Comments on: Václav Židek: Nezapomenutelný Franta Kanál (2/2)

By: Ctirad Panek

Ctirad Panek — Wed, 03 Aug 2011 15:21:24 +0000

Ja jsem vzdycky Vaclava obdivoval. On ma nejenom dvoji, ale troji nadani. Jako byvaly dalkovy plavec si vyplaval jmeno, ktere ma zvuk nejenom v kruzich plavcu-vytrvalcu, ale i mezi obycejmymi lidmi, kteri cetli jeho knihu “Sam ve viru zdymadel”. V dalsim useku zivota byl vytvarnym umelcem, ktery nejen maloval, ale i modeloval a ziskaval oceneni na vystavach. No a ta posledni faze coby redaktor/sefredaktor a strasny dric pro Pozitivni noviny a pozdeji Czech Folks Plus ho drzi dodnes. Ja jenom doufam, ze nam zustane takhle cinny jeste hodne dlouho.
Diky, Vasku!

By: Petra Haasová

Petra Haasová — Mon, 01 Aug 2011 13:58:58 +0000

Vašku, skvělé připomenutí nejen tohoto super plavce, ale především Tvojí knížky. Mám to štěstí, že ji mám, tak si večer pěkně v teple a suchu zase počtu. Plavat sice umím, ale něco podobného by mě asi připravilo o poslední zbytky sil, sebevědomí, rozumu…holt, kdo umí ten UMÍ!

By: Barbara Semenov

Barbara Semenov — Sun, 31 Jul 2011 08:51:05 +0000

Krásně napsáno. Obdivuhodné sportovní výkony, pro mne nepředstavitelné. Hezky doplněno fotografiemi z Václavova osobního archivu Těším se na slíbenou knihu na pokračování.

By: Milan Richtermoc

Milan Richtermoc — Sat, 30 Jul 2011 19:13:00 +0000

Milý Václave, skvělý!
A díky za vzpomínku na Františka. 2.ledna 2012 (pokud se dožiji), posílen odvahou a vybaven znalostmi ze Tvého seriálu, a možná ještě něčím k tomu (krásnou ženou v pěkném zimním kožíšku na břehu a butilkou domácí 55% kontušovky za pasem), se pokusím o překonání ovčárského jezera, které díky spodním prudům v zimě nezamrzá. Jak to dopadne? Přijeď se podívat!
Srdečně zdraví (m)

By: Lada Krivanek

Lada Krivanek — Sat, 30 Jul 2011 13:04:51 +0000

Milý Václave,
moc hezká vzpomínka a hold Frantovi Kanálovi, ale i Tobě. Vždy smekám klobouk před lidmi, kteri něco umí, a Ty jsi uměl dvakrát. Jak plavat, tak ještě psát. Proto se budu těšit na Tvé vyprávění dvakrát. Ani ve snu si nedovedu představit plavat tak dlouhou trať a takovou dobu. To víš, pro kuřáka je to hrůza zrovna tak jako transkontinentální lety
My jsme za mladých let jezdili kampovat s partou kamarádů na dlouhé víkendy či i na dovolenou, asi 500 km na sever Quebeku do divočiny, do přírodního parku De la Verendrye, velkého jako čtvrtina Čech (přes 13.6 tisíc km2), pojmenovaném po objeviteli Skalistých hor. Parkem vede jen jedna silnice na sever, kde už leží jen “Val d’Or” (Zlaté údolí), a pak už jsou pomalu jen eskymáci. Po ní ze severu jezdí jen tisíce náklaďáků s vytěženým dřevem, takže je stále živá.
V této přírodní rezervaci je překrásná divoká příroda, mnoho divoké zvěře (třeba i denní návštěvy černých medvědů u stanu), a tisíce jezer. Někde jsem četl, že máme asi jeden a půl milionu jezer, takže dost příležitostí k plavání a vodním sportům. Jen pro kanoisty park nabízí asi dva tisíce km vodních cest, včetne “divokého” kampování a cest mezi jezery na přenášení kanoí. Takto kdysi v 17. a 18. století cestovali divočinou desítky km denně “Coureurs des Bois” (lesní běžci), francouzští obchodníci s kůžemi, kteří za ně dávali indiánům třeba i alkohol.
“Naše” jezero bylo asi 30 km dlouhé a někde i pár km široké. Plavání jsem měl vždy rád, takže jsem si užíval každý den do sytosti. Poránu jsem se vždy vydal k jednomu ostrůvku asi 2 km daleko, ale žádný kraul, hezky pomalu prsa, někdy znak, ba i na čubičku, a někdy jsem holt musel i šlapat vodu na místě, kdyz jsem si potřeboval zapálit. Vždy jsem si na tu dlouhou štreku dal do plavek malý igeliťák s kuřáckými potřebami, a ani jednou mi cigarety ani sirky nezvlhly. Někdy jsem si to zopáknul ještě i odpoledne.
Jednou jsem však zažil hrůzu, která mne navždy vyléčila z dlouhého plavání, což nemělo co dělat s moji leností. Už když jsem plaval na ostrůvek tak se nebe začalo trochu zatahovat. Tam ty změny počasí přicházely dost rychle a bez varování. Při mém přistání na ostrůvku se již začal nebezpečně zvedat vítr, a vypadalo to na pěkný déšť. Nikdo z nás loď neměl, tak nebylo pomyšlení že mne někdo zachrání. Rozmýšlel jsem se či se vydat zpět, nebo přečkat na ostrůvku. Jednou nám tam ale pršelo v jednom kuse skoro týden, tak jsem se raději rozhodl pro rychlý návrat. V blesku jsem rychle dokouřil a započal zpáteční cestu. Nebe nebezpečně zčernalo a vítr začal hnát půlmetrové a pak i metrové vlny. Nebe se otevřelo a začal pěkný liják a později i blesky. V dálce jsem viděl naše malé stany, a tak jsem se snažil o co nejrychlejší návrat. Začal jsem se modlit a slibovat jak se budu snažit být zase jednou hodný, pracovitý, a prostě všechny sliby jako když jde člověku o kejhák Protože ten den měla naše dcera asi páté narozeniny, tak jsem se jich chtěl dožít, a též jsem sliboval když doplavu, že pro všechny děti upatlám v té divočině nějaký dort. Samozřejmě jsem musel oželet i “kuřáckou přestávku” a plaval a plaval. Vlny si se mnou dělaly co chtěly, a zdálo se mi že přiblížit se k vzdálenému břehu je nad mé síly. Asi po hodině jsem se konečně doplácal ke břehu, vylezl po čtyrech na břeh a zapadl pod plachtu, dal si pár cigaret a pár drinků.
Pak jsem dostál svému slibu (ne že bych byl hodnější či pracovitější), ale upatlal jsem “v bojových podmínkách” pro holku ten dort. Nejbližší krám byl asi 160 km daleko, tak jsem musel pěkně improvizovat, ale povedlo se. Vzal jsem nějaký sladký toastový chléb s rozinkama, namazal Nutellou, udělal ze sušeného mléka “šlehačku”, přidal nasbírané borůvky, maliny a lesní jahody, a navrch zapálil “kampovací” náhradní svíčku. Tlupa dětiček všech kamarádů i našich si udělala nádhernou narozeninovou párty, a nikomu nevadil slejvák ani blesky. Večer u táboráku jsem pak s radostí oslavil přežití mého posledního “dálkového” plavání.
Srdečně zdraví a na Tvé vyprávění se těší Láďa K.

By: Marta Urbanová

Marta Urbanová — Sat, 30 Jul 2011 08:33:20 +0000

Všichni se těšíme, protože si pana Židka vážíme za jeho práci v CF, protože ho máme prostě rádi. A my, kteří neumíme plavat vůbec ho navíc ještě obdivujeme.

By: Josef Absolín

Josef Absolín — Sat, 30 Jul 2011 07:04:41 +0000

Taky by mě to všechno zajímalo. Já totiž sice umím plavat a v mládí jsem (podle svých představ)uplaval hrozně moc. Příšerným stylem (tak trochu kraul, ale s hlavou směle vztyčenou nad vodou)jsem zdolal libereckou přehradu na délku. Od doby, kdy se mi do hlavy vkradl rozum mi ve výkonech brání pud sebezáchovy, takže překonávám již jen délky 2 – 5, výjimečně 5,5 metrů. Vadí mi, že je pode mnou více vody nežli je vzdálenost od mých chodidel po má ústa.Vám to patrně nevadí a já toužím poznat proč.Ten pud je natolik silnej, že se mi ani v optimistických snech, přestože jsem v nich za mlada občas i plaval nezdálo, že bych uplaval víc.Dnes už to nepřichází do úvahy, dnes se mi nezdá o plavání, ale jak mi kradou auto.Proto se taky těším.

By: Miroslav Sígl

Miroslav Sígl — Sat, 30 Jul 2011 04:49:46 +0000

Četl jsem již jednou od Václava Židka podobné vyprávění, knihu bohužel nemám a proto se těším, že bude vycházet na pokračování v CFC. Je dobře, milý Václave, že jsi se připomněl, byli jste spolu s Františkem Venclovským “hrdinové Vltavy”. Klobouk dolů a jsem zvědavý zejména na Tvůj trénink, než ses na takovou dlouhou trať pustil.
Jsem vděčný za ty chvíle, kdy jsme se osobně poznali a také za to, že tak citlivě rediguješ naše články, že máš někdy s námi svatou trpělivost. I to mne zajímá, jak ses k takové práci dostal? Nikdy jsem se Tě na to neptal. A jak došlo k vzájemné spolupráci s paní Olszovou a kdo přišel s nápadem vydávat CFC – to by mohl být někdy samostatný článek. Myslím, že je nás více, které to zajímá. Klobouk dolů! Vážím si Tě pro Tvé životní postoje a pro záslužnou činnost, kterou děláš. Však šanon s nápisem “Václav Židek” už začíná být plný – s tou knihou abych si pořídil zcela nový samostatný. Rád totiž některé objevné články přetiskuji do tištěné podoby. Takže, ještě jednou: držím palce a moc se těším!