Comments on: Josef Čermák: Hold Josefu Škvoreckému… a také Richardu Krpačovi

By: Josef Čermák

Josef Čermák — Wed, 29 Jun 2011 18:04:30 +0000

Všechny čtyřikomentáře jsou laskavé: i já se dobře pamatuji n setkání s Blankou Kubešovou u Mirko Janečka před pěknou řádkou roků; obdivuji filmovou i jinou práci Zuzany Hahnové; nepochybuji, že uslyšíme o Martinu Přibáňovi a potěšil mě citlivý slovenský komentář Evy Pačesové.
Ale také jsem dostal vynadáno. A právem. Výborný slovenský
flétnista Milan Brunner (člen předního torontského orchestru) mi vytkl, že jsem v zmíněném článku nedal kredit jemu a druhému torontskému hudebníku, houslistovi Janu Hankovi. kteří s Emilem Viklickým
vystoupili a jen se zmínil o “najatých” hudebnících,výraz, který po jeho soudu není správný. Také mi bylo-a rovněž právem-vytčeno, že jsem se nezmínil o Evě Emingerové, české džezové zpěvačce, která v té době byla měla koncert v Torontu a vystoupla i na tomto pamětihodném večeru. Všem se rád omlouvám.

By: Eva Pačesová

Eva Pačesová — Mon, 27 Jun 2011 18:45:58 +0000

Spomínanej slávnosti som sa síce nezúčastnila, no netrpezlivá, som sa tešila na ráno, keď si uvarím „kafe“ a pustím sa do čítania. Báječné
a zároveň dojímavé čítanie. Po prečítaní článku venovanému, pánom Škvoreckému a Krpáčovi mal potom cely môj deň taký “hezký” nádych a vlastne zakaždým, keď mi to zíde na um, pookrejem.
Moc pěkné! Ďakujem.

By: Martin Přibáň

Martin Přibáň — Wed, 15 Jun 2011 01:09:19 +0000

Ano bravo,
i já jsem byl velmi dojat na večeru, když jsem viděl pana Škvoreckého a ostatní.Opět se potvrdilo, a napsal to i Jan Werich, když udělal svůj poslední rozhovor v roce 1977, jak mocný je lékař publikum a jeho energie. A ještě něco je velmi důležité, že mladí lidé snad ne jen z Čech, si váží člověka a jeho díla, vypovídajícího mnohé o době , kterou nepoznali. Člověka a autora jiného díla, než jak by se bylo zdálo , kdy největší náklad a prodej zaznamenal pan Škvorecký s knihou o herečce L. Bárové. Paní Salivarové patří ten samý díl pocty, neboť jak známo napsané slovo silnější než oheň, ocel i hněv bohů…
Tedy bravo
S úctou Martin Přibáň

By: Zuzana Hahn

Zuzana Hahn — Mon, 13 Jun 2011 21:31:28 +0000

Bravo, Pepicku! I na Tvuj vzdy vysoky standard jsi tentokrat napsal neobycejne krasny a hold temto dvema sveraznym osobnostem ktere pro nas tolik znamenaji. Myslim ze jsi nebyl jediny se slzami v ocich, ale jsi jediny kdo to umi tak krasne a pokorne vyjadrit. Takze vlastne nad tim brecim znovu.

By: Blanka Kubešová

Blanka Kubešová — Mon, 13 Jun 2011 10:12:54 +0000

Článek jsem četla od začátku až do konce s obrovským pohnutím. Ráda bych připojila svůj skromný hold jak jeho autorovi (i drobnou vzpomínku na naše setkání na besedě u Mirko Janečka), tak především manželům Škvoreckým. Byli to právě oni, kdo k mému překvapení přijali k vydání můj první rukopis, Deník Leošky Kutheilové, a vlili mi odvahu nejen do dalšího psaní, ale vůbec do života v exilu. Jako dnes slyším paní Zdenu Škvoreckou, když mi na návštěvě v jejich nakladatelství vyprávěla, co se při sazbě nasmála. A jako dnes vidím tu jednoduchou místnost plnou rukopisů a knížek, které
s vlastním obrovským nasazením a téměř na koleni vypravili do světa. Co skvostů české literatury přišlo na svět právě tady! A jakou naději a sílu dávaly tyto práce široké vrstvě čtenářů doma i v cizině! Později jsem se setkala s Josefem Škvoreckým ještě několikrát, ale jeho pokora a skromnost, a v neposledním i plachost nás obou, mi zbraňovaly vyslovit mu svoji úctu a poděkování. Mám pocit, že téhle silné dvojce, Josefu Škvoreckému a paní Zdeně, nemohou být jejich autoři a čtenáři nikdy dost vděční!
S úctou Blanka K.