CzechFolks.com PLUS

Poslední hurá…

Oblast, ve které byla před 100 lety založena první sokolská jednota v Kanadě, je domovem kouzelných jmen: Hory Skalisté, Průsmyk vraního hnízda, Želví hora, Losí řeka, Dikobrazovy vrchy, Ošidná hora, Uhlový potok… Oblast, kde na podzim do horských strání pochodují temně zelené smrky a do zlata oblečené břízy (alespoň myslím, že jsou to břízy), kde v noci měsíc pohádkově prosvítá závoji par tisknoucích se k vrcholkům hor a ve dnech, když slunce kryjí mraky, na vás hrozivě a pohrdavě shlížejí hory, které vás v noci okouzlily. Oblast, která zažila hrůzy pohrom, požárů, povodní, i sesutí 75 milionů tun skal v blízkosti městečka  Frank, když Želví hora, pod níž se těžilo uhlí, se 28. dubna 1903 rozlomila a odlomená část, 650m vysoká, 150m tlustá a 900m široká,  se v obrovských balvanech sesula na okraj městečka Frank a pohřbila 76 mužů, žen a dětí. Poněvadž k pohromně došlo k ránu, bylo v šachtě jen 17 horníků, 8 z nich byli Slované, Slováci, Poláci, Češi. Podle J.Briana Dawsona (“Crowsnest”, Altitude Publishing Canada Ltd.) všech 17 se zachránilo. Podle jiných pramenů, jeden z nich, Slovák John Sirota z Oravy, zahynul. Byl to jeho poslední pracovní den. Příští den se měl vrátit domů…

Průsmyk vraního hnízda je mnohými považován za nejdůležitější historickou oblast Kanadskýh Skalistých hor, které se začaly formovat před nějakými sto miliony roky. Před milionem roků tato oblast byla rájem ledovců, z nichž ledovcové pole táhnoucí se od Průsmyku vraního hnízda k dnešnímu Lethbridgi bylo místy přes 300 metrů hluboké. 22000 roků staré kosti koní, bizonů, svišťů, holubů i jiných živočichů byly nalezeny  v jeskyních nad jezerem v oblasti Průsmyku s krásným jménem ’Jezero vraního hnízda’. Stopy lidské přítomnosti jsou trochu pozdějšího data, kolem roku 9000 před Kristem – 1000 roků po konci poslední doby ledové (začala před 72000 roky a skončila 62000 roků později). První zmínku o uhlí, které psalo a dosud píše historii této oblasti, najdeme v dopise jezuitského kněze, Fr. Pierre Jean de Smeta, pravděpodobně prvního bílého návštěvníka této oblasti, z poloviny 19. století, v němž tento nebojácný misionář popisuje jednu ze svých misionářských cest do oblasti Průsmyku vraního hnízda a v dopise se zmiňuje o “velkých kusech uhlí kolem (Des Chutes – Losí) řeky.. ” O něco později – v roce 1870 – britská vláda odkoupila od Hudson Bay Company obrovské území v severním Ontariu a Quebecu a mezi Ontariem a Skalistými horami, které této společnosti, jejímž guvernérem až do své smrti v roce 1782 byl Prince of Bohemia, Princ Rupert, daroval Rupertův strýc, anglický král Charles II, a těsně před koncem 19.století Canadian Pacific Railway propojila oblast železnicí. Těžba uhlí začala v roce 1898 v Michel a byla neobyčejně výnosná. Společnost, která důl vlastnila, Crow’s Nest Pass Coal Company, v blízkosti postavila sídliště, domky, hotel a obchod. V roce 1901 sídliště mělo 476 obyvatel. Na podzim v roce 1907 byla jen asi kilometr od Michel započata stavba dalšího sídliště jménem New Michel, později překřtěné na Natal.

Kolem roku 1911 se do Michel a Natal na rozhraní Britské Kolumbie a Alberty přistěhovala skupina českých havířských rodin. V neděli 22. října 1911 si v obci Michel založily první sokolskou jednotu v Kanadě a nazvaly ji “Sokol Krušnohorský”. Jednota měla při svém založení 43 členy, havíře, kteří přišli z českého Krušnohoří. Činovníky jednoty byli zvoleni: František Trojánek, starosta; Josef Beránek, místostarosta; Václav Vogradský, náčelník; Václav Brixa, jednatel; Antonín Pondělníček, pokladník; Josef Rybníček, účetní; František Pavel, hospodář; a Josef Haner, knihovník. Jednota se stala – spolu s krátce nato založenou jednotou v sídlišti Frank v Albertě - členem Sokolské župy Fügner-Tyrš se sídlem v Chicagu. Jednota podporovala činnost Českého Národního sdružení v Americe na podporu zahraničního odboje v první světové válce a několik jejích členů se společně s členy Sokola Frank přihlásilo do české roty v kanadské armádě (“Bohemian Detachment” of the 223rd Battalion, Canadian Expeditionary Force). 66 členů batalionu, který se zúčastnil bojů na západní frontě, udalo Bohemii jako svoji rodnou zem. Pokles těžby uhlí po válce způsobil, že značný počet členů jednoty se odstěhoval, činnost jednoty upadala, až začátkem třicátých let ustala úplně a jednota zanikla. Ale sokolský tělocvik v západní Kanadě nezanikl docela: ještě v roce 1947 – zásluhou Antonína Kalivody – početná skupina mládeže předvedla skladbu sokolských prostných na festivalu slovanských národností v obci Blairmore. 

9. října 2011 byla v Rekreačním středisku města Sparwood (kousek na sever od zaniklých sídlišť Michel a Natal) odhalena deska na paměť stého výročí založení michelské jednoty. Sokolská župa kanadská desku věnuje Michel-Natal Heritage Society, v jejíž prostorách bude umístněna. O odhalení desky (pod sokolským znakem je vyryt stručný text (anglicky, francouzsky, česky) o Sokolu vůbec a michelské jednotě specificky) se mimořádně zasloužil člen ottawské jednoty, br. Paul Vidlák. Iniciativu k projektu dal nedávno zesnulý Jan Waldauf, který Sparwood navštívil v roce 2004 a získal cenné informace od – mimo jiných – Jerry Ružicky a Milady Vrska. Vydatné pomoci se mu také  dostalo od Jim Bertoiy ze Sparwood District Library. Waldauf získaný materiál zpracoval a předložil na valné hromadě Kanadského Sokola s návrhem na důstojnou oslavu 100letého výročí založení michelské jednoty.

Pavel Vidlák jeho přání splnil. Projektu – včetně textu v několika jazycích na pamětní desce, volby umělce, který by desku vytvořil, brožurky o Sokolu a jednotě Michel, návštěv ve Sparwoodu, styku s potomky původních členů jednoty, přípravy programu oslav, administrativní práce s pozvánkami atd. věnoval desítky a desítky hodin. Měl řadu pomocníků: manžele (Ladu a Monicu) Beránkovy, Sandru Barrett (tvůrkyni desky), Rosalii Fornasier z Michel-Natal Heritage Society; Jarmilu Becka-Lee, jednatelku Kanadského Sokola; Ladu Kubáta, předsedu ottawské odbočky Českého a Slovenského sdružení v Kanadě (ČSSK), který se postaral o výtisk brožurky o Sokolu, jež bude k zakoupení v Michel-Natal Heritage Society. A dílo se podařilo. Oslavy v Rekreačním středisku města Sparwoodu – k níž zaslal pozdrav velvyslanec České Republiky v Kanadě, Karel Žebrákovský – se zúčastnili: David Wilks, MP, člen parlamentu za Kootenay-Columbia; Sharon Fraser, prozatímní starostka města Sparwood; knihovník Jim Bertoia, Rosalie Fornasier, Sandra Barrett; starosta Americké Obce Sokolské, Tom Pajer; zástupci jednot: z Toronta (Josef Čermák a z pobočky ”Kitcheber-Guelph-Waterloo”, bývalý starosta Kanadského Sokola a význačný sokolský pracovník, Jiří Kořistka s rodinou v celkovém počtu 6 osob), z Ottawy (Paul Vidlák) a z Montrealu (Petr Šikarovský); zástupci edmontonské odbočky ČSSK její předseda Edward Brabec, Dr. Petr Schubert, a Zdeněk Fišera, dlouholetý bývalý předseda odbočky, který udělal veliký kus práce pro děti i seniory; a Vladimír Mašata, sekretář a redaktor Calgarských Listů.

Oslavu řídil Paul Vidlák. Představil čestné hosty, kteří pronesli krátké zdravice, federálního poslance Davida Wilkse, MP a prozatímní starostku města Sparwoodu, Sharon Fraser. Jménem výkonného výboru Českého a slovenského sdružení v Kanadě a jeho edmontonské odbočky, jejímž je předsedou, pozdravil shromážděné Edward Brabec. Zmínil o neštěstí v obci Frank v roce 1903, jež vedlo k náboru horníků hlavně v severozápadních Čechách, severní a jižní Moravě a na Slovensku, k utvoření sokolské jednoty v Michel a vzniku dalších jednot v několika provinciích. Popsal rozvoj Československého sdružení v Kanadě během druhé světové války, kdy sdružení (hlavně díky Karlu Buzkovi) mělo 91 poboček, v samotné Albertě 18. “Dnes máme v Albertě tři česko-slovenské organizace: ČSSK pobočka Edmonton a pobočka Calgary. V Edmontonu působí rovněž SVU Alberta, tato organizace byla založena po roce 1968. Tyto tři organizace celkem sdružují více než 250 Čechů a Slováků z celkového počtu 6000 Čechů a Slováků žijících V Albertě (jak uvádí statistika)”.

Předseda Brabec potom předal pro Kanadský Sokol jejímu starostovi, Josefu Čermákovi, pamětní špendlík z 10. Všesokolského sletu v roce 1938 se stužkou TORONTO – Canada, Foreign District, kterou nosil jeho strýc Josef Blahušek. Krásná památka…

Dalším řečníkem byl starosta Americké obce sokolské, Tom Pajer, který citlivě hovořil o výborné spolupráci mezi americkými s kanadskými sokoly.

Josef Čermák zasadil datum vzniku michelské jednoty do rámce emigrace z českých zemí a ze Slovenska do Kanady a nastínil nemalý přínos těchto emigrantů Kanadě (jeden z přítomných bratří mu – jako mně – vytkl, že nemluvil k věci a vůbec byl moc dlouhý, zatímco prozatímní starostka Sparwoodu, Sharon Fraser, jeho projev odměnila pusou /na líčko/).

Předsedající Paul Vidlák načrtl stručnou historii michelské jednoty a zdůraznil roli, kterou v oslavě tohoto významného výročí hrál Jan Waldauf, který se jí, bohužel, nedožil. Poté předal poslanci Davidu Wilkovi, starostce Sharon Fraser a Sandře Barrett  Čermákovu knihu “It All Began With Prince Rupert” a vyzval Čermáka, aby pamětní desku - v roli starosty Kanadského Sokola – odhalil. Recepcí, na které si všichni pochutnávali na pečivu, které napekla Monica Beranek (se svým manželem Ladou byla nejvýkonnější Vidlákovou pomocnicí při organizování oslavy, do které také zainteresovala Rosalii Fornasier z Michel-Natal Herirage Society), byla znamenitě organizovaná oslava zakončena.

O oslavě měl pěkný článek Elk Valley Herald, ve kterém reportérka Brielle Will vzpomněla založení Sokola v roce 1862 v Praze i založení michelské jednoty 22. října 1911, citovala Monicu Beranek, “která se provdala za Ladu Beranka, potomka sparwoodských (měla asi na mysli ’michelských’) sokolských členů, Josepha Beranka, jeho dědečka a Jeremiah Beranka, jeho tatínka”. Zmiňuje se o rodinách, které se do oblasti tehdy přistěhovaly a jejichž potomci v oblasti doposud žijí: “the Beraneks, Troyaneks, Matevics, Podraskkys, Androlicks, Bahers, Brandis, Koteks, Putichs, and Holubs”- my bychom mohli přidat Violet Kryczka, sestřenici Ladi Beranka, dosud mluvící trochu česky – i o jednotách, které v Kanadě vznikly po michelské.

Nakonec osobní poznámka: Touto oslavou jsem vlastně ukončil svoji sokolskou činnost, poněvadž o týden později končilo na valné hromadě v Kingstonu moje druhé – a poslední – starostenské období. (Ve skutečnosti jsem doufal, že k oslavě dojde až po valné hromadě, a do Sparwoodu pojede nový starosta). Nestalo se, a tak jsem jel – z Toronta jediný. Díval jsem se na to jako na své poslední hurá. A jsem moc rád, že jsem jel, zvlášť když jsem to přežil. Dovolím si cestu trochu popsat – v naději, že vás to pobaví - po slavnostním zasedání epizoda brutálně prozaická:

Vyletěl jsem z Toronta v sobotu večer a v pondělí k večeru se vrátil. V těch 48 hodinách jsem urazil – letadlem, autobusem a taxíkem – asi 10000 km, do Sparwoodu jsem dorazil ve 3:30 v neděli ráno, v jedenáct hodin vyklidil pokoj, odpoledne absolvoval oslavu, pronesl “nesouvislou a dlouhou řeč”, protrpěl hodiny čekání a teď jsem u zlatého neformálního zážitku cesty: oslavu jsme skončili před pátou hodinou a s br. (sokolským) Petrem Šikarovským jsme se octli před zapeklitým problémem: jak a kde přežít od páté v neděli večer  do 1:30 v pondělí ráno, kdy přijede autobus a odveze nás do Calgary. Rozhodli jsme se pronajmout si pokoj v hotelu ve Fernie, kde atobus stavěl. V hotelovém pokoji jsem se natáhl na postel, zatímco br. Šikarovský se šel vykoupat. Mně se moc nechtělo, ale za hodnou chvíli (to br. Šikarovský už spokojeně chrupal) jsem se šel vykoupat taky. Voda byla příjemně teplá, já se v ní blaženě vyvaloval, až přišel okamžik vanu opustit. Doma se chytnu kohoutku ve vaně a vedlejšího umyvadla a doslova se z vany vymrštím. Jenomže ve Fernie, když hotel stavěli, s mojí návštěvou zřejmě nepočítali a umyvadlo bylo mimo dosah. Ať jsem své starobylé tělo zkroutil jakkoli, z vany ne a ne se dostat, hlavně proto, že když jsem se opřel o levou nohu, dostal jsem do ní křeč a byl jsem vyřízený. A tak jsem se ve vaně plácal jako ryba na suchu hezkou chvíli, až zvuky, které jsem tím plácáním vyluzoval, probudily mého spolubydlícího, a ten se zeptal, co se děje. Pozval jsem ho, aby vstoupil do koupelny. Vstoupil, nabídl mi svou mocnou sokolskou paži, já se jí chopil a vymrštil se z vany. Ne právě slavnostní závěr docela slavnostní události. Vzpomněl jsem si na tento okamžik o pár dní později, kdy jsem na televizi zahlédl, jak z odpadové roury tahají kolegu Gadhafiho…

* * *

Foto pro CzechFolks.com ©  Edward Brabec

Zde čtenář najde všechny předešlé příspěvky autora Josefa Čermáka:
http://czechfolks.com/plus/category/autori/josef-cermak-autori/