http://czechfolks.com/plus/2012/01/10/pavel-pavek-neni-nad-batuzky/ Více článků, více zábavy Fri, 25 May 2012 21:16:50 +0000 hourly 1 http://wordpress.org/?v=3.0.1 http://czechfolks.com/plus/2012/01/10/pavel-pavek-neni-nad-batuzky/comment-page-1/#comment-3347 Vladislav Drahoš Mon, 23 Jan 2012 14:19:18 +0000 http://czechfolks.com/plus/?p=20961#comment-3347 Vidět dnes školáka s aktovkou je skoro nemožné. Za mých časů bylo zase nemožné přijít k následovníkům Jana Amose s pinglem nebo čímkoliv jiným na zádech. Takže dnes páteř křiví mladé generaci leda špatné příklady politiků. Zato lékaři jsou asi spokojeni. Batůžek je vůbec docela praktický nejen pro omladinu. Člověk má aspoň obě ruce volné. A zkuste dát do aktovky hlávku zelí, pro které Vás poslala drahá bytost od kuchyňského sporáku! Vidět dnes školáka s aktovkou je skoro nemožné. Za mých časů bylo zase nemožné přijít k následovníkům Jana Amose s pinglem nebo čímkoliv jiným na zádech. Takže dnes páteř křiví mladé generaci leda špatné příklady politiků. Zato lékaři jsou asi spokojeni.
Batůžek je vůbec docela praktický nejen pro omladinu. Člověk má aspoň obě ruce volné. A zkuste dát do aktovky hlávku zelí, pro které Vás poslala drahá bytost od kuchyňského sporáku!

]]> http://czechfolks.com/plus/2012/01/10/pavel-pavek-neni-nad-batuzky/comment-page-1/#comment-3261 Lada Krivanek Wed, 11 Jan 2012 00:57:19 +0000 http://czechfolks.com/plus/?p=20961#comment-3261 Milý pane Pávku, díky za hezký článek, i když se mezi baťůžkáře moc nepočítám (pokud nepočítám krátkou dobu trampování na Sázavě - viz můj článek 29.03.2011). Kdysi jsem cestoval podobně, ale maximálně jen s foťákem a s mapou. V padesátých letech jsme s kamarádem jezdili na kolech, později ještě chvíli na Pionýrech. Zlezli jsme kdejaký hrad, kdejaké trosky, kdejaké muzeum, či si prohlédli město, nebo se jen kochali přírodou, byla-li zajímavá. Vždy jsme si nějaké jídlo koupili v Pramenu či ve vesnické Jednotě a snědli to hned "u kašny" či na návsi, nebo i na mezi. Také jsme však občas nepohrdli nějakou tou hospodou IV. cenové skupiny. Bohužel se človek musel po jídle spokojit jen s minerálkou. Počátkem šedesátych let jsem propadl autostopu. Aut bylo v republice jako šafránu, a když nějaké po hodině projelo tak Vás na 99% vzalo, protože ještě nikdo neznal autostop. Bylo to prima a rychlé cestování, aniž by člověk musel šlapat do pedálů, či čelit nepřízni počasí. To se mi po letech hodilo i na vojně, protože "vojáčka" skoro každý rád vzal. Z různých zemědělských brigád to bylo bez problémů. Problém byl když jsem jezdil ze Slaného či z Rakovníka a stopnul jsem auto nějakého důstojníka, jednou i plukovníka naší divize. Samozřejmě jsem domu jezdil načerno, ale za těch pár stovek cest mne chytli jen dvakrát. Po svatbě a narození kluka mé ježdění přestalo. Teprve po přesunu do Kanady jsme začali opět cestovat, ale jako "baťůžkáři" autem, protože vše je v Kanadě a Americe vzdáleno stovky či tisíce kilometrů. Za ta léta jsme poznali desítky pěkných kampů a viděli hodně zajímavých míst. Nyní již jezdíme jako "baťůžkáři" jen za vnoučky :-) Srdečně zdraví Láďa K Milý pane Pávku,
díky za hezký článek, i když se mezi baťůžkáře moc nepočítám (pokud nepočítám krátkou dobu trampování na Sázavě – viz můj článek 29.03.2011). Kdysi jsem cestoval podobně, ale maximálně jen s foťákem a s mapou. V padesátých letech jsme s kamarádem jezdili na kolech, později ještě chvíli na Pionýrech. Zlezli jsme kdejaký hrad, kdejaké trosky, kdejaké muzeum, či si prohlédli město, nebo se jen kochali přírodou, byla-li zajímavá. Vždy jsme si nějaké jídlo koupili v Pramenu či ve vesnické Jednotě a snědli to hned “u kašny” či na návsi, nebo i na mezi. Také jsme však občas nepohrdli nějakou tou hospodou IV. cenové skupiny. Bohužel se človek musel po jídle spokojit jen s minerálkou. Počátkem šedesátych let jsem propadl autostopu. Aut bylo v republice jako šafránu, a když nějaké po hodině projelo tak Vás na 99% vzalo, protože ještě nikdo neznal autostop. Bylo to prima a rychlé cestování, aniž by člověk musel šlapat do pedálů, či čelit nepřízni počasí. To se mi po letech hodilo i na vojně, protože “vojáčka” skoro každý rád vzal. Z různých zemědělských brigád to bylo bez problémů. Problém byl když jsem jezdil ze Slaného či z Rakovníka a stopnul jsem auto nějakého důstojníka, jednou i plukovníka naší divize. Samozřejmě jsem domu jezdil načerno, ale za těch pár stovek cest mne chytli jen dvakrát. Po svatbě a narození kluka mé ježdění přestalo. Teprve po přesunu do Kanady jsme začali opět cestovat, ale jako “baťůžkáři” autem, protože vše je v Kanadě a Americe vzdáleno stovky či tisíce kilometrů. Za ta léta jsme poznali desítky pěkných kampů a viděli hodně zajímavých míst. Nyní již jezdíme jako “baťůžkáři” jen za vnoučky
Srdečně zdraví Láďa K

]]>