Comments on: Zdeněk Reich: Vášeň

By: Jana Reichová

Jana Reichová — Sun, 08 Jan 2012 10:04:34 +0000

Škoda, že se Zdeněk zapomněl zmínit o třech knihách, s kterými jsme v Austrálii začínali.Přes jeho vyslovený zákaz jsem při útěku do Vídně, v září 1968, propašovala do kufru Bibli, Máchův “Máj” a Feuchtwangerovu “Židovku z Toleda”. No a to byl základ naší knihovny v Austrálii.
Jana

By: Lada Krivanek

Lada Krivanek — Sun, 08 Jan 2012 05:20:57 +0000

Milý pane Reichu,
díky za velice pěkný článek. Až do nedávna jsem byl na tom stejně, teď už ani nestíhám číst co jsem zakoupil (za dva roky přes 50 knížek). Již v šesti letech jsem plynně četl a vidím i na našem vnoučkovi, že nikdy není brzy začínat. V provincii Ontario mají povinnou dvouletou predškolní školku, kde se musí naučit číst, psát i trochu počítat. Vnouček šel teď do první třídy francouzské školy (moc jich v anglofonním Ontariu nemají), a už za pár měsíců čte i francouzsky, a knížky ho moc baví. Do roku 1948 jsme měli jeden pokoj jako knihovnu, kde jsem sice nesměl na žádnou knihu sáhnout, ale knížky jsem dostával od dětstvi. Na rodokapsy ani červenou knihovnu jsem doma nějak nenarazil, ale třeba Rychlé šípy se někde dole našly, a ty rodokapsy jsem si pak půjčoval od kamarádů. V padesátých a šedesátých letech jsem kupoval co se dalo. Třeba každý čtvrtek jsem už stál frontu od 5 ráno před Knihou, abych něco urval. Proto jsem byl rád, že po roce 1968 začal rozkvět exilových nakladatelství. Uvítal jsem když Zdena Salivarová se svým manželem Dr.Josefem Škvoreckým založili v Torontu nakladatelství “68 Publishers”, v Evropě vznikl Index, Konfrontace, PmD, a další. Rád jsem propagoval co vyšlo u Škvoreckých a později jsem začal pro náš nový časopis Západ (jako “Distribution Bohemicum” a “Šafrán-Canada”) dělat distribuci exilové literatury a LP desek zakázaných zpěváků, do celého světa. Dělal jsem to dobrovolně po práci jako hobby, a take s dobrým vědomím, že část výtěžku šla na pomoc politickým vězňům doma. Samozřejme když jsem byl “u lizu”, tak jsem si koupil stovky a stovky knih. Dnes nám knihy zabíraji pomalu celý barák, takže už pomalu brzdím (či mne spíše brzdí manželka), protože už pomalu nastal čas se knih zbavovat. Na pustý ostrov bych si asi vzal jenom čtečku knih.
Srdečně zdraví Láďa K.

By: Ivan Kolarik

Ivan Kolarik — Sat, 07 Jan 2012 22:45:18 +0000

Mily Zdenku,
svym zrucne napsanym prispevkem jsi ukazal, ze i dlouhy clanek muze byt velice ctivy a nadmiru zajimavy. Vzdycky mas ve svych prispevcich co rict. A proto je s oblibou vyhledavam.
Rodokapsum jsem jako ostatne snad kazdy kluk holdoval a cetl je tajne pri baterce v posteli. Tatinek rikal, ze je to “brak.” Mel pravdu, ale mne se libilo prave to, co Ty jsi tak pekne vylicil. Ty proklate nizko zavesene colty, hrdinove a nicemove a prestrelky mezi zrucnymi pistolniky. O Cervenou knihovnu jsem nezavadil. Avsak jsem se s obrovskym zajmem pustil do uzasne knizky Kdyz dospivate v muze, kterou mne zardeli rodice jednou podstrcili, abych se vybavil do zivota.
Co bych si ja vzal na pusty ostrov? No, samozrejme, kdyby jsem si nemohl sebou vzit vzit zenu Manu, tak bych si zarucene vzal moji zamilovanou Hrubinovu Romanci pro kridlovku a potom mozna Tri kamarady od Ericha Maria Remarqua. Ahoj,
Ivan

By: Marie Zieglerová

Marie Zieglerová — Sat, 07 Jan 2012 06:26:36 +0000

Pan Reich je “můj člověk”. Stejnou vášní jsem posedlá od chvíle, kdy mi maminka coby tříletému capartovi věnovala obrázkovou knížku o Sněhurce, která mi, mnou neustále vyžadovaným čtením veršovaného textu, vstoupila do hlavičky a já – šišlající – jsem si – (rodinnou tradicí zachovávané ústním podáním) – pro sebe i náhodné posluchače s patřičným zaujetím, listujíc stránkami, podle obrázků různé úryvky “přednášela”: …a tázala se očadla (zrcadla) ktelá je nejklásnější… očadlo žeklo jí – si klálovno klásná sice, ale tvá cela Sněhulka je klásnější mnohem více…
Druhá fáze přišla, když mi Ježíšek, coby šestileté, přinesl knížku pohádek s působivými ilustracemi. Tehdy jsem s jásotem (a to už si pamatuji) vyhrkla:..jééé, tady je Karrrkurrrka – a to jsem po prve řekla to zatrolené R!
Třetí fáze prošla spoustou Rodokapsů a Mladých hlasatelů přes Tři mušketýry a romány Vernovy až ke „Ztracené generaci“ atd….
A tam už se mi vášeň pro krásu slov a myšlenek přetavila do profese a ta mne po letech zase přivedla až do CF.