Josef Čermák: Za Adolfem Tomanem
01.08.2011
17. července 2011 poslala Dasha Hubschmanová, vedoucí Nového divadla v Torontu všem jeho členům zprávu, že v sobotu 16. července zemřel v Nymburku zakladatel torontského Nového divadla, Adolf Toman. Byl poslední ze skupiny vynikajících herců a režisérů, kteří (se svými kolegy) torontským divákům dali stovky hodin hodnotného divadla v jejich rodné řeči. Nejdřív – a to už je pěkná řádka let – odešel Ferda Čulík. Pak Bohouš Máca, Jirka Benda, Tomáš Mašek, Pavel Král… Lenka Kimla smrt Ady Tomana komentovala: “nějak si to synchronizovali kluci! Aby jim nahoře nebylo smutno…” A Zorka Borovjaková napsala: “Zapalila som dve sviecky na cestu – jednu za Čechy, druhu za Kanadu.”
Divadlo v Kanadě a hlavně v Torontu má dlouhou historii. Naši předchůdci hráli v Torontu divadlo už v třicátých letech minulého století (nemýlím-li se, dosud žije žena jednoho z nejnadšenějších tehdejších ochotníků, Jana Papeže (zemřel v r. 1995 ve věku 95 let). Další vlnu divadelníků do Kanady vyštval komunistický puč v únoru 1948. Ale nejslavnější metamorfozu krajanského divadla přinesla schůzka inspirovaná Adolfem Tomanem v r. 1970, které se vedle Tomana zúčastnili: Ferda Čulík, Irma Čulíková, Milan Crhák, Josef Čermák, Zdena Salivarová-Škvorecká, Hugo Hošek, Joža Ligda, Jindra Polívková, Zlata Novotná a Jan Novotný. Skupina přijala jméno Nové Divadlo (New Theatre) a krajanské veřejnosti se představila 14.března 1970 Jiráskovou Lucernou…
S Novým divadlem hostovali věhlasní herci, mezi nimi Jiří Voskovec v Daňkově hře Čtyřicet zlosynů a jedno neviňátko ,nebo Václav Postránecký v Gogolově Svatbě. Ale kde Ada se cítil nejlíp, byla opereta. Tam opravdu zářil, tam oslňoval svým vtipem, svým elánem, svým obdivem pro věčně ženské. Ada pracoval i v anglickém divadle, nejdříve v Colonadě, potom Aladin Theatre a naposled jako ředitel a spolumajitel velmi úspěšného Limelight Dinner Theatre.
Po pádu komunistického režimu se vrátil domů, do Nymburka, kde se uplatnil nejen v divadle, ale i v politice. V Nymburku - jak to při posmrtné vzpomínce řekl jeden z jeho přátel:” doslova vzkřísil k životu nymburské divadlo a nymburské divadelníky. Bořil hráze mezi amatéry a profesionály a společně se všemi dosahoval zaslouženého ohlasu.” Citoval Jaroslava Seiferta, že poezie, divadlo a hudba je to nejkrásnější, co nám život mohl dát… Citoval i dopis, který po diagnóze, že trpěl (jako Adolf Toman) rakovinou, Jiří Voskovec napsal Janu Verichovi: “Já se jí, svině zubatý, taky bojím. Kdo říká, že ne, lže. Jde o to, se jí bát míň. Nalézt triky a kouzla, jak na ni vyzrát, na potvoru… jde o to aspoň ji prohnat… Vona mrcha vyhraje, to je na beton – ale alespoň jí to prodat draze.” A končil: “Ada Toman jí opravdu zadarmo nedal ani den. Měl svůj život ve své režii do poslední chvíle.”
Torontští divadelníci se s ním rozloučili ve středu 20.července 2011 v hostinci Scotland Yard, kde byla čtena hořejší vzpomínka a také vzpomínka herečky, která s ním hrála dlouhá léta v Torontu a jako Adolf Toman se po pádu komunizmu vrátila do České republiky, Marie Klečkové.
***
Fotokoláž pro CzechFolks.com © Marie Zieglerová
