Comments on: Václav Židek: Sám ve víru zdymadel (13/14)

By: Václav Židek

Václav Židek — Tue, 29 Nov 2011 09:15:03 +0000

Vážená paní Urbanová, pánové Richtermoci, Křivánku a Cícho!
I když nerad, odpovídám přímo do ohlasů a dávám přednost poděkovat každému zvlášť po telefonu, a nebo písemně mailem, byl jsem nepřímo panem Křivánkem – jeho posledním ohlasem – donucen napsat do této rubriky těchto pár řádků na vysvětlenou a tak i poděkovat těm, kterým jsem ještě nestačil.
Pokračování mé knihy nebylo naplánováno na 1. ledna a ani nekončí tuto neděli. Těm, kteří dokázali číst mé vzpomínky až do dnešních dnů a nepodlehli při čtení nachlazení, mohu oznámit, že kniha bude pokračovat až do konce roku a až 1. ledna skončí mou plavbou přes Vislu v zimních podmínkách, přesně v den 40. Výročí této plavby – tak jak to hned na začátku v měsíci září napsal můj starý přítel Vladimír Kulíček http://czechfolks.com/plus/2011/09/03/vladimir-kulicek-na-okraj-jednoho-nenapadneho-vyroci/ . Jediné, co končí tuto neděli, je mé vyprávění o Vltavě.
Na závěr bych rád všem, co do dnešního dne projevili k mým dřívějším bláznivým počinům sympatie a vyslovili slova chvály i gratulovali, touto cestou poděkoval a ujistil, že jste mne všichni velmi potěšili.
Všechny mé fanynky a fanoušky srdečně zdraví Václav Židek
t. č. už bez zdymadel ale stále ještě ve víru života.

By: Lada Krivanek

Lada Krivanek — Mon, 28 Nov 2011 18:07:38 +0000

Milý Václave,
tak jako v minulosti, opět mi to nedá a znovu se ozývám. Od toho stálého smekání klobouku mne již pomalu bolí ruka, ale jinak nelze I když mne z Tvých článků někdy mrazí (jak díky teplotě vody, tak hlavně díky těm nepředstavitelným ukrutným vzdálenostem), tak každé pokračováni hltám a těším se již na další (na rozdíl od knížky “Jak přestat kouřit”, kterou mám rozečtenou už rok
Už se nemohu dočkat se dozvědět jestli jsi těch 50 km, či kanál přeplaval. Ani si nedovedu představit těch 50 km ujít, natož uplavat. Když jsem kdysi v mládí utíkal z vojny domů (asi 365x), tak ze Slaného to ještě šlo, ale z Rakovníka (nebo z různých zemědělských brigád) to byly pěkné kiláky denně, a permanentně jsem měl vždy jedny děravé boty u ševce. Jednou jsem v noci nemohl chytnout stopa do kasáren a běžel jsem z Ruzyně asi 18 km, protože jsme ráno měli důležitý výjezd na zkoušky, a kdybych chyběl tak by za to mohl být snad i prokurátor. Koukám že jsi dovedl sebou hodit nejen pri plavání, ale i při psaní. Vím, že to pokračování bylo plánováno na 1.ledna, a teď zjišťuji že asi příští neděli bude konec (což je škoda, krásně se to četlo), i když jsi mezitím stačil i jiné články.
Dodatečně Ti již dopředu držím palce aby Tě to rameno přestalo bolet a mohl jsi zvládnout všechny vytčené mety. Mám teď podobné problémy, bolí mne jak rameno, tak nohy. Když si však sedmdesátka sedá za krk tak není moc divu, ale spíše se utěšuji že to mám od tahání našeho vnoučka, který již v šesti měsících váží pomalu jako pytel cementu. Pomalu si nejsem schopen ani vyčistit zuby, ještě že mám elektrický kartáček. Na nohy mi doktorka kvůli žilám nakázala přestat kouřit a chodit denně aspoň pět km. Nevím ještě kdy začnu a co bude těžší Proto jsem si znovu přečetl Tvůj článek o “nordic walking” http://czechfolks.com/plus/2011/03/03/vaclav-r-zidek-jak-mne-walking-uzdravil-a-na-nohy-zas-postavil/, i když bych se raději věnoval nějakému pohodlnějšímu “virtual walking” na kompjutru
Srdečně Tě zdraví Láďa K.

By: vladimir cicha

vladimir cicha — Sun, 27 Nov 2011 15:16:36 +0000

Mily pane Vaclave,
ackoli nejsem absolutni nesportovec, neco takoveho, co jste Vy a ostatni zmineni panove dokazali, vlastne si ani neumim predstavit!
Jenze, ono se to, myslim, velmi blahodarne podepise na chrakteru takoveho cloveka.
Blahopreju Vam k tem vykonum, ac s tak letitym zpozdenim.
S pozdravem
VC

By: Marta Urbanová

Marta Urbanová — Sun, 27 Nov 2011 09:23:36 +0000

Pane Václave, s velikým obdivem čtu Váš příběh, který se už blíží ke konci. Život je plný paradoxů. Někdo se naparuje na výsluní, aniž by hnul prstem a davy o něm vědí. Jiní zrno za vynaložené úsilí sklízí sami se svými přáteli. Ti druzí jsou proto hodni úcty a obdivu a jejich cesta nevede k zapomnění. Vážím Vás moc a moc.

By: Milan Richtermoc

Milan Richtermoc — Sun, 27 Nov 2011 06:45:15 +0000

Milý Václave,
Tvůj příběh se blíží k finále. Smekám klobouk! A klaním se hodně hluboko! Uvědomil jsem si přitom (a čas Adventu je dobrou příležitostí pro osobní inventuru), že ve srovnání s tím, o čem píšeš, vlastně nic pořádného neumím a nic podstatného jsem nedokázal přesto, že už se nacházím v poslední kapitole svého života. Dále jsem si uvědomil, že člověk zná a setkává se s lidmi, o kterých vlastně nic podstatného neví. A protože jsou tito hrdinové každodenního života většinou skromní a nenápadní, a nenaparují se jako páv v zahradě libochovického zámku nebo jako někteří politikovoé lokálního významu, kteří se nějak dostali do Parlamentu, tak se o nich něco dozvíme pouze náhodou.
Principy, pevnost vůle a charakteru člověk naštěstí většinou využije a zhodnotí i jinde, než v tom, do čeho se pustil a co mu třeba přes veškerou snahu nevyšlo tak, jak původně chtěl. Myslím, že na postě, který nyní zastáváš v CF Plus (a dříve jsi zastával v Pozitivních novinách) je patrný odraz Tvé osobnosti.
Kdysi jsem Ti neveřejně napsal, že jsi ten nejlepší šéfredaktor, jakého jsem (při své desetileté praxi v kamenných redakcích) poznal. A že jsem znal šéfredaktory znamenité: například Eduarda Pergnera (alias známého textaře Borise Janíčka), Václava Chadrabu, Františka Vonderku nebo Jindřicha Spěváka. Jsem rád, že mohu pod Tebou pracovat a ještě se něčemu přiučit. Od Tebe i o dalších autorů, kteří sem do CF Plus často nebo jen občas píší.
S úctou M.