úvodem gratuluji k báječnému příspěvku i když v jednom ukazateli veskrze geniálního průzkumu (výsledek 53 %) nemohu souhlasit s Vašim, nemístně a ušlechtile skromným názorem, ŽE TAKHLE POČETNĚ A MÍSTNĚ PROVEDENÝ PRŮZKUM NEMŮŽE BÝT SPOLEHLIVĚ PRŮKAZNÝ A ŽE BY, PROVEDEN JINDE A SE SKUPINOU JINÉHO SLOŽENÍ, PŘINESL ZCELA JISTĚ ROZDÍLNÝ A MOŽNÁ DOKONCE I OPAČNÝ VÝSLEDEK.
On totiž průkazný je, pokud se vezme potaz i další důvod exaktně zjištěného netečného postoje oné množiny, který jsem si dovolil doplnit do Vašeho hodnocení:

…zbývajících 53 % připadá „holt“ na tu mlčící, opatrnou množinu, jež se dílem baví a dílem raduje, že postižen byl někdo jiný NEBO SE POHORŠUJE NAD TÍM CO SE (NEJEN VE VRŠOVICÍCH) DĚJE A PROTO SE NÁZOROVĚ NEÚČASTNÍ NIČEHO, ANI VOLEB.

Dále Vám gratuluji k Vašemu přítelovi, že ho máte, jakož i jemu samotnému k tomu, že existuje. Jde totiž o kategorii IV hodnocení osobností lidské populace, která se vyznačuje takovou nevšední až nečekanou vynalézavostí v činnostech, jež zpravidla vedou k parádnímu prů…švihu, že tuto skupinu přehlédl i… Ale to už se dovíte z následující ukázky mé šuplíkové literatury:

Manželská polovice projevila živý zájem o dálniční známku, kterou osobně zakoupila a kterou Jonatán dosud nevylepil na okno automobilu, jak praví příslušný předpis. Jonatán ji však ujistil, že po dálnici nepojede a ihned na ni vjel.
Dálniční hlídka, co tam stála, byla zaneprázdněna jinými delikventy a Jonatánová nepostřehla, že by je stavěla. Bylo to dokonce velmi nepravděpodobné. Přesto Jonatán zastavil a ukázněně vyčkával do příchodu policisty, majíc pootevřené okénko a připraveny doklady.
„Silniční kontrola,“ prohlásil strážník, aniž se ho na to někdo ptal: „Vaše doklady pane řidiči,“ dodal a šáhl pro ně do okénka.
To ale neměl dělat. Ze zadní částí vozu se ozvalo, o trochu víc nežli je obvyklé temné psí zavrčení. Byla to Jessinka a chtěla kompetentní osobě povědět, že je prostor milovaného automobilu střežen dokonce i před kolegy s podobnou profesí. Že zde narůsta¬jící zločinnosti pšenka rozhodně nepokvete. Ne nadarmo je Jonatánovic šedesátikilová psice kopcem lva rasa leonberger.
Policistu překvapila ta výjimečná hlučnost projevu, dokonce ani onu informaci dobře nepochopil a hbitě odskočil od automobilu. Doklady v ruce přitom ještě jakžtakž udržel, čepici na hlavě již nikoliv. Potom nějakou chvíli lovil pendrekem ve špinavé kaluži, aby následný dotaz položil již prostovlasý:
„Znáte dopravní předpisy, pane řidiči?“
„No jéjej! Jinak bych přece nevyjel,“ odpověděl mu pobavený Jonatán. Tím tu dojemnou scénu plnou policejní hustoty ještě o něco vylepšil.
„Pak jistě pochopíte důvod pokuty,“ mínil strážce pořádku optimisticky: „Protože nemáte vylepenou dálniční známku, bude vás to stát tisíc korun.“
„To tedy nepochopím,“ odpověděl Jonatán a dodal filosoficky: „Neexistuje totiž jediná pravda, existuje jich víc a jejich kvality se různí. Ta vaše pravda plyne jen z nárameníků a je dílem neúplné uniformy, zatímco moje pravda je rigo¬rózní a nezvratná. PODLE DOSUD PLATNÉ VYHLÁŠKY O TECHNICKÝCH NÁLEŽITOSTECH VOZIDEL, NELZE NIC VYVĚŠOVAT NEBO DOKONCE VYLEPOVAT V ZORNÉM POLI ŘIDIČE.“
„Dálniční známka se vylepuje těsně vedle sloupku okna, kde vám nemůže vadit ve výhledu,“ argumentoval policista logikou školáka.
„A neříkám to snad, že v zorném poli řidiče, radoval se Jonatán z názorové shody aby dodal:
„Mně samozřejmě nevadí, vadí jenom té vyhlášce, která to zakazuje. A na vyhlášky já jsem prevít. Ne, nebudu je nikdy porušovat! Ani kvůli strážníkům bez čepice, i když na tom lví podíl nese moje psice.“
Jonatánová to vše sledovala v němém úžasu.
“Nikdy bych nevěřila, že se Jirotka takhle sekne,“ pravila, když se opět rozjeli. „Nakonec ale uznal svoji chybu, nebyl z nejhorších,“ zauvažoval Jonatán. „Nebo si myslíš, že té mé informace zneužije a bude pokuty dávat všem? Jak těm, kdo známku vylepili, za to, že se nachází v zorném poli řidiče, tak i těm co ji nemají?“
„Nemluvím o policistovi ale o spisovateli Zdenku Jirotkovi, který ve svém Saturninovi roztřídil lidskou populaci do tří kategorií, podle toho jak se zachová v poloprázdné kavárně, má-li před sebou mísu koblih.
Jde-li o lidi bez fantazie, budou na ty koblihy jenom zírat a nic je nenapadne. Tím se zařadí do první kategorie, na rozdíl od kategorie druhé, která se baví představou, co by se dělo, kdyby někdo zčistajasna a bez výstrahy, začal tím pečivem ostatní návštěvníky kavárny bombardovat. Třetí kategorii neuspokojí jen pouhá představa koblih svištících vzduchem. Vstanou a uskuteční ji. Ten Jirotka tě neznal, proto nemohl tušit, že muže existovat člověk, který je mimo rámec jeho rozlišení. Kategorie IV Jonatán, který si preventivně koblihy do kavárny přinese. Pro případ, kdyby nedej bože nebyly! Vždycky když vytáhneš paty z ba¬ráku, třesu se hrůzou, co kde zase vyvedeš.“