Comments on: Vladimír Vondráček: Chvála lecčeho (78)

By: Lada Krivanek

Lada Krivanek — Sat, 14 Jan 2012 18:18:21 +0000

Ze stejného důvodu ani já už nic nechci. Je to velice smutné, když se člověk musí loučit se členem rodiny. Takto nám odešel pes, který byl 18 let kamarád všech, plus pár koček. Zbytek jsme naštěstí vždy někam rozdali kvůli “nepřizpůsobitelnosti”. Srdečně zdraví ze zmrzlého Montrealu Láďa K.

By: Vladimír Vondráček

Vladimír Vondráček — Sat, 14 Jan 2012 08:30:27 +0000

Milí přátelé, děkuji velice velmi za vaše hezká slova a zejména za to, že jste si na ně udělali čas.
Samozřejemě vím, že i toto téma má svůj rub, který chvályhodný není. A přiznám se, že vlastního čtyřnohého miláčka jsem nikdy nevlastnil z poněkud sobeckých důvodů. Nikdy jsem ráno rád nevstával, což by asi překonat šlo, ale hlavně jsem vždy měl před očima smutek těch, kterým pejsek či kočička odešli – a právě toho jsem se chtěl vyvarovat …
Hezkou neděli i co nejvíce dnů dalších přeje V.V.

By: Lada Krivanek

Lada Krivanek — Sat, 14 Jan 2012 01:36:37 +0000

Milý pane Vladimíre,
jaké to vděčné téma. V životě jsem zažil dost “mazlíčků” od andulek a rybiček až po psy a kočky. Dokonce v dětství jsem z vlastní iniciativy a lásky ke zvířatům mimo mnohá koťata přinesl i slepici, divokého králíka, ba i ježka. Pokaždé mi bylo “domluveno”, zvláště když mi v noci utekl ježek a otec na něj šlápl bosou nohou. To jsem si pak pomalu týden nemohl sednout, takže jsem už divoká zvířata domů netahal. Naše dětičky měly podobné nápady. Zvláště synáček, který si jednou dokonce přinesl hada a schoval ho v mé posteli. Holt jsem mu musel také “domluvit” (ač je to v Kanadě trestné), takže hady už také netahal. Stačilo mi když jsme celý život měli psy a kočky (mimo občas nějakého jiného živočicha). Jsem už celkem rád, že je to za námi a nic nemáme. Největší stresy byly co zvířenou když jsme vyráželi kampovat či na dovolené. Teď mi už stačí když na zahradě u řeky vidím si hrát, či i krmit, mývaly, sviště, malé chipmunky (miniaturní veverky), nějakou vodní potvoru, či lišku.
Vím že pes (někdy i kočka, je-li přítulná) má radost z páníčka, ať již přijde kdykoliv pozdě v noci, ať již v jakémkoliv stavu, ať udělá potřebné práce či nikoliv. Dobře to vystihuje vtip jaký je rozdíl mezi psem a manželkou. Zkuste je zavřít na hodinu do kufru od auta a poznáte Bohužel i když je venku počasí do kterého by nevyhnal ani vlastní manželku, tak člověk musí se psem ať již třeba padají trakaře, nebo je vánice, či 30-40 pod nulou.
Srdečně zdraví Láďa K.

By: vladimir cicha

vladimir cicha — Sat, 14 Jan 2012 00:51:30 +0000

Nazdar Vladimire,
roztomile povidani!
Nase zkusenost: jednoho moc chytreho krizence nam ve Winnipegu v travicske afere nekdo otravil (psovi bylo neco pres rok).
Pak jsme meli jednu kocku bilou, chytrou (konec na rakovinu) ted mame druhou, cernou, s chytrosti uz je to slabsi a jak dlouho vydrzi, nevim
Muj poznatek: obe zvirectvo pusobi radost i starost. Nic moc chytryho jsem tim nerek, ale tak je to skoro se vsim.
Mej se vyborne,
vladimir

By: Blanka Kubešová

Blanka Kubešová — Fri, 13 Jan 2012 12:02:53 +0000

Milý pane Vondráčku, jak bych mohla tak pěkné díkůvzdání našim mazličkům pominout – já, zvířecí máma všech živých tvorů. Jestliže píšu všech, tak je to sice poněkud přehnané, ale ne zas tolik, uvážíme-li, že v našem domě našli svoje útočiště už i dva krokodýlové, abych se zmínila o těch nejexotičtějších. Ale zůstanu při zemi. Jsem přesvědčená, že takový kanárek, kočičí mazel nebo pejsek jsou v době, kdy nám vylétnou děti z hnízda, téměř nepostradetelní společníci, a to ještě nemluvím o terapeutických účincích na lidi staré či nemocné. Proto volám s Vámi – chvála mazlíčkům! Srdečně Blanka K.