Comments on: Blanka Kubešová: Jak jsem se políbila s…

By: Lada Krivanek

Lada Krivanek — Sun, 04 Dec 2011 08:30:55 +0000

Milý pane Ivane,
není co závidět, žiji jen ze vzpomínek (pokud si ještě občas na něco vzpomenu Na sápání se po kamarádkách v našem věku není pomyšlení ani náhodou. Jsem vzorný manžel (což si myslím na rozdíl od manželky čím dál tím víc), a tyto myšlenky mne i ve snu přešly již hodně dávno (jak šly děvy do let), to bych se spíše už zeptal po vnučkách Moje dobrosrdečná manželka mne často vybízí, že si mohu vyrazit do ulic kdy chci, doufajíc že mne aspoň takto vyláká ven. Vím že to asi dělá v zájmu mého zdraví, protože mi doktorka nakázala ujít denně aspoň pět km. Tak jí říkám když mi Ježíšek či Santa Claus nadělí elektrickou kolečkovou židli se zimníma gumama (plus s kyslíkovou bombou na křísení), takže vyrazím hned někdy po Vánocích nebude-li víc než půl metru sněhu. Samozřejmě bych vyrazil až za krásného počasí a užíval si židličky až do aleluja a na ostatní zapomněl. Asi Ježíšek či Santa ví, že to je má finta jak se dopracovat k té židličce, takže ji nedostanu a nedostanu. Proto jsem už přestal věřit na pohádky. Takže buďme vděčni že máme takové manželky, mohlo to být horší.
Srdečně Vás zdravím. Láďa

By: Milan Richtermoc

Milan Richtermoc — Thu, 01 Dec 2011 15:44:21 +0000

Jen aby…
M

By: Ivan Kolarik

Ivan Kolarik — Thu, 01 Dec 2011 08:29:43 +0000

Za to, že je tam komentář dvakrát nemůžu já, ale můj počítač. Omlouvám se.

By: Ivan Kolarik

Ivan Kolarik — Thu, 01 Dec 2011 08:28:17 +0000

Milý pane Láďo,
Vaší krásnou epizodku s ještě krásnější slečnou, která Vám nenafackovala, Vám upřímně závidím. Po nedávné návštěvě Česka jsem zjistil, že se ženy rády nechají čapat zezadu, pokud ovšem jde o přiměřený věk. Je na bíledni, že když se jako gentleman v pokročilém věku pokusíte nenápadně vrhnout na dvacítku, takže si to vypijete. Nic Vám nepomůže planá výmluva, že jste si myslel, že jde o spolužačku. Pakliže se ovšem tohoto vyvarujete a sápete se na stařenku našeho věku, tak Vám bude zřejmě velice vděčná a navrch Vám ještě uvaří dobrou svíčkajdu. Pakliže se jí ovšem po tom všem nebudou příliš třást ruce a nepřesolí jí.
Jinak vidím, že máte zrovna tak hodnou manželku jako já. Mě také Máňa, která má neuvěřitelnou paměť ne jenom na jména, zachraňuje od velkých trapasů. Co bychom si bez žen, a ne jenom našich, v životě počli, že ano?
Srdečně Vás proto oba zdravím. Ivan

By: Ivan Kolarik

Ivan Kolarik — Thu, 01 Dec 2011 08:24:39 +0000

Milý pane Láďo,
Vaší krásnou epizodku s ještě krásnější slečnou, která Vám nenafackovala, Vám upřímně závidím. Po nedávné návštěvě Česka jsme zjistil, že se ženy rády nechají čapat zezadu, pokud ovšem jde o přiměřený věk. Je na bíledni, že když se jako gentleman v pokročilém věku pokusíte nenápadně vrhnout na dvacítku, takže si to vypijete. Nic Vám nepomůře planá výmluva, že jste si myslel, že jde o spolužačku. Pakliže se ovšem tohoto vyvarujete a sápete se na stařenku našeho věku, tak Vám bude zřejmě velice vděčná a navrch Vám ještě uvaří dobrou svíčkajdu. Pakliže se jí ovšem po tom všem nebudou příliš třást ruce a nepřesolí jí.
Jinak vidím, že máte zrovna tak hodnou manželku jako já. Mě také Máňa, která má neuvěřitelnou paměť ne jenom na jména, zachraňuje od velkých trapasů. Co bychom si bez žen, a ne jenom našich, v životě počli, že ano?
Srdečně Vás proto oba zdravím. Ivan

By: Lada Krivanek

Lada Krivanek — Thu, 01 Dec 2011 04:08:03 +0000

Milá Blanko,
díky za velice pěkný článek, i když se v něm kloubí humor se smutnou realitou dneška. Měli jste tedy tentokrát kliku, jako předtím s tím “prof. Králíkem”. Bohudíky nám se za těch 22 let nikdy nic doma nestalo, ale zase tam nejezdíme tak často. Zato našemu klukovi opravdu doma vykradli z českého auta všechno. Žádnou hlavu si ale z toho nedělal (naštěstí měl peníze a doklady u sebe), jen mu bylo líto kamery a foťáku, kde už měl nějaké záběry. Vzal policejní hlášení, zajel na kanadskou ambasádu pro ověření a zde mu pak pojišťovna vyplatila vše do posledního centu. To naši kamarádi když jeli domů tak měli větší smůlu. Vyjeli si z Prahy půjčeným autem do Tater, kde přišli o celé auto, takže zpět už museli vlakem.
Podvodníci jsou však všude, takže to není úplně zase jenom české unikum. Kamarád který za svůj život procestoval služebně celý svět asi pětkrát, se s nimi setkal v mnoha zemích. I u nás jsou známí Italové, kteří se občas snaží prodat lidem na ulici třeba koženou bundu či obrazy. Většinou oblbují lidi báchorkami, že potřebují peníze na letenku, nebo na vlak či autobus, že prý přišli o peněženku. Pak ho za chvíli uvidíte jak odejde k super fáru a odjede buď sám či se společníkem. Ale na to, že jich tu máme několik set tisíc, se mi to stalo jenom jednou.
Co se týče poznávání lidí tak mám asi stejné potíže jako Vy, nebo pan Ivan. Myslím ale že nás bude víc. Jednou když jsme byli zase u Matušků na Floridě, tak měli na návštěvě hosta, kterému Walda stále říkal brácho. Nedalo mi to a tak jsem se zeptal Olinky jestli to je opravdu jeho brácha. Tak se zasmála a řekla, že když si Walda nepamatuje lidi tak jim říká brácho. Já znám stovky Čechů a Slováků, jak místních tak i jinde. Navíc ale také pár set Kanaďanů jakéhokoliv původu, hlavně ve svém oboru, takže se ke mne hrnul celý život kdekdo. Nejhorší to bylo na na našich krajanských akcích, nebo různých přednáškách či sympoziích. Někdy jsem přednášel i já a když jsem ukončil, tak jsme si všichni odepnuli jmenovky a známí se hrnuli aby mne pozvali k baru (platily to vždy firmy). I když jsme se znali třeba pár desítek let, tak mi bylo trapně že ani nevím s kým piji. Vždy jsem si připadal pomalu jako Felix Holzmann a zkoušel to okecávat okolo a sondovat, abych se dozvěděl kdo to je. Ještě štěstí (stejně jako v Australii si říkají “mate”), že můžeme používat neutrální “body”, něco jako kámo.
Nejhorší je, že i já se kolikrát hrnu k lidem, které si myslím že znám (i když si nepamatuji jejich jména). Jednou v mládí jsem však měl jeden příjemný omyl. Potkal jsem na Národní krásnou slečnu, a mysle že to je kamarádka z naší třídy, která jde také na naši večerní školu (i když mi bylo divné že měla v tašce láhev vína), tak jsem ji čapnul zezadu až mi spadla do klína a přátelsky oslovil. Sice trapas to byl, ale slečna neprostestovala a byla velice milá. Bohužel já musel zapomenout na případné radovánky a opravdu pádit do školy. I když si někdy jména pamatuji, tak pak trapně zjistím že se jedná o úplně cizí lidi. Ještě že mám manželku, která si pamatuje dost lidí včetně jmen, takže mne drží na uzdě a mnohdy ochrání od zbytečných trapasů. Jak ke stáru alzeheimer pracuje i přesčas tak si více lidí pamatuji podle jejich emailových adres (což je někdy také trapas kdž mají jinou než jejich jméno
Srdečně Vás zdravím a přeji co nejméně dalších podobných situací Láďa K.

By: Blanka Kubešová

Blanka Kubešová — Wed, 30 Nov 2011 15:44:25 +0000

Jsem ráda, že Vás příhoda potěšila, přátelé, i když tohle není právě to správné slovo. Člověk by se měl spíš zamyslet, proč se u nás rodí tolik podvodníků? Zda to není tím, že příklady táhnou a že eskamotérské kousky těch nahoře stále víc lákají k napodobení?
Moje příhoda, jak dokazuje i zážitek pana V. V., zdaleka není ojedinělá, bohužel. Jsou tomu dva roky, co jsme v Praze na Můstku potkali pana profesora Králíka. Měl velkou radost, že jak můj muž po operaci skvěle vypadá a nedal se zaskočit ani tím, že muž byl operován naposled na vojně. Pan profesor se ihned přizpůsobil situaci a rozpomněl se na chirurgický zákrok provedený na mé osobě. Poté už následovala známá povídačka s vykradením auta, dokladů a peněz…
Nejzajímavější na celé příhodě bylo to, že když jsme ji převyprávěli přátelům tady ve Švýcarsku, zažili na chlup stejné setkání. Dokonce i je úspěšně odoperoval pan profesor Králík! A představte si, taky na Můstku! Takže, přátelé, nic nového pod sluncem, a připravme se, bude hůř! Srdečně Blanka K.

By: Janina Svobodová

Janina Svobodová — Wed, 30 Nov 2011 15:27:08 +0000

Milá Blani,
Tvoje povídka je výborná, jen je škoda, že to není fikce, ale krutá pravda. Měli jste opravdu štěstí, že z vás nic nevylákal. Stydím se, že v mém rodném milovaném městě dělají ostudu takoví podvodníci.
Blani přeji Ti lepší zážitky z cest do Prahy a těším se na další skvělé čtení od Tebe. Hodně zdraví a tvůrčí síly přeje Janina z Klučova

By: Vladimír Vondráček

Vladimír Vondráček — Wed, 30 Nov 2011 10:19:52 +0000

Paní Blanko, Vaše skvlělá povídka mi připomněla snad ještě zajímavější příhodu. Počátkem šedesátých let, jsa čerstvě ženat, jsme bydleli na Pankráci v bytě manželčiných rodičů. Jednou dopoledne jsem byl sám doma a zazvonil mladík, který se sháněl po mé drahé polovičce jakožto “staré” kamarádce. Vypadal smutně a tak jsem ho pozval dál! Dali jsme si kafe a z něj vylezlo, že ho právě propustili z blízké věznice! Potřebuje prý peníze na vlak, a že to samozřejmě vrátí. Klidně přiznal, že je kriminálník a já se divil, že by má ženuška někoho takového znala, i když on jakési podrobnosti o její rodině znal. V base prý byl za nějaký drobnější delikt proti socialistickému vlastnictví, potřeboval stovku, ale pro sichr jsem mu dal jen 50Kčs. No – samozřejmě si manželka na nikoho takového nepamatovala, dostal jsem po zásluze vynadáno a peníze jsme samozřemě zpátky nedostali. Za každou blbost se platí!
Srdečně zdraví V.V.

By: Ivan Kolarik

Ivan Kolarik — Wed, 30 Nov 2011 08:15:08 +0000

Blanka nikdy nezklame! Zase jedna naprosto perfektně napsaná povídka očividně ze života.
Kolikrát jsem se sám ocitnul v podobné situaci. Ne co se týká podvodníka, ale kdy si človek za živého Boha nemůže vzpomenout na človeka se kterým se právě setkal a hraje hru přesně podle scénáře tak mistrně nastíněného Blankou. Jednou jsem o něčem podobném také napsal fejeton. Bohužel zdaleka ne tak dobrý jako tento. V Austrálii máme totiž veliké štěstí, že místo jména můžeme témeř kdykoliv použít vděčného “mate.” Tato zvyklost mě mnohokrát zachránila v jinak krajně trapných situacích, kdy jsem si nemohl vzpomenout na jméno člověka, který mě vřele oslovil mým křestním jménem.
Mimochodem, takových fikaných Pavlíků se asi po Praze potuluje hodně. Jde o to nenaletět.