Comments on: Luděk Ťopka: Nejdražší dárky

By: Josef Absolín

Josef Absolín — Wed, 04 Jan 2012 06:56:39 +0000

Vážený pane Ťopko,
dlouho jsem váhal s reakcí na Váš příspěvek o nejkrásnějších a současně nejsmutnějších darech, jenž lze v životě obdržet, který velmi oslovil emoce. Protože inklinuji k sarkasmu, kladl jsem si otázku, zdali je (když jiní prožívají to, co popsal a prožil Vy) z mé strany vhodné psát, tak jak se snažím. DĚLAT SI ZE VŠEHO SRANDU, I KDYŽ BY MNOHDY BYLO NAMÍSTĚ SPÍŠE PLAKAT?
Nakonec jsem se rozhodl na své tvorbě nic neměnit a doufat, že se vždy najde alespoň jeden jediný čtenář, který se zasměje.
Vás pane Ťopko, žádám a současně si moc přeji, abyste plně respektoval přání Vaší milující manželky a nespěchal za ní. Ona moc dobře ví, že na Vaše setkání je dost času, protože mírou toho jejího je věčnost.
Váš Josef Absolín

By: Standa

Standa — Thu, 22 Dec 2011 00:19:43 +0000

Luďku, to bylo to nejlepší, cos kdy napsal! Strašně dojmné, ale hlavně, je v tom něco navíc, coslova nedokáží vyjádřit a tys to zachytil. To se povede málokdy. A taky, měls nejen moudrou, ale i chytrou ženu…. díky ti za článek. A přijmi mou pozdní soustrast! Standa

By: Blanka Kubešová

Blanka Kubešová — Sun, 18 Dec 2011 10:37:07 +0000

Milý pane Ťopko,
dlouho jsem hledala odvahu reagovat na tak bolestný zážitek a vzpomínku, vlastně je těžké Váš příběh už jen přiléhavě pojmenovat. Ať člověk napíše co chce, je to málo. Málo na tak silný a emotivní zážitek i málo na tolik bolesti. Podobně jako Vy nevěřím na náhody, o to víc na všelijaká vnuknutí a pokyny “shora”. Nejsem si zcela jista ani tím, zda patřím mezi hluboce věřící, ale jsem přesvědčená, že to mají v tomto směru jednodušší. Jejich víra na posmrtný život a shledání s drahým člověkem jim dává sílu překonat nejtěžší chvíle. Kdyby pro nic jiného, tak pro tohle by stálo za to být věřícím člověkem. Láska je věčná a jsem si jistá, že mezi lidmi, kteří se skutečně hluboce milovali a byli spolu spjati nesčetnými každodenními drobnostmi, smrtí nekončí. Osobně bych se asi snažila čerpat sílu z dopisů Vaší paní Lenky i z jejího “S Bohem a na shledanou.” V tom je přece nejen její obrovská duševní síla, ale i odpověď na všechny Vaše otázky! Milý pane Luďku, přeju Vám hodně síly a co nejvíc hřejivých vzpomínek, které – až skončí nejsilnější vlny bolesti – ponesou v sobě klid a útěchu.
Ze srdce Blanka K.

By: Vladimír Vondráček

Vladimír Vondráček — Sun, 18 Dec 2011 09:26:33 +0000

Vážený a milý internetový příteli, díky za smutné ale překrásné počtení!
Příčiny tak podivuhodných nacházení dárků jako skeptik samozřejmě nemohu komenotvat, ale dovolte mi přidat mou smutnou vzpomínku.
Má první manželka odešla “někam” den před Štědrým dnem před dvaceti lety. Protože dcera už měla rodinu, pozvali mě na večeři můj syn se svou slečnou k její mamince, která byla poměrně čerstvě rozvedená. Znal jsem ji pouze ze synovy promoce, ale pozvání jsem samozřemě přijal. No – vzal jsem si ji až po několika letech, když naše “děti” se mezi tím rozešly! Ale teď to hlavní. Rovněž po několika letech mi přišlo nejprve oznámení z nemocnice, kde má první žena zemřela, abych se dostavil, že tam našli nějakou její pozůstalost, náušnice a tak! A brzy na to – samozřejmě bez souvislosti – úřední dopis od nemocenské pojišťovny, že při kontrole bylo zjištěno, že má manželka dluží několik desítek tisíc za nemocenské pojistění!!! Poslal jsem tam opis úmrtního listu s výtkou, že někdo slabší než já, by po takovéto žádosti třeba i mohl rozšířit řady neboštíků, ale omluvy jsem se pochopitelně nedočkal…
Tak takto promlouvalo záhrobí ke mně. Omlouvám se, ale naši blízcí by přece vlastně neměli umírat vůbec, anebo každopádně až po nás! Ono to ale někdy dopadne jinak …
Pokud možno co nejklidnější Vánoce všem přeje V.V.