Váš bezvadný článek mě nutí, abych rovněž zaujal stanovisko k oné bedýnce, kterou jsem jako notorický lenoch musel mít ihned poté, co se v Čechách stala jen trochu dostupnou i když dost drahou, což mi tenkrát nevadilo. Bylo to ještě před výtvorem dementních ekonomických ministrů, s luxusní praxí z komunistického prognostického ústavu, kde se do listopadu 89 tvořily růžové perspektivy, jejichž efekt pak přerostl v sílu koštěte, jež smetlo totalitní režimy na šestině světa. Banky tehdy ještě neznaly jejich privatizaci, tím pádem nedusily výrobní podniky ve vlastní šťávě, aby je následně ve prospěch svých favoritů snadno zhltly a pohřbily, vnucovaly jim naopak provozní úvěry (později Klausem a Zemanem surrealisticky přejmenované na „PŘEDLUŽENOST“) takže se dalo vyrábět se ziskem, ačkoli s holým zadkem, provázejícím zrození podniku. Můj proto zaměstnával 68 lidí, nabíral další a vykazoval zisk cca 50 000 denně, takže pořídit onu plechovou pixlu, nebyl zas tak moc velký problém.
Když onu tehdejší směsici čipů, drátů a dalších prvků, jejichž inteligence se uváděla do chodu prostřednictvím DOSu, kterému se furt na mých příkazech, klávesnicí něco nelíbilo a soustavně mě buzeroval, s těmi dnešními bedýnkami, ač chci či nechci, nemohu nevidět pokrok. A to, že bedna někdy zlobí až na…hněvání , je mi úplně jasné a lze vysvětlit takto:
Když jsem ještě sledoval hokejové zápasy s Rusákama, řvouc radostně gól, můj asi dvouletý synek Tomáš zpozorněl a po komentátorovy opakoval, jeho: JEDNA NULA. Pak padla druhá branka, já zas řval gól a on již komentátora předešel vlastní úvahou – DVĚ NULY.
Přesně tak uvažuje i počítač, který je vlastně malé děcko. A nutno dodat, že je to dítko snaživé. Když dneska zadám internetu překlep „IDFOTI“ tak se mě a slušně vstřícně, zeptá, zdali jsem nechtěl zadat „IDIOTI“ eventuálně „POLITICI“, já překlep opravím a je mi fajn.
Vrtochy našich bedýnek by nám neměly vadit. Vždyť my jsme, do prčic milující rodičové.
Díky za hezký příspěvek
J.A.