si měl každý vážit, ba i pomoci pokud mu není lhostejný osud naší vlasti. Pokud si třeba také přejete aby odešli z české justice komunističtí soudci a prokurátoři, můžete připojit svůj podpis pod petici: http://www.bezkomunistu.cz/
Na některé akce Jana Šinágla se holt někdy musí do terénu, protože z obýváku se to nezvládne.
Zdraví
Láďa Křivánek

By: Jiří Knap

Jiří Knap — Tue, 22 Feb 2011 16:25:23 +0000

Nemohu jinak, než s paní Guhryovou 100% souhlasit! Plně vystihla bolesti, které nás (nebo alespoň většinu z nás) denně tíži a trápí! Já se na to dívám také tak a dokonce již před nějakými pěti lety jsem přišel na svoji teorii, ze při tomto způsobu “budování kapitalismu”, který u nás vidíme, si naše vládnoucí garnitura koleduje akorát tak zase o nějaký ten pomyslný “historický výstřel z Aurory”! Tyto lumpárny a zlodějny, kterých jsme denně svědky u mnohých z nich, a které jim (bohužel, jenom JIM) teď přináší osobní blahobyt a spokojenost jsou akorát tak vodou na mlýn všech těch extremistických skupin ,nehledě zda jsou zleva, či zprava. Nakonec nemusíme chodit pro příklady do historie daleko, když se podíváme kam může vést obrovská chudoba a bezvýchodná nespokojenost lidí, ať již se podíváme na dějiny Ruska, či Německa. Pani Guhryová velmi přiléhavě vystihla i moment člověka po padesátce, který přišel o práci, ale který se přesto snaží samostatně podnikat, aby neskončil na Úřadu práce. Bohužel, je tato jeho snaha nezůstat někomu na obtíž, šlápnutím z bláta do louže, protože stát (vlastně opět ona vládnoucí garnitura našich vyvolených), místo toho, aby tuto snahu zodpovědného občana ocenila, tak jsou onomu občanovi házeny ještě větší klacky pod nohy i v tom jeho podnikáni v podobě vydávaných nesmyslných předpisů a byrokratické šikany všeho druhu, finančním znevýhodněním po všech stránkách, neúměrnými finančními odvody a daněmi, až s tím nakonec ten občan sám sekne a raději opět skončí v evidenci pracovního úřadu! A je jedno,jestli tou vládnoucí garniturou jsou státní orgány, či orgány místní samosprávy! Kdysi jsem slyšel dávný vtip (spíše se však jednalo o hlubokou lidskou moudrost), o kterém jsem si kdysi myslel, že změnou systému u nás už zcela tento vtip ztratil veškerou pointu, a že vlastně je pro současnost už vyčichlý a pro mladší generaci i nesrozumitelný. Asi jsem se mýlil, protože vidím, že svoji pointu ten vtip neztratil a nevyčichnul, a že není asi daleko doba, kdy jej někdo převypráví a zaktualizuje pro současnou situaci: „Ke komunismu vedou tři cesty: Jedna je leninská, druhá stalinská a třetí je ta naše. Leninská cesta je takový dlouhý, předlouhý černý tunel, na jehož konci v dálce mihotavě blikotá malá rudá hvězdička. Stalinská cesta je jako jízda v tramvaji: třetina lidí sedí, třetina visí a třetina se třese! A třetí cesta, ta naše, je jako v letadle: jeden řídí, všichni zvrací, ale nikdo nemůže vystoupit!“ Ačkoliv bývají vtipy v podstatě veselé a pro zasmání, tak tento jím rozhodně není. Stejně tak, jako naše současnost, bohužel.
Jiří Knap

By: Břetislav Kotyza

Břetislav Kotyza — Tue, 22 Feb 2011 15:05:44 +0000

Četl jsem článek paní Guhryové a mohu než souhlasit se shrnutím vyjmenovaných faktů. Pouhé shrhutí faktů však neznamená naznačení možné cesty. Připomínám, že naši kocourkovskou vládu jsme si zvolili sami, jen my sami a nemůžeme vůbec nikomu nic vyčítat. Naše vláda reprezentuje nás všechny, náš názor na způsob vládnutí, naše poněkud pokřivené a pod kůží zažité morální zásady. Přilepovat někomu nálepku “pozitivní” či “negativní” je nefér. Jde nám všem o důstojný způsob prožití našeho života. Nespokojenost, která se u nás obecně šíří, nemá nic společného s negativismem či pozitivismem. Také já se hlásím k tomu, co pan Vondráček případně nazval “kytky namísto revoluce”; nebudu však váhat podílet se na potřebných změnách v rámci dané ústavnosti. Nikoliv však na ulici! S revolucemi všeho druhu máme u nás špatné zkušenosti. Lůza, hybatel revolucí, je nezvládnutelný živel. Pokud však paní Guhryová počíná bubnovat do pochodu, prosím. Myslím si ale, že předčasně. Bída vypadá jinak!
Zdravím a přeji všem. BK

By: Vladimír Vondráček

Vladimír Vondráček — Tue, 22 Feb 2011 14:20:32 +0000

“Vím, že někteří lidé doma či i na stránkách CF jej označí za silně negativní, i když je pravdivý na 100%” – a vím, že buď otevřeně nebo latentně jsem za takového asi považován i já. Milí přtelé, budete se možná divit, ale není tomu tak. Vůbec ho nepovažuji za negativní, ale nevím jistě, zda ho lze považovat za pozitivní. Sám jsem se snažil podobné úvahy publikovat asi do roku 1998 a bohužel jsem dospěl k názoru, že i ty nejlepší úmysly často vedou k přílišné radikalizaci, samozřejmě zejména těch nejagresivnějších výtečníků. A já prostě mám raději kytky, než revoluce. Můžete mi to přátelé odpustit?
“Ono se stačí podívat na Egypt a okolní země, kde lid začal projevovat svojí nespokojenost”. Nevím, nevím, zda si tamní lid pomohl a zda to vše přispěje ke klidu ve světě. Ale prosím – nechci rozpoutat žádnou bratro- ani sestrovražednou diskusi. Opravdu ne!
Srdečně zdraví asi příliš mírumilovný V.V.

By: Dagmar Guhryová

Dagmar Guhryová — Tue, 22 Feb 2011 07:38:45 +0000

Děkuji Vám, pane Křivánku, za případný komentář. Máte pravdu, že někteří lidé mohou nahlížet můj příspěvek jako negativistický. Já jej za negativistický nepovažuji. Život mne naučil, že mazání medu kol úst, zavírání očí před skutečností či lhaní si “do vlastní nebo cizí kapsy” rozhodně nikam nevedou, takové okolkování pouze zdržuje od řešení problémů, náležitého řešení. A času na tomto světě zase tolik nemáme. Ač zpočátku bolestivé, třeba i negativistické, nutno to vzít takové, jaké to je, a začít něco dělat. Vzhledem k tomu, že to trvá již nějaký ten “více než dvacetiletý pátek”, rozšiřuje se mocně základna obdobně smýšlejících lidí, tudíž nejde, jak vidno, jen o můj momentální, případným splínem ovlivněný dojem. Někdo holt mlží, já jsem zvyklá říkat věci na rovinu. A nyní je doba skutečně velice nazrálá k tomu, abychom si již ony růžové brýle sňali a přestali si ůčelově lhát. Nic jiného než lež to není. Ještě jednou Vám velice děkuji za nás všechny za Vaši podporu z dáli.

By: Lada Krivanek

Lada Krivanek — Tue, 22 Feb 2011 05:22:12 +0000

Milá paní Guhryová,
díky za Váš další velice dobrý článek, přesně vystihující situaci od listopadu po dnešek. Vím, že někteří lidé doma či i na stránkách CF jej označí za silně negativní, i když je pravdivý na 100%. Kdyby to napsal někdo z exilu, tak jej snad dokonce označí za pitomého emigranta, který nenávidí svoji vlast a nemá jim do toho co kecat (což jsem již kolikrát zažil). Od našeho odchodu v roce 1968 jsme sledovali co se doma děje, a také se snažili proti tomu něco dělat. Bohužel teď nic dělat nemůžeme (mimo voleb). Během připraveného sametového divadýlka, jsme stejně tak jako národ doma, propadli dočasné euforii, zatímco si soudruzi převlékali kabáty a pakovali se majetkem. Václav I. prohlásil že “nejsme jako oni”, což se líbilo všem pravdoláskařům, a vzápětí Václav II. prohlásil že “nezná špinavých peněz”. No a již se to obohacování rozjelo jako lavina, kterou je již nemožné zastavit. V roce 1989 si byli skoro všichni rovni, a najednou kdejaký politik či mafián je multimilionářem, zatímco zbytek národa se musí pěkně ohánět. Pokud se má lid dobře, tak jim to může procházet, když však národ nevidí východisko ze situace, tak by mohla případně pomoci tradiční defenestrace (myslím že na Blanické rytíře není spoleh). Ono se stačí podívat na Egypt a okolní země, kde lid začal projevovat svojí nespokojenost. Bohužel nejhorší je, že se doma najde opravdu jen pár slušných politiků. Slušní lidé se do ní nehrnou, protože by je tam ušlapali. Při čtení každodenních zpráv z Česka jsem rád, že nemusím sdílet Vaše osudy. Bůh Vás opatruj.