By: Lada Krivanek

Lada Krivanek — Thu, 24 Nov 2011 04:19:45 +0000

Milý pane Pávku, Váš pěkný článek ve mně vyvolal dávné vzpomínky na podobné choutky hledat přírodní poklady. Nikdy bych však nepodstupoval takové oběti jako Vy. Asi před padesáti lety jsem občas začal vyrážet z Prahy do romantické přírody, pokud tedy bylo s kým. Jednou jsme šli s jednou slečnou objevovat romantiku u jednoho potůčku v okolí Teplic. Když jsem objevil v potůčku pravé české granáty, tak jsem zapomněl na romantiku a začal se jen hrabat v písku na dně. Po pár hodinách jsem sice slečnu jaksi ztratil, ale měl jsem docela pěknou hromádku granátů. Jindy jsem byl třeba obohacen o pěkné šutry s trilobyty a jinými zkamenělinami, což odnesla zase další nespokojená slečna.
V tom potůčku jsem též našel i malou zkamenělou škebličku, která byla jakoby omletá z matového čirého skla, což jsem viděl poprvé v životě. Protože vypadala jako miniatura škeble co má ve znaku Shell, tak jsem usoudil, že u nás asi opravdu bylo kdysi moře. Byl jsem moc zvědavý jak vypadá uvnitř, tak jsem ji rozbil kamenem. Bohužel byla “skleněná” i uvnitř, takže jsem nic neobjevil a s lítosti ji zahodil. Byla to pro mne záhada a jako chemikovi mi to nedávalo žádné vysvětlení. Později jsem třeba nasbíral v Atlantiku miliony let staré zkamenělé žraločí zuby, které jsou černé jako uhlí.
Zlato jsem se pokoušel rýžovat pouze s kamarády na čundrech. Nezbohatli jsme sice ani o korunu, ale byl to dobrý pocit vylovit trochu toho zlatého prachu.
Pokud jsem slyšel, tak rýžování zlata už dnes není moc výnosné. Naši kamarádi rýžovali jedno celé léto na Aljašce, druhé na Yukonu, a vyrýžované zlato jim nestačilo pokrýt ani jejich spotřebu piva. Ale jako hoby je to myslím fajn, pokud vás nesežerou komáři, černé mušky, či grizzly
Srdečně Vás zdraví Láďa K.

Comments on: Pavel Pávek: Těžký život zlatokopa

By: Lada Krivanek