Comments on: Petra Haasová: Někomu to zkrátka nejde

By: Petra Haasová

Petra Haasová — Wed, 25 Jan 2012 16:04:51 +0000

Pánové, děkuji moc za slova uznání a Vaše příběhy – není nad inspiraci. Vladimíre – co se týče “vařby” fakt není o co stát, protože to bylo fiasko. Ale vařit umím… !!! Fakt, mám spoustu svědků. Jenomže – není nad zášť a závist a další sympatické lidské vlastnosti. Nicméně – mám to za sebou a už nikdy více .
Krásný den všem
Petra H.

By: Vladimír Vondráček

Vladimír Vondráček — Wed, 25 Jan 2012 11:00:28 +0000

Milá Petro – chválit povídku by bylo nošením dříví do lesa, a tak Vám jen sděluji, že se těším na Vaši “vařbu” na obrazovce!
Srdečně zdraví V.V.

By: Josef Absolín

Josef Absolín — Wed, 25 Jan 2012 10:10:00 +0000

Vážená Petro Haasová,
opět jste mne inspirovala, což se projeví, až na to přijde řada v příspěvku „Osudy dobrého pěšáka za vlády Gustáva Husáka,“ kde hodlám psát i o někdejším ROH. Dnes se zmíním jen o své tehdejší zkušenosti s takzvanými přeskáčemi, které ačkoli nebyly umělohmotné jako ty Vaše, leč kožené zaujaly především tím, že se v nich vůbec nedalo chodit. Tehdy jsem trávil s rodinou dovolenou, ve Zlaté Opavici, sněhové podmínky se daly definovat jako bláto a nic než bláto a ROH nám v rámci tehdejší organizované zábavy zajistilo zájezd na Praděd, kde trochu sněhu bylo. I vypůjčili jsme si radostně lyžařské vybavení s tím, že se pomějeme na tamní sjezdovce. Při cestě autobusem z Karlovy Studánky na Praděd jsem samozřejmě nepřeslechl sportovní referentku, která nás informovala o tom, jak mnozí lyžaři, při zpětné cestě pohrdnou autobusem a ony 4 kilometry podél silnice sjíždějí lyžmo.
Takovou možnost jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít a byla to nádhera. Asi tak kilometr, zatímco další tři již byly jen to bláto, takže jsem pokračoval po silnici s lyžemi na zádech a s lyžákama, které se výmluvně zařezávaly do lýtek tím více proto, že při pochodu z prudkého kopce, není chodilo zrovna ve vodováze, takže s ním holení kost neuzavírá pravý úhel a utěšovalo mě jen to, že jsem ten horror neabsolvoval sám. Asi tak po 300 metrech jsem lyžáky sundal, zavěsil na rameno a bez ohledu na louže jsem si řekl: „Děj se vůle chřipky a zápalu plic,“ i pokračoval jen v ponožkách. V Karlově Studánce na mě v restauraci čekala vyděšená manželka s útratou, bez peněz a s řvoucími, malými dětmi. Podezírala mě, že jsem se tajně vrátil na sjezdovku.
J.A.

By: Ivan Kolarik

Ivan Kolarik — Wed, 25 Jan 2012 09:22:55 +0000

Nemusim snad ani rikat, ze Petra je dalsi autorka, ktera umi mistrne a s notnou davkou humoru vypravet. Je prima, ze se objevila na techto strankach. Podobne jako Veronika Zarecka, i Petra ma nadani si udelat legraci sama ze sebe, coz je neco, co vetsina lidi nedokaze. Spise naopak. Delat si legracky na ucet nekoho jineho, to dovedou, ale podivat se s humorem sam na sebe je jiz preprilis tezke.
A nakonec si nemohu odpustit primonenuti jedne historky, ktera se mne na lyzich stala. Rovnez jsem se sehnul k vazani. Lyzicky mne nepodjely, ale zato me praskl sev po cele delce zadnice, ze ktereho vykukovaly belostne jegrovky. Takto jsem dojezdil zbytek dne, protoze jsem si to chtel na horach uzit. Jinak doufam, ze je tento komentar v rozmezi 150 slov. Hrozne bych nechtel, aby byl delsi nez samotny clanek!