Comments on: Luděk Ťopka: Umřít dvakrát (2/2)

By: Luděk Ťopka

Luděk Ťopka — Fri, 27 Jan 2012 20:52:04 +0000

Milí přátelé,
kolegové ve psaní i lásce,moc jste mne potěšili svými komenáři, protože jsem je čekal. Předpokládaljsem,že mnoho čtenářů si položí otázku: mohlo by se to stát i mně? Musím prozradit, že jsme tehdy s manželkou celou tu smutnou věc dlouho a vášnivě rozbírali. Kladli jsme si navzájem názory a argumenty jeden prti druhému a v mnoha bodech se v nich diametrálně rozcházeli. Manželka trochu stranila Julii, hájíc ji tím, že ze strany manžela se jí asi nedostávalo dost projevů lásky, zejména pro jeho častou nepřítomnost při pracovních cestách (“..co je moc, to je, Luďku, zrátka moc, to se nediv, žena potřebuje častěji slyšet a cítit, že je milována!”)
Když jsem na to odpověděl otázkou, jak je to u nás, když já také dost cestuji, dostalo mi vřelého objetí a po polibku na každou tvář: “Přece mi věříš a určitě bys to poznal, ne jako ten Karel s klapkami na očích!”
Co jsem na to mohlříct, něž: “To tedy ano, honey, neodvažuj se něčeho podobného – a na rozdíl od Karla bych asi nestřílel sebe!” Vzala to s humorem a oba jsme se tomu zasmáli. Ovšem já poněkud křečovitě, jsa si vědom, že bych poznal houbeles. Takového nadání se mi nedostalo(ted´ ale nevím,zda bohužel, nebo bohudík). A tím definitivně končím, Luděk Ťopka.

By: Standa

Standa — Fri, 27 Jan 2012 13:32:39 +0000

Mamlasi, nekontroluj tachometr ale glove box!

By: Ivan Kolarik

Ivan Kolarik — Fri, 27 Jan 2012 04:54:45 +0000

Omluva BarbAre, ze jsem spatne napsal jeji jmeno. Ja uz jsem holt starej mamlas a vzdycky musim nekde udelat nejakou chybu!

By: Ivan Kolarik

Ivan Kolarik — Fri, 27 Jan 2012 04:49:11 +0000

No vida, jak dovede neuveritelna a tragicka love story rozvirit diskuzi ctenaru. Take i ja citim potrebu prijit se svou troskou do mlyna. Neminim vsak hluboce analyzovat situaci a vice mene opakovat to, co bylo tak bezvadne receno zejmena Barborou. A mluvice o mlynu, je prece zname rceni, ze “bozske mlyny melou pomalu, ale jiste.” A to se stalo i v pripade neverne Julie. Nelze ji litovat. Boze, jak vubec v lidskem vztahu, trvajicim tolik let, muze jeden druheho temer zrovna tolik let podvadet? Ano, chapu, ze se cloveku muze stat, ze i v prikladnem manzelstvi je na chvili okouzlen druhou osobou, zahori a podlehne svodum lasky/chtici. Takove skobrtnuti, paklize se ovsem nestava casto, lze snad i omluvit. Komu se v manzelstvi nestalo, ze treba i pouze v myslenkach zradil sveho partnera? Vetsinu z nas by vsak nase zrada pronasledovala a nedala nam spat. Nekteri by se svou neverou dokonce svemu partnerovi sverili ve vire, ze mu bude odpusteno.
Julie vsak cilevedome a ciste sobecky mimomanzelsky vztah udrzovala a zrejme jenom jeji zbabelost ji nedovolila konfrontovat manzela. Dlouholeta pretvarka, lez, podvod…Normalni clovek nenachazi slov.
A co rici o ubohem manzelovi? Je vubec mozne, ze byl tak zaslepeny laskou, ze nic netusil? Jak zeny tak muzi prece maji tuseni, kdyz neco neni v poradku. Nemohu uverit, ze po tolika letech zrady by se Julie ani jednou nepodrekla, ze Karel nepostrehl ani jedinou znamku nevery a nechal si nasadit parohy. Skoda, ze Karel nenechal dopis na rozloucenou v nemz by objasnil situaci. Takto muzeme jenom konstatovat, ze zivot je plny zahad.
Koncim, protoze jdu zkontrolovat tachometr v nasem aute. Je velice divne, ze zena Mana najizdi tolik kilometru, kdyz mame obchody nedaleko od nas…

By: Marta Urbanová

Marta Urbanová — Thu, 26 Jan 2012 11:37:13 +0000

Ani jsem si nemyslela, že bych mohla k tomuto článku nějaký postřeh psát. Ale paní Barbara to vystihla naprosto správně. Když s někým žiji, poznám nevěru i bez důkazů. Ona dotyčná Julie moc dobře věděla, co si může dovolit. Její manžel, se domnívám, hrál před přáteli divadlo. Takováto láska ve třech je podle mne svazek velmi bolestivý a nešťastný. Pan Židek nemá rád dlouhé připomínky, ale tuhle si nemohu odpustit.
V roce 1971 Reagan napsal dopis, kde radí svému synovi Michaelovi, jemuž bylo šestadvacet a měl se ženit: „Vstoupil jsi do nejvýznamnějšího vztahu, jaký v lidském životě existuje. Může se stát čímkoliv, co z něj uděláš. Někteří muži si myslí, že svou mužnost mohou dokázat, pouze když si ve svém životě budou hrát na třináctou komnatu, domýšlivě věří, že co manželka neví, to nebolí. Pravdou je, že nějakým vnitřním způsobem, aniž by našla rtěnku na límečku nebo chytila muže při nepravdivé výmluvě, co dělal do tří odpoledne, manželka to ví, a tím poznáním zmizí jakési kouzlo vztahu… Každý muž potká tu a tam nějakého blbečka, který podvádí, a nevyžaduje to ani tolik mužnosti. Celého muže vyžaduje zůstat přitažlivý a milovaný ženou, která ho slyší chrápat, vidí ho neoholeného, pečuje o něj, když je nemocný, a pere mu špinavé prádlo. Když to dělá a Ty si dokážeš udržet její vřelé city, poznáš velmi krásnou hudbu.“

By: Milan Richtermoc

Milan Richtermoc — Thu, 26 Jan 2012 08:48:24 +0000

Pane Stando, kdyby to bylo tak snadné, jak nám praví Jan Werich, nebylo by tragických konců Puškina, Lermontova, Máchy, ba ani Karla. A ani tisíců jiných mužů a žen, o kterých se nikdy nedozvíme. Nebylo by ani našich vlastních zkušeností a prožitků. Mnohé byly v tomto ohledu bolestné. A jsou pravou příčinou našich jizev, které ani milosrdný čas nezhojí. A také si nemyslím, že to byla tohle byla fajn ženská.
(M)

By: Standa

Standa — Thu, 26 Jan 2012 01:01:17 +0000

Ale chlapci! A děvče! Vždyť je to tak jednoduché..(teda podle mne, abych to upřesnil a to i když vím, že nemusím mít pravdu.) Julie asi moc dobře věděla, jakou má ve svém manželovi oporu, silnou osobnost, která ji bude chránit, starat se a hlvně vždy milovat, ale milenec? Co když se mu po pár letech nebo i měsících společného života omrzí? Tu jistotu s ním mít nemohla! A taky, byla to slušná žensá, manžela milovala také, ale jinak a nechtělamu způsobit bolest. Tomu bych věřil. To, že si schovávala dopisy jistě riskantní bylo, ale těch manželek, které umřou dříve než manžel, je tak strašně málo, že ji asi ani nenapadlo, že by to v jejím případě mohlo dopadnout jinak. Byla to fajn ženská a vážila si obou… Ne, že bych to schvaloval, ale snažím se jí porozumět. Tohle byla klasická a krásně napsaná ženská nevěra. Klasická mužská je, jak psával pan Werich…: Není li tu ta, kterou miluji, budu milovat tu, která tu je…..

By: Lada Krivanek

Lada Krivanek — Wed, 25 Jan 2012 14:14:20 +0000

Milý pane Ťopko,
díky moc za překlad. Bohužel jsem podobnou tragickou tečku za celým příběhem předvídal. Také díky i Barbaře za její vynikající analýzu. Osobně si myslím, kdyby Julie za sebou “zametala stopy”, tak bylo ušetřeno velké zklamání a jeden život. Asi se chtěla neustále těšit těmi dopisy a nepředpokládala že odejde první. Pravděpodobně jí takový život vyhovoval, a patrně díky dobrému zabezpečení jej nechtěla měnit. Mít milence či milenku vedle manželstvi je asi dost lákavé, a bylo v celé historii asi běžné. I když tak dlouhodobých vztahů asi moc nevydrželo. Škoda že si to zhrzený manžel bral tak tragicky. Mohl to hodit za hlavu a začít si bez výčitek užívat.
Srdečně zdraví Láďa K.

By: Barbara Semenov

Barbara Semenov — Tue, 24 Jan 2012 22:59:08 +0000

Tož tedy k Vaší výzvě, milý Luďku:- Většinou to bohužel bývá opačně – jsou to převážně muži, kteří zrazují, a abych se jich zastala, někdy k tomu asi mohou mít i důvod. Příběh, který jste napsal, je opravdu tragický. Na obhajobu Julie – někdy se to může zřejmě přihodit, že lze milovat dva muže stejnou silou. Horší je to klamání. A když už nechtěla Julie svého muže ranit, tak měla mít daleko více ohleduplnosti, než aby nechávala kdekoli ležet tak hrozné svědectví. Vždyť se jí mohlo kdykoli cokoli přihodit, a rána, která mohla zničit jejího manžela, nad ní visela desítky let jako Damoklův meč! Takže zas až tak ohleduplná nebyla, spíš asi zbabělá, když se nedokázala rozhodnout pro toho či onoho muže (koneckonců by to každý z těch pánů posléze jistě ve zdraví přežil). Nebo byla tak lhostejná, že si říkala – po smrti potopa? Pak jsou její ohleduplné listy jen sobeckou přetvářkou. Je myslím jasné, že kdyby to opravdu nebylo možné řešit, a ona skutečně milovala oba stejnou silou, tak by dopisy okamžitě pálila a žila se svojí nevěrou v celoživotní utajenosti. To že klamala za pomoci třetí osoby, svého bratra, také není polehčující okolnost. Takže jí nerozumím a straním nešťastnému protagonistovi Vašeho příběhu. Dovolím si jen mírně zpochybnit jeho deklamovanou lásku. Žijeme-li s člověkem, na kterém nám tolik záleží, a je-li tento člověk opravdu „středobod našeho života“, většinou sami přijdeme na to, že něco není v pořádku. Třicet let života ve lží s osobou, na kterou byl tak „soustředěn“?? Vždyť je známo, že lež má krátké nohy a na nevěru se dříve nebo později přijde. Tady něco „neštimuje“! Nebo-li všeobecně – „it takes two to tango“, na manželský tanec je třeba dvou a vina bývá obvykle oboustranná… Věřím, že kdybychom tento životní příběh rozvinuli v román, objevili bychom celou řadu důvodů, pohnutek a charakterových vlastností obou hrdinů, které by celou tragédii daly do srozumitelnějších a pochopitelnějších souvislostí.

By: Luděk Ťopka

Luděk Ťopka — Tue, 24 Jan 2012 20:21:32 +0000

Děkuji za Váš komentář, pane Křivánku a posílám překlad té německé věty. Omlouvám se, měl jsem přiojit hned i překlad. Takže českyto zní takto: “Na tu pojistku, madam , zapomeňte! Nebyla by tak jako tak vyplacena, protože můj švagr se na hrobě mé sestry zastřelil.Takže doufám, že teď nepotřebujete žádné potvrzení jeho sebevraždy!”

Škoda, že se k té smutné historce nevyjádřily žádné dámy. Nemyslím, aby Julii odsoudily, ale zajímalo by mne, jak by chápaly její chování, tedy nevěru z lásky (nikoliv z hrubé sexuální potřeby)i ten podivný, leč do značné míry jistě ohleduplný, vděčností a soucitem vedený vztah k manželovi.
Dobrou noc, L. Ťopka.

By: Milan Richtermoc

Milan Richtermoc — Tue, 24 Jan 2012 08:53:07 +0000

Vážený pane Ťopko,
dost mne na (některých) ženách mrzí, že dělají z mužů blbce, že je vodí za nos, a navíc způsobem, který je nedůstojný. Mají asi pocit, že muž je z pařezu a nemá duši, cit, srdce. Je to jako v básni Svatba na Křivoklátě: “Jednoho beru si, druhého miluji.” Nerozumím tomu, i když se snažím. Ženy by nám jistě daly stejně tolik příkladů o tom, že se naopak (někteří) muži vůči ženám chovájí nepěkně. Co s tím? Mohou vůbec – muž a žena – žít spolu?
Zdraví (M)

By: Lada Krivanek

Lada Krivanek — Tue, 24 Jan 2012 03:09:25 +0000

Milý pane Luďku,
díky za velice dojemný článek, i když s velice smutným koncem (myslím hlavně tu nevěru). I když jsem nikdy nečetl červenou knihovnu, tak tento příběh se mnou pěkně zacloumal. Bohužel život někdy píše neuvěřitelné romány. Měl bych k Vám jen jednu malou prosbu, jestli by nešel dodatečně přeložit německý text ve Vašem ohlasu. Něco jsem rozuměl, ale ne moc, a to jsem kdysi překládal z němčiny technickou literaturu. Bohužel moje znalost němčiny za těch 40+ let dost utrpěla, protože používám jen angličtinu a frančinu. Díky moc.
Srdečně zdraví Láďa K.