Vážený pane Cícho,
chtěl bych Vám též poděkovat za milý ohlas, jakož i za Vaše pěkné články, na něž bych rád psal ohlasy (tak jako i na některé články dalších autorů a autorek), ale jsem na štíru s časem. Také jsem rád, že jste objevil Ondřeje Havelku. Pokud se chcete pokochat jakoukoliv hudbou, tak jsem zde již kdysi doporučoval http://uwall.tv/ což je daleko lepší než YouTube (specielně když si to zapojíte přímo z kompjutru do zvukové aparatury a na televizi). Stačí kliknout na jakoukoliv fotku zpěváků či hudebníků, nebo zadat do hledáčku jméno. Pokud si nezvolíte patřičnou skladbu tak Vám to automaticky přehraje všechna videa vybraného umělce. Jsou tam snad i všichni čeští a slovenští zpěváci a hudebníci.
Srdečně zdravím Láďa K.

Jsem velmi rád, že Ladislav Křivánek napsal vzpomínku na Jiřího Traxlera u příležitosti jeho úmrtí.
Shodou okolností včera když jsem článek četl, volala nás paní Jarmila Traxlerová s poděkováním za kytku, kterou jsme s manželkou na pohřeb poslali.
Skutečností je, že s Jiřím a Jarmilou Traxlerovými jsme se znali přes 30 let, v podstatě od vzniku časopisu Západ, kde byl Jiří Traxler spolupracovníkem a kde na popud Josefa Škoreckého pak napsal pro 68 Publishers knihu „Já nic, já muzikant“. Přátelství či spíše kamarádství i přes generační rozdíl to bylo dlouholeté a dosti intenzivní. Vzájemně jsme se navštěvovali v Ottawě nebo v jejich chatě v Chertsey u Montrealu a několikrát po jejich přestěhování i v Edmontonu. Na setkání jsme se vždy těšili a jak Jarmila Traxlerová řekla, vždy jsme měli hezké počasí, což bylo jako zázrakem pravda.
Když bylo Jiřímu 90 let organizoval jsem v Torontě večer na počest Jiřího Traxlera, na kterém hrála skupina Jiřího Grosmana, kterého se v restauraci Praha zúčastnilo mnoho krajanů. Na závěr Jiří Traxler v nadsázce řekl, no snad příště za deset let.
K tomu bohužel již nedojde, i když na jeho 100. výročí se chystal přijet orchestr swingové hudby Melody Makers pod vedením Ondřeje Havelky. V květnu jsem byl na koncertě tohoto orchestru v pražské Adrii, kde poslední skladbou byla osudově Traxlerova skladba Dobrou noc.
Jiří Traxler byl člověk s úžasnou pamětí až do konce jeho života, s kterým se mohlo diskutovat na řadu témat, pochopitelně hlavně o hudbě, kde měl velké znalosti. Jako bývalý hráč na klarinet jsem tedy měl možnost s ním mluvit o jazzu a významných klarinetistech, které znal a pro které v rámci orchestru upravoval instrumentaci. Ostatně to byl důvod proč také spolupracoval s Jaroslavem Ježkem, pro kterého instrumentace, i přes mimořádný hudební talent, byla trochu slabinou.
Ještě 2 týdny před smrtí jsem s ním telefonoval a je smutné, že již k tomu nedojde. Byl to mimořádný člověk a hudebník. Nikdy na něho nezapomenu.