Comments on: Richard Spitzer: Ještě jednou recenze na knihu „15 minus“ (Tomáš Zářecký)

By: Carry

Carry — Wed, 02 May 2012 06:46:12 +0000

Musím nejdřív upřímně říct, že po prvních vteřinách držení této knihy v ruce jsem od ní neočekávala nic extra. Náhodou jsem projížděla beletrii v knihovně a do oka mi padl obal a název knihy, a dobrých pár let za to budu vděčná. Tohle je u mě ne jedna z nejlepších knih, tohle je s obrovským předstihem nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla a to čtu opravdu dost. Předpokládám, že jediná kniha která bude mít šanci být lepší je druhá kniha, kterou si momentálně sháním. Naprosto fantasticky napsaný děj i s detaily, celková zápletka příběhu a takové promluvení do duše v podobě Bakariho závěrečného proslovu. Je opravdu umění vystihnout současný pohled (nebo pravdu) tohoto světa a zároveň z toho udělat úžasný příběh od kterého se čtenář neodtrhne a nebudou ho nudit filosofické promluvy do duše. Stačilo se o knize párkrát zmínit a doporučit jí třídě, z nichž polovina se mnou souhlasí, že je to nejlepší kniha kterou kdy četli. Někteří si ji dokonce i koupili, což samo o sobě značí kvalitu. Doufám, že autor napíše knih více, těším se, až si zase sednu a s dychtivostí přečtu novou knihu v čase pod tři hodiny.

By: Domink

Domink — Thu, 24 Nov 2011 09:35:35 +0000

Patnáctka putuje po kamarádech předávaná pěkně z ručky do ručky s nádechem posvátnosti a se slovy : “Vem si dovolenou, protože tě to nepustí.. ” a s uznalým “hmmmm..” se vrací, teď je zrovna v Rusku:) Tam Bakariho asi nenajdeme, ale ten frajer nás hodně ovlivnil. S manželkou, která přehltala “15-“ za dva dny, zrovna utíkáme do knihkupectví pro “Návrat na Longstray”, protože jsme s hrůzou zjistili, že už je další pecka na pultech a my nic nevíme a nemáme ji doma!! Doufáme, že otevřená lahvinka vína jen doplní skvěle strávené podzimní večery nad novým románem…nebo si máme uvařit raději anglický čaj? : ))
Dominik a Zuzka

By: Lenka

Lenka — Thu, 24 Nov 2011 09:28:28 +0000

Dokonalé, slova asi těžko poslouží, protože to nemohu ani vypovědět jak moc se mi tato kniha líbila. Nemohu vytknout nic kromě jedné věci a to: Kde je sakra 15 minus druhý díl? Tak moc se mi to líbilo, tak brilantně popsáno vše co v knize bylo, že teď nemám ani chuť sahat po další knize, jelikož bych byla zklamaná. Tohle opravdu asi nelze překonat, snad jedine další Vaše kniha by mohla mít šanci. U knihy jsem brečela i nadávala (na hrdiny a jejich situace). Popis toho jak byli účastníci soutěže zavřeni v kleci u domorodců a co se tam dělo bylo skutečně silné a emotivní. A když už člověk myslí tak a je to, tak další překážky a další překvapení. Skvostné! Smekám, protože něco tak dokonalého jsem ještě nečetla. A kdy že bude zase další skupinka někde vysazena?

By: Marta Urbanová

Marta Urbanová — Wed, 17 Aug 2011 10:31:26 +0000

Recenze pana Spitzera, skutečně skvělá, mě přivedla na myšlenku, že by mohla v budoucnu vyjít knížka: Recenze knih Tomáše Zářeckého. Jak je vidět, bylo by to zajímavé čtení.

By: Josef Absolín

Josef Absolín — Wed, 17 Aug 2011 08:56:38 +0000

Děkuji tímto redakci CF+ za uveřejnění recenze pana Richarda Spitzera, a to především ze sobeckých důvodů. Když jsem totiž psal svůj druhý komentář k recenzi paní Marty Urbanové, znal jsem již obsah knihy “15 minus”, nicméně pocity z přečtení jsem považoval výlučně za svůj subjektivní názor. Na rozdíl od prvního komentáře, kdy jsem dílo Tomáše Zářeckého ještě neznal a byl jsem příšerně zvědavý na to, co kluk s neuvěřitelným talentem, dokáže v tak zprofanovaném žánru vytvořit. Nyní mám pochopitelně radost, že v té své „subjektivitě“ nelítám sám, ale minimálně s panem Spitzerem, s paní Urbanovou a s redakcí CF+, které si obzvlášť vážím za její nezištnou a náročnou činnost.
Pouze bych upozornil na to, že kniha „15 minus“ byla sice ve třiadvaceti letech autora vydána, nikoli však napsána. Napsána byla již v jeho 18 letech, jak mi sdělil společně s poznámkou, že by v současné době některé věci napsal jinak, což kvituji s povděkem. Pokud si i v budoucnosti uchová kritický přístup k své literární tvorbě (a já o tom nepochybuji) a současnou potenci, „obávám“ se, že za neznalost díla jednoho z největších spisovatelů současnosti Tomáše Zářeckého budou naši potomci dostávat koule, tak jako my je dostávali za neznalost jiných velikánů.
A „obávám“ se rád, dokonce spokojen, že jsem byl u toho, jak se navzdory mediálně hnětené společnosti, ve které by i William Shakespeare měl bez reklamy velké problémy, aby se o něm lidstvo dovědělo, rodila Tomášova hvězda, kterou ačkoli ještě málo viditelnou, leč s trvale přibývajícím jasem vítám.
Ještě víc vítám Tomášovu angažovanost vyjádřenou příspěvkem „Co dál?“ . Věřím, že se navzdory značnému nepohodlí do věci pouští se stejnou vervou a pílí jako do literární tvorby a že ho neodradí současný „český fenomén,“ který bych opět jen subjektivně i trochu přehnaně charakterizoval: „CO ČECH, TO DISKUTÉR,“ zejména o věcech ve kterých disponuje pouze svým subjektivním, často velice povrchním názorem, podceňujícím názory ostatních, což je vážná nemoc. Nemoc, kterou jsme všichni nakaženi z totality, aniž to uvědomujeme. Nemoc, která v současné české společnosti, trvale hrozící tím, že se různí iniciativní lidé v upřímné snaze řešit vážné společenské problémy názorově střetnou v bitce o svůj „JEDINÝ SPRÁVNÝ NÁZOR“ natolik, že se záhy stane militantní válkou o osobní prestiž, spolehlivě utápějící v neutuchajících diskusích a nic než diskusích, skutečnost, že jsme na jejich počátku chtěli něco řešit. A samozřejmě k radosti těch, kterým současný stav vyhovuje, protože z něj materielně těží.
Na toto téma připravuji úsměvný příspěvek „JSEM SICE ČECH, ALE UŽ SE Z TOHO LÉČÍM“, a protože své příspěvky před publikací v poslední době konzultuji, abych zbytečně nedráždil ostatní s logicky jiným úhlem pohledu na věc, který je ovlivněn odlišnými osobními prožitky, zařadil jsem Tomáše (pokud se k tomu uvolí) mezi své konzultanty. Cílem zmíněného příspěvku je totiž přispět k tomu, abychom se my Češi doma i v zahraničí lépe chápali a nebyli smutní ze své národnosti, protože nejsme v ničem horší než jiné národnosti. Jsme pouze postiženi nevlídnou totalitní padesátiletou historií.