Comments on: Milan Richtermoc: Malá pocta velkému muži

By: Ivet Kollertová - Mejsehezky

Ivet Kollertová - Mejsehezky — Sat, 23 Jul 2011 17:36:53 +0000

Přemýšlela jsem, jak zareagovat, ale pravdivost prvních dvou vět mne natolik uzemnila, že je pouze zopakuji:
“Je dobré, když nám plynoucí čas nepřináší pocit opotřebení, nýbrž naplnění. Běh času nikdy nemáme cítit, čas má zpevňovat a dávat zrát a stárnout.”
Děkuji za připomenutí Iveta Kollertová

By: Vladimír Cícha

Vladimír Cícha — Sat, 23 Jul 2011 15:13:53 +0000

Vážený pane Richtermoc,
připomněl jste svou znamenitou vzpomínkou i jednu moudrost: méně je někdy více. Právě Malý princ pravidlo potvrzuje. Útlá knížka a vydá za sebrané spisy mnohých.
Svět je plný paradoxů a stále jich přibývá. Stačí připomenout jenom jeden (to je tedy můj názor):
americký prezident H.T. je považován mnohými za zločince … a přece, jak se zdá, ty dvě hrozné bomby zatím odvrátily pošetilé lidstvo a jeho mocné představitele od třetí moderní katastrofy.
A nebo: americká vojska rozmístěná v nespočtu zemí odvrtáila leccos neblahého a jsou nápomocná při různých katastrofách. A současně jejich přitomnost na těch místech není vždy vítána.
Kromě jiných paradoxu je tu dnes ještě mocný efekt demografie a multikultu.
Nejsem si jist, zda hrozba atomu bude učinkovat navždy.
Nedostává se světu autorů Vámi připomenutého, ač jsou také autoři a myslitelé skvělí.
Se srdečným pozdravem
Vladimir Cícha

By: Milan Richtermoc

Milan Richtermoc — Sat, 23 Jul 2011 11:30:07 +0000

Chci Vám všem, přátelé, poděkovat za Vaše milá slova a za rozšíření obzorů. Jsem rád, že se Exupéry těší takové přízni. Pro něho hodně znamenalo přátelství. Ve svém Dopise rukojmímu mj. píše Leonu Werthovi: “Přijal jsi mě takového, jaký jsem. A proto jsi byl, když to bylo nutné, shovívavý k mým postupům a k mému počánání. Jsem ti vděčný, že mě přijímáš takového, jaký jsem. Co bych si počal s přítelem, který by mne posuzoval? Přijímám-li u svého stolu přítele, poprosím ho, aby se posadil, když kulhá. A nechci po něm, aby tančil.” Jsem rád, že CF Plus vychází a že je, i díky Vám, stále lepší.
MR

By: Milan Dubský

Milan Dubský — Thu, 21 Jul 2011 17:33:07 +0000

Milý a vážený Milane,
děkuji Ti za výborně napsaný příspěvek o autorovi, který je mým jedním
z nejmilejších. Je to můj princ mezi literáty. Uvádíš, že některé okolnosti o konci života nejsou známé. Můj přítel spisovatel a výborný literát a publicista STANDA MOTL ve své úspěšné investigativní novinařině se toho dopátral. Uvedu jen pár fakt. Exupéry byl sestřelen při průzkumném letu. Odmítl být ozbrojen a letěl tak ,aniž by mohl odpovědět na nepřátelský útok.
Motl ve Francii vyhledal před lety jednoho dosud žijícího rybáře, který byl tehdy svědkem pádu letadla do moře. Zorganizoval skupinu, která provedla průzkum pod hladinou v místě pádu a našli skutečně trup letadla v kterém Exupéry letěl .V místě bylo pod tímto vrakem ještě jedno letadlo, které mělo československý motor z první republiky. Ostatky Exupéryho ve vraku letadla již nebyly. Standa Motl to krásně napsal v jedné z jeho reportáží.
Ještě jednu malou poznámku k té hrbolaté a neslavné pouti lidského pokolení. Člověk jako druh, existující v přírodní fauně se díky svým vývojem dostal na špici savců a tvorů, hlavně díky druhé signální soustavě a snad nejdokonaleji vyvinutému mozku mezi ostatními živočichy. Zpychnul a myslí si, že je pán tvorstva, pánem přírody a protože nemá nad sebou již žádného predátora, jako ostatní druhy živočichů, se přemnožil, aniž by se rovnoměrně zvětšil kolektivní rozum lidstva. Velmi zdárně pracuje na své záhubě svým chováním a konáním. Nejsem od svého založení pesimista, protože na této krásné modré planetě je toho tolik zajímavého, podivuhodného a krásného, že stojí za to žít. Už jen k vůli životu samotnému, protože on sám je tím největším zázrakem. Jsem navíc přesvědčen, že život je nezničitelný, to jen my, lidé, jsme smrtelní. Ale po našem odchodu život existuje dál a naše tělesná schránka se změní v jinou část hmoty, ale ze světa nezmizí. Ale díla a hodnoty mnohých jedinců jako byl Exupéry, které vytvořili, tu zůstávají jako trvalé hodnoty z nichž se těšíme a které tvoří součást trvalého dědictví lidské civilizace.

By: Josef Absolín

Josef Absolín — Thu, 21 Jul 2011 17:25:57 +0000

Vážený pane Milane,
pochvalné vyjádření k mé literární tvorbě ve vzpomínce na spisovatele tak geniálního jako je Saint Antoine De Exupéry a ještě k tomu od Milana Richtermoce je pro mě pořádná pecka. Připadal jsem si jako bych právě obdržel Pulitzerovu cenu, nicméně rychle jsem se vzpamatoval. Tak rychle, že jsem na Váš příspěvek zatím neupozornil ani svou manželku (společně s požadavkem, aby mi začala vykat) a už zase stojím pevně na zemi. Uvědomuji si, že to nejsem já, kdo oslovil, ale můj hluboký prožitek umožňující tvořit za účasti emocí.
Původně jsem chtěl do komentáře napsat daleko víc. Chtěl jsem se „navézt“ do nostalgie, jež vyzařuje jako podtext z Vašeho článku i z komentářů pana Vondráčka a paní Semenov. Narazil jsem však rovněž na problém správně vyjádřit slovy to, co se mi honí hlavou. Proto se omezím na dvě věci.
„Člověčensví“ je třeba hledat mezi obyčejnými lidmi, kteří se nederou nikam nahoru a budete se divit, té neuvěřitelné dávce, co existuje.
Nesmírně si vážím toho, že jste si ve své zaneprázdněnosti našel čas na mé příspěvky a moc Vám za to děkuji.
Absolin.josef@seznam.cz

By: Barbara Semenov

Barbara Semenov — Thu, 21 Jul 2011 09:28:57 +0000

Výborné, dávám jedniček hned pět. Ty dvě další jsou symbolicky z letošního letopočtu. Jedničku pro pana Exupéryho, jedničku pro Milana Richtermoce a jedničku pro ty autory na CF PLUS, kteří podobně jako dva jmenovaní nezamrzli v čase a pochopili, že život je neustálý vývoj, byť mnohdy bohužel ne zcela správnou cestou. Přiblížit se té správné je možno však pouze dle výše uvedeného receptu Vladimíra Vondráčka – snažit se neustále hledat to pozitivní a svojí malou troškou s donkichotskou fuškou přispět k renesanci dnešního člověka, který „sešel z cesty“. Z osobních zkušeností připojuji, že není na světě místa, které by bylo „rájem“, kam by šlo „utéci“. Ostatně, stejné dilema už řešili hodně dávno ti před námi, aby nakonec objevili Labyrint světa a ráj srdce…

By: Milan Richtermoc

Milan Richtermoc — Thu, 21 Jul 2011 08:19:02 +0000

Vážený pane doktore. Děkuji! Vašich slov a názorů si velmi vážím. A o ty tři pomyslné jedničky v idexu se rád rozdělím. Především s těmi, kteří v CF Plus mé ještě surové příspěvky transponují do finální podoby. Jsem rád součástí tohoto skvělého týmu!
S pozdravem Milan R.

By: Vladimír Vondráček

Vladimír Vondráček — Thu, 21 Jul 2011 07:15:25 +0000

Pane Richtermoci – souhlasím všemi svými údy. Už dlouho se domnívám, že lidstvo na své cestě už dávno někde tak nějak vykolejilo! Říkává se, že “život je jeden z nejsložitějších” a dalo by se to inovovat, že i “člověk je jeden z nejsložitějších”. Jsou to slogany podobné Horáčkovu – “štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš”.
Opravdu se zdá, že lidí na světě stále (až nekontrolovatelně) přibývá, ale “člověků” naopak rychle ubývá! Je to konstatování tak tristní, že se v životě neustále snažím hledat (a pokud možno i nalézat) věci příjemné. Je to fuška a jistě i donquichotština, ale kdyby tak konal každý, neměl by čas na vymýšlení a realizování takových hovadin a zrůdností, jakých vidíme kolem sebe (správně říkáte, že nejen u nás!) milión habadějů!
Za článek Vám pane Milane děkuji a dávám ty tři jedničky!
Zdraví V.V.