Comments on: Blanka Kubešová: Starý strom nelze přesazovat donekonečna

By: Jana Reichova

Jana Reichova — Fri, 17 Jun 2011 11:12:23 +0000

Milá Blanko,
moc dobře si ten článek pamatuji z Českého Dialogu, už tehdy se mi moc líbil, ale přečetla jsem si ho s radostí znovu. Hned jsme ho také natiskli abychom ho mohli rozeslat přátelům, kteří nemají počítače.
Píšeš – tak a teď hurá na Václavské!- prosím tě, počkej tam zase na mne u Luxoru, víš, že mně to vždycky chvilku trvá než to doběhnu.
Velké díky za článek a chci věřit, že se v tom Luxoru znovu setkáme.
Jana

By: Blanka Kubešová

Blanka Kubešová — Fri, 17 Jun 2011 08:48:36 +0000

Milí přátelé, děkuju vám za laskavé ohlasy. Laskavé přesto, že se mi v článku povedla pořádná bota – poprvé jsem se vracela do Čech a do rodné Prahy ihned po otevření hranic, a to bylo samozřejmě v prosinci 89, nikoli tedy v prosinci 1990… Omlouvám se, ale stalo se!
I těch čerstvých, úžasných okamžiků bylo víc, než se mi podařilo vměstnat do jedné vzpomínky, nikdy na tu euforickou dobu prvních doušků svobody a nadějí nezapomenu. Srdečně Blanka K.

By: Vladimír Vondráček

Vladimír Vondráček — Fri, 17 Jun 2011 06:41:15 +0000

Vážená a milá paní Blanko, i já vzpomínám na první setkání s kamarády, kteří se vrátlili doslova ze všech koutů světa dokonce už v prosinci 1989, o kterých jsme nepředpokládali, že je ještě někdy uvidíme. “Kluci” nejsou tak citliví jako “holky”, ale bylo to dojemné. Zejména ve Vilole v den volby prezidenta Havla.
Od nich jsem se pak v dalších měsících dozvídal, že mají podobné pocity jako Vy. A už tehdy jsem si uvědomil, že největší zločin minulého režimu nebyl ve zhroucení ekonomických ekonomických pravidel, ale v téměř totálním zhroucení morálky značné části těch, kteří zde žili nepřetržitě od roku 1948. To první se dá napravit, ale podmínkou je, aby tu nápravu dělali lidé nepostižení pokřivenou morálkou komunistického režimu. A že je to problém jak hrom, to vidíme na každém kroku!
Těším, se, že se třeba dostanu na Šach-mat do Kolowratu.
Moc Vás zdraví V.V.

By: Lada Krivanek

Lada Krivanek — Fri, 17 Jun 2011 04:40:16 +0000

Milá Blanko,
dík za hezký článek, velice citlivé vzpomínky. Myslím že jste tam jela ještě příliš brzy, asi tím že jste to měli “za rohem” (my skoro tak daleko jezdíme hlídat vnoučka). Jet hned v prosinci 89, kdy ještě dozvánělo naivní a optimistické zvonění klíči, to musel být komunismus cítit ještě na každém rohu. Přeji Vám že můžete volně a svobodně žít v krásném, demokratickém Švýcarsku, a neničit si doma nervy a život. Já měl podobné bláhové touhy se vrátit. My tam ale jeli až 10.června 1990, kdy nás vítala rozkvetlá Praha a euforie byla cítit všude. Odpoledne jsme šli volit s kanadskými pasy k prvním svobodným volbám v našem životě, a večer jsme náležitě oslavili naše 25. výročí. Celý měsíc jsme hltali to co nám chybělo dlouhých 22 let. Byla to naše nejlepší dovolená v životě. Bohužel jsme ale též narazili na dost věcí, na které jsme již nebyli zvyklí, a to mojí touhu se vrátit zchladilo. Čím dál se vzdalujeme od listopadu 89, tím jsem vděčnější že jsem té touze nepodlehl. Už bych si asi těžko na ten “Divoký východ” zvykal.
Srdečně Vás zdraví LK
PS: Hezká fotka s Járou Kohoutem.