Jak vyplyne již z následujícího 13. pokračování „pohádky“ ŠOK SEM, ŠOK TAM,“ uznale Švédsko hodnotí dokonce i Jonatánovic psice Jessinka v době, kdy byla ještě psí puberťák a protože se v Čensku záměr národa vytvořit něco podobného následně giganticky podělal, později nad tím znečištěním již jako dospělá dokonce teskně vije.

Některým politikům jde patrně také o koryta až v první řadě, jako všude na světě. Pokud vše probíhá celkem normálně (a nesáhou Vám příliš hluboko do kapsy), tak se každá vláda dožije normálních voleb. Již se ale kolikrát stalo (jako i nyní), že při vyhlášení nového rozpočtu se to přestane opozičním stranám líbit a položí vládu na lopatky, doufaje že ve volbách zvítězí. Samozřejmě pak každá strana začne slibovat hory doly. Buď jsou lidé rozumní, neskočí jim na špek a podrží původní vládu u moci, nebo také ne. Bohužel zájem o volby ze strany voličů je celkem dost vlažný (ač pokaždé stojí daňové poplatníky miliony dolarů), a k volbám do federální vlády se dostaví celkem málo voličů, u provinčních voleb je to snad ještě méně, a v městských volbách je to pomalu úplně zanedbatelné. Když však dlouhé prsty vlády začnou sahat do Vaší peněženky, tak se počet voličů zvýší a vláda většinou padne. Kdysi jsme měli v Ottawě jednu konzervativní vládu pouze několik týdnů. Vedl ji Joe Clark, kterému se předzdívalo “Joe Who?” (něco jako “Mám dotaz – Kdo je Kotas?”). Když podal návrh na zvýšení ceny benzinu (opravdu jen o pár centů), tak vláda padla, protože celá Kanada byla zásadně proti.

Asi jako v každé zemi, i zde se voliči dělí hlavně na podporovatele pravice (konzervativce) a “levého středu” (liberály). Pár procent dostane i levičácká NDP – národní demokratická strana, kterou většina nebere moc vážně (mimo jejich některých občasných provinčních vítězství v Britské Kolumbii). Z naší quebecké provincie sedí ve federální vládě navíc i strana francouzských separatistů (placená z kapes všech Kanaďanů), i když moc hlasů v Quebeku nemá. Do federální vlády volím téměř vždy konzervativce (i když jsem také párkrát volil i liberály, protože když se jedna strana v Ottawě už zabydlí na dlouhou dobu, tak je také kolikrát dobré třeba střídání stráží. Naopak v provinčních volbách nemáme moc konzervativců a tak dám (jako většina lidí už řadu let) hlas liberálům. Nechci aby se k moci dostali opět separatisté, kteří pár desítek let vyhrávali a zkazili nám kus života, jejichž jediným cílem bylo odtržení Quebeku od Kanady. Na to (a na podporu frančiny, kterou uzákonili jako jedinou úřední řeč v Quebeku) obětovali podstatnou část peněz, takže nezbylo na zdravotnictví, školství, infrastrukturu, atd. Bohužel zde máme “většinový” volební systém, takže když jedna strana získá v každém volebním okrsku většinu hlasů, tak se počítá pouze ten kandidát který je dostal. To znamená kdyby teoreticky třeba v celé Kanadě v každém volebním obvodu získala strana “A” 51% hlasů, tak obsadí 100% všech křesel v parlamentu a druhé strany ani jedno.

Když zde nastoupí politik do své funkce tak by se měl zbavit veškerého majetku (třeba převodem na rodinu), a nesmí podnikat, či být členem spravních rad jiných podniků, ze kterých by mohl mít další požitky. Kolikrát se však již dostaly ven situace, kdy politik si hrál “já na bráchu, brácha na mne”, protože ne všichni jsou svatí. Na druhou stranu je ale přes to jakž takž kontrola, takže to pracuje. Někdy provinilý politik odstoupí, někdy ne. Měli jsme jeden zářný příklad kdy jeden politik si “omylem” strčil v lékárně do kapsy kapky do očí (asi za 1.50 dolaru) a musel podat rezignaci. V Quebeku ale separatistický ministr ukradl v obchodním domě dva kožichy a utíkal s nimi ven až byl zadržen, ale neodstoupil (v té separatistické vládě bylo dost podobných individuí), záleží jakou kdo má hroší kůži.

Když jsme v 1968 přišli do Kanady, tak tu byl ráj na zemi. Daně byly nízke a ceny také, navíc práce pomalu na každém rohu, takže nebylo nač nadávat. Díky politikům se za těch 43 let podařilo udělat pěkný dluh, a za své peníze dostáváme od státu, či provincie nebo i města stále méně a méně, a to samé v krámě. Byrokratický aparát, který nic neprodukuje byl už dost velký v roce 1968, se vesele rozrůstá, takže nás stojí stále víc a víc. Také debilní multi-kuti politika přitáhla do Kanady miliony lidí, kteří žádný přínos Kanadě nedají, naopak my na ně musíme doplácet. Ne že bych byl rodilým rasistou, ale pud sebezáchovy naší civilizace mi vnucuje odpor proti zvyšování naší populace pouze některými přistěhovalci, takže jsem proti jakékoliv politické korektnosti. Kanada (tak jako USA či Austrálie) se vyvinula jenom díky práci, náboženským a morálním krédům dřívějších přistěhovalců. Jen oni a jejich dětí přispěly k dalšímu rozkvětu země a společnosti. Nyní však někteří noví přistěhovalci se množí jako králici, a žijí spíše jen ze sociálních vyhod, a navíc si sem ještě přitáhnou pomalu celé příbuzenstvo. Za chvíli to tu bude jako v Evropě, mešita na každém rohu, a my se budeme muset přizpůsobovat. Nejhorsí na tom je, že díky stupidní multi-kulti politice (protože každý politik se podbízí “etnikům” aby dostal jejich hlasy), bílý Kanaďan nemá již téměř žádnou šanci sehnat zaměstnání ve federálních vládních úřadech či orgánech (v Quebeku zase má šanci jen francouzský Quebečan). Dokonce už před mnoha lety se musela i RCMP – kanadská jízdní policie “přizpůsobit” a svolit aby turban mohl být součástí již historické uniformy Takže jen zírám kam jsme to dopracovali, a jakou zemi zanecháme našim dětem a vnukům.