By: Jiří Knap

Jiří Knap — Mon, 12 Dec 2011 03:25:30 +0000

Milý Ládíku,
i mně přivoláváš dávné vzpomínky na Benátky z období devadesátých let minulého století. Jak jsem Ti snad kdysi říkal, tak hned po přelomu roku 1989-90 jsme založili s kamarádem takovou zájmovou “cestovní kancelář” pod hlavičkou jednoho sportovního pražského klubu, i kterého jsme založili k tomu účelu “oddíl zahraniční turistiky”. V ranných dobách postupného bezvízového otevíraní hranic v Evropě pro naše občany jsme s touto cestovkou slavili veliké úspěchy a procestovali jsme za levný peníz většinu Evropy. Itálie patřila v té době k zemím nejvíce navštěvovaným, a tak jsem tam byl na různých místech autobusem snad dvacetkrát. Pochopitelně, vždy byly první zastávkou Benátky, jako vstupní brána do Itálie, ať již jsme jeli do San Marína, Říma nebo do Monte Carla! Tu velkou vodu jsem tam zažil na vlastní kůži asi třikrát, ale není o co stát, člověče. Dost jsem obdivoval úsilí všech těch obchodníků a majitelů butiků, klenotnictví, pizerií…, kteří pokaždé v takovém případě stavěli do dveří obchůdků připravené vodotěsné zábrany, přes které byly vyvedeny ven hadičky napojené na mobilní čerpadla, ze kterých vytékala voda z krámků na zaplavený chodník. Nějak se s tím už ti lidé tam za ta století naučili žít. Mě dovede naštvat doma náhodou vyplavená koupelna doma tak v průměru jednou za deset let, a teď si představ, že oni to tam mají pod vodou nejméně čtyřikrát za rok!
Ty jejich postavené visuté turistické chodníčky na pochozích lávkách jsou sice dobré, ale stejně svojí šíří nestačí těm, tisícům turistů valících se po nich v obou směrech. Takže, když nechce člověk moc čekat na těch prknech a stále se vyhýbat protijdoucímu davu, nezbývá nic jiného než sestoupit z lávky na chodník, i za cenu, že se člověk namočí tak do úrovně beder, což ovšem jde dělat pouze v létě, a za předpokladu, že má člověk co na převlečení v autě nebo v autobuse po návratu z procházky. V té době prosperují docela dobře narychlo otevřené stánky hned na začátku Benátek, ve kterých si lze koupit k tomu účelu rybářské kalhoty s holínkami, pláštěnkami a různými pomůckami do vody, byť s patřičnou “povodňovou přirážkou”!
Byla to hezká léta poznávání, i když tenkrát stály ještě v Tarviziu před hraničním přechodem z Rakouska do Itálie nekonečné fronty českých karos. Někdy to čekání tam trvalo až tři hodiny!
Tak na to všechno, i na další, jsem si zase zavzpomínal při dnešním opětovném přečtení Tvého letošního jarního poutavého cestopisu! Takže cestuj a piš!

By: RNDr Rudolf Jiříček

RNDr Rudolf Jiříček — Fri, 06 May 2011 15:27:07 +0000

Děkuji Vám Láďo za příjemné vzpomínky na Benátky. Také jsme tam kdysi byli s mojí ženou. Ale dnes ve svých 77 letech cestuji raději přes mail. Ten Váš se mi velice líbil. Ahoj z Hodonína (ČR)

By: Lada Krivanek

Lada Krivanek — Thu, 14 Apr 2011 19:06:46 +0000

Milý pane Cícho,
s těmi vzpomínkami bych si dovolil trochu oponovat, či bych spíše dodal: když alzheimer dovolí. Protože u mne pracuje i přesčas, tak se aspoň snažím dát to na papír. To se potom divím co člověk všechno viděl
Jelikož mám hrůzu z létání (jakož i z hodin nekouření), tak mé cestováni je víceméně omezeno pouze na dopravu autem. To samé když jednou za uherák přijedeme do Prahy Přesto Vám děkuji za přání k další cestě, třeba ještě nějaká bude.
Mějte se fajn, srdečně zdraví Láďa K.

By: Vladimir Cicha

Vladimir Cicha — Thu, 14 Apr 2011 15:18:42 +0000

Milý pane Křivánek,
říká se, že jednou člověku zůsanou jenom vzpomínky. Váš článek ve mně jednu takovou přivolal … uf, jak je to už dávno, kdy jsem se taky prošel po náměstí sv.Marka!
Mejte se dobře, preji šťastnou další cestu.
V.Cícha

Comments on: Ladislav Křivánek: Italské prázdniny

By: Jiří Knap

By: RNDr Rudolf Jiříček

By: Lada Krivanek

By: Vladimir Cicha