Comments on: Milan Dubský: Poněkud odlišný úhel pohledu

By: Vladimír Vondráček

Vladimír Vondráček — Sat, 13 Aug 2011 17:29:14 +0000

Milý pane Milane, vím, že v podstatě máte pravdu a je to jistě detail, ale …
Čísla jsou věc záludná a tak i Vámi vypočítaný průměr o nějakou tu kačku vlastně nesouhlasí. Je to věčný problém velkých čísel. Kdyby mi každý občan ČR poslal 1 Kč (a stačil by i každý výdělečně činný!) byl bych – jak se moderně říká – za vodou!
A co se týče houby krize – tak jako Vy to jistě cítí naprostá většina lidí, ale přesto ve mně hlodá jakýsi červík pochybnosti. Kéž by to bylo tak jednoduché a vše se dalo svést na nenaystné bankéře a politiky! Jen tak kontrolní otázka – kdo je pustil k lizu? Jeden každý člověk je nevyzpytatelný, a když se z těch všech člověků stane lidstvo – je to prostě neukočírovatelné. Těch úhlů pohledů je prostě nesčetně!
Vím, že je to kacířský příspěvek, ale takový jsem já matinko …
Jinak všechny zdraví a hodně zdraví přeje V.V.

By: Milan Richtermoc

Milan Richtermoc — Sat, 13 Aug 2011 14:41:25 +0000

Milane, jsem rád, že jsi zdráv a zase akční. Vystihl jsi to přesně. Dovol, abych co poznámku k Tvému příspěvku citoval klasika.
Mario Puzzo: Kmotr (úryvek): “Anthony Stracci ovládal newjerseyskou oblast a nákladní dopravu v dokách manhattanské Západní čtvrti. Byl úzce spjat s politickou mašinérii Demokratické strany. Měl park těžkotonážních nákladních aut, která mu přinášela velké zisky, a to zejména proto, že jezdila s těžším nákladem, než bylo povoleno, a silniční vážní inspektoři je ani nezastavovali, ani nepokutovali. Tato nákladní auta přispívala k ničení vozovek a napáchané škody pak opravovala Stracciho firma, specializovaná na silniční stavitelství, která dostávala výnosné státní zakázky. Byla to činnost přímo ideální: Obchod, který sám o sobě vytvářel další obchod.”
Možná, že se jedná o podobnost čistě náhodnou.
(m)

By: Vladimír Cícha

Vladimír Cícha — Sat, 13 Aug 2011 13:49:17 +0000

Milý pane Milane,
to je zajímavá úvaha, kterou jste napsal. Mám velmi často podobné pocity. Lapidárně bych je mohl shrnout do dvou vět:
Podobně jako sládek v Havlove Audienci , když v jednu chvíli říká: To sou, paradoxy, co?
A ta druhá … Lesk a bída medií.
Mějte se dobře, s pozdravem
Vladimír Cícha